4 fotky 
Muži. Jak již na minulých řádcích bylo zmíněno, ačkoli s nimi žijeme a dennodenně se s nimi stýkáme, návod k použití nikdy nedostaneme. A tak každá improvizujeme a děláme to, o čem si myslíme, že je to správné.
Proč muži špatně snášejí ženský smutek? Zdroj: sxc.hu
A ač jsme o správnosti svého konání přesvědčeny jak chceme, narážíme občas na barikádu v podobě mužských reakcí, které tak docela nechápeme, či se je ani pochopit nesnažíme. Možná právě neochota vydat se na cestu hledání podstaty je tou překážkou, kterou musíme překonat. Tak do toho!
Přečtěte si první díl mužských záhad na téma Proč muži nesnášejí, když se pletou
V minulém díle o mužských záhadách byla řeč o omylech. Tedy více než o omylech byla řeč o pocitech, které muže provází, když se mýlí. Možná si pamatujete výstižný podtitul, který se otevřeně tázal – proč muži nesnáší, když se pletou. Mimo rozboru jejich myšlenkových pochodů jsme se také dopracovali k tomu, jak efektivně zabránit nepříjemnostem a vyhnout se případným hádkám.
Proč muži špatně snášejí, když jsou ženy smutné?
V dnešní části o záhadách silnějšího pohlaví bude řeč především o tom, proč muži špatně snášejí ženský smutek či přílišnou citlivost. Že vás to nikdy předtím nenapadlo? Ale jistě napadlo, a to třeba v situacích, jako je následná modelová. Vracíte se z večírku, restaurace či jiné společenské akce, kterou, bez ohledu na to, o co konkrétně se jednalo, hodnotíte veskrze kladně. Doposud by bylo vše, jak má být, kdyby na vás však během cesty domů nepřišla jistá melancholie.
Hned ve dveřích tedy na partnera nasadíte a požádáte jej o rozhovor, který se rádoby tváří důležitě, i když tak možná v samém počátku ani myšlen nebyl. Následně na něj vysypete nashromážděné poznatky a on se tím pádem dozví, že váš vztah už nějaký čas považujete za chladnoucí a máte pocit, že hlavně jeho láska k vám se přibližuje bodu mrazu. On (snad) rozhodně zakroutí hlavou a ubezpečí vás, že to tak není.
Potřebujete obejmout? Tak pozor!
A chce jít spát, protože situaci považuje za vyřešenou. Má vás rád, jeho city k vám neoslabují, on to ví a vám to právě řekl. Vy ale, rozhořčena tím, že nepochopil vaši skrytou žádost o vřelé projevení jeho citů k vám, začínáte tiše vzlykat v domnění, že snad pochopí, přiskočí k vám a láskyplně vás obejme. Místo této reakce se však dočkáte výčitek směřovaných na váš výstup a přílišnou citlivost (až přecitlivělost).
Muž vidí problém vyžadující řešení
Tak – a je vymalováno! Vy sedíte, roníte krokodýlí slzy a přemýšlíte nad tím, jak to, že přítel či manžel je takový necita! Vždyť to musí vidět i slepý, že jen toužíte po troše lásky. Musím vás na tomto místě ubezpečit (a snad se nepletu), že partner není bezcitný a jeho srdce není kus ledu. On jen, jak jste nejspíš (doufám) už zjistila, uvažuje na jiném principu, než vy a my ženy obecně. Jak jsme zde již dříve zmiňovali, muži jsou vychováváni k tomu, aby po nich byl vidět výsledek. Možná si pamatujete z předchozího článku věnovanému této problematice příklad o kostkách.
Stejně jako jsou muži vychováváni k těmto výsledkům, jsou vychováváni také k zodpovědnosti. Ona zodpovědnost se u nich projevuje mimo jiné v dospělosti stále více sílícím pocitem, že jsou to právě oni, kdo mají dávat věci do pořádku. Máte-li staršího bratra, pak jste jistě několikrát v dětství slyšela věty jako – až budeš velký, budeš mít svou rodinu a budeš pánem domu, či pohlídej mladší sestřičku zatím, co budeme pryč, ano?
Jak z toho ven? Zdroj: sxc.hu
Kde je tedy pointa? Chcete-li se muži svěřit se svým problémem či pocity, on nevidí smutnou ženu, ale někoho, kdo mu svěřuje svůj problém s tím, že od něj žádá pomoc. Místo vět, které vám přijdou zcela jasné, muž slyší – pomoz mi, udělej něco, zachraň mě, mám problém! A tak přestože byste raději byla zahrnuta láskou a péči, podporou, polibky a ujištěními, valí se na vás otázky, rady, přednášky a lekce!
Čili – vy chcete být zahrnuta láskou a něhou, on vás zasype logikou a strategií. Muži se prostě orientují přímočaře, a pokud jim předložíte starost, budou hledat tak dlouho, dokud nenaleznou odpovídající strategii použitelnou k řešení. A nemusí to být jen starost, stačí, že na něj chrlíte smutek. On se za něj totiž cítí zodpovědný a má snahu jej rovněž vyřešit.
Jak z toho ven?
Automaticky se opět nabízí otázka – jak se vyhnout situacím, jako je ta s uplakanou dívkou a výčitkami v úvodu? Příště, až se bude schylovat k podobným věcem, zkuste partnerovi předem říci, co po něm vlastně chcete. Zcela jasně mu sdělte, že nemáte zájem o poučování a lekce, ale chcete pouze, aby vás objal a mlčel. Uvidíte, že tohle pochopí a vy si ušetříte mnoho nepříjemností.
Mimo jasné sdělení partnerovi a doufání, že přesně pochopí, co po něm žádáte, myslete ještě na jednu věc. Až budete opět smutná a on bude v inkriminovanou chvíli vedle vás, zkuste pečlivěji volit slova. Váš partner vás totiž bere doslova a málokdy čte mezi řádky.
