3 fotky 
!Rozhovor!Ve středu 13. dubna vystoupil v Exitu Chmelnice v Praze jedinečný bubeník Mike Terrana. Před samotným koncertem poskytl pro Topzine.cz exkluzivní rozhovor.
Mike Terrana, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz
Kdy a s kým jsi hrál v ČR úplně poprvé?
Poprvé, co si pamatuji, jsem zde hrál pět let zpátky na Masters Of Rock s Rage. Byla to dobrá show a já mám rád Masters Of Rock, protože si myslím, že se jedná o dobrý festival. Pořadatelé jsou skvělí, fanoušci jsou skvělí, nadšení. A z nějakého neznámého důvodu, nemám ponětí, čím by to mohlo být, to vypadá, že se jim líbím (smích). Prostě super.
Takže tohle je důvod, proč sis vybral pro vytvoření světového rekordu právě Masters?
Vlastně to byl nápad pořadatele, protože věděl, že hraji se všemi těmi kapelami a že by pro mě bylo velmi zajímavé zlomit světový rekord. Tak jsem řekl, že to zkusím, a začali jsme dávat dohromady kapely. Ale byl to nápad George, ne můj. Vlastně to byl docela šílený nápad (smích) a stejně tak to ve finále byl jeden dlouhý šílený den.
Hraješ ve velkém množství projektů, jak všechno zvládáš, abys nemusel být na dvou místech najednou?
Co jsem opustil Rage, měl jsem čtyři roky osobní manažerku, která mi pomáhala všechno zkoordinovat mezi kapelami, letadla, hotely a tak. A pak minulý rok to nějak nefungovalo, tak jsem ji nechal jít. Manažeři jsou zvláštní lidé, možná ještě více zvláštní než lidé z nahrávacích společností. Všichni lidé v téhle branži jsou hrozně nepředvídatelní, takže v jeden moment prostě přestala pracovat, tak jsem ji musel nechat jít. Takže to teď všechno dělám sám a můžu ti říct, že je to šíleně náročné. Visím na počítači, dostávám miliony mailů, snažím se mít všechno pod kontrolou. Za poslední tři měsíce jsem jel turné s několika různými kapelami a do toho ještě se svým sólovým projektem, je to šílené. Takže hledám nového manažera, protože když máš tolik práce, začneš dělat chyby. A když začneš dělat chyby, máš problém. Už jsem z toho docela unavený, snad někoho brzo najdu.
Jak si vybíráš kapely, s kterými hraješ? Záleží ti nějak na žánru? Který projekt máš osobně nejradši?
Vynikající bubeník je zároveň i skvělý showman, Foto: Eva Makovská
Já si vlastně kapely nevybírám, ony si vybírají mě. Je to divné, volají mně, ne naopak. Opravdu mě baví hrát s Tarjou.
Když jsem hrál v Rage, Nightwish nám dělali předkapelu, znali jsme se, ale nikdy jsme si pořádně nepromluvili. Dělali nám předkapelu šest týdnů v Německu a šli rychle nahoru, hodně lidí chodilo na koncerty kvůli nim. Myslel jsem, že jsou tu kvůli Rage, ale oni přišli kvůli Nightwish! Po deseti letech Tarja kapelu opustila nebo ji vyhodili, nevím, co se tam stalo, ale zavolala mi, jestli bych s ní nehrál na turné Winter Storm. V té době jsem akorát skončil šňůru s Masterplan a neměl jsem nic domluveného, jen workshopy. Tak jsem jí na to kývnul a momentálně spolu hrajeme už čtyři roky. Moc mě to baví, protože, za prvé, není to heavy metal, je to něco mezi rockem a popem a je potřeba zvládat velké množství technik a nástrojů, což je pro mě výzvou. Za druhé, Tarja je velmi příjemná žena, je férová, přátelská, což je důležité.
Přemýšlel jsi nad tím, co budeš dělat, až skončí Sinfonica? Další klasiku nebo něco úplně jiného?
Ano, přemýšlel jsem nad tím. Udělám něco nového, zabralo mi dva roky, než jsem dal Sinfonicu dohromady, našel sponzory, nahrál ji, natočil videa a tak. Vypadá to, že se to lidem líbí. Ale teď se zajímám o to, co bude za dva roky, až všichni budou mít po krk mojí klasiky a budou říkat, ok, Miku, to už by snad stačilo… (smích). Takže připravuji něco nového, všechno, co k tomu můžu momentálně říct, je, že to bude futuristické, zvláštní a hodně tvrdé. Jsem známý tím, že hraji heavy metal, přesto se většinou snažím ukázat svou všestrannost.
Mám dvě nahrávky ve stylu fusion, které si snad nikdo nikdy neposlechl. Zamiloval jsem si tenhle styl v sedmdesátých letech, ale dnes už prakticky neexistuje, to samé v případě jazzu. Když se ti podaří najít obchod s deskami, zkus jít do jazzové sekce. Šance, že tam nějaká bude, je minimální, možná někde v horní poličce pár kousků jako v antikvariátu. Chci se vrátit zpět k mým metalovým kořenům, ale s futuristickým nádechem. Zaměřím se na mladší publikum. Předělávky klasiky byly určené všem. Starším lidem, co mají rádi klasiku, stejně jako těm mladším, co poslouchají metal. Teď se chci vrátit k těm mladým a přijít s něčím novým. Přijde mi, že hrozně ubylo teenagerů, co poslouchají tuhle muziku. Když jsem byl malý, chodili jsme všichni na kapely jako AC/DC, ale dnes mi přijde, že jsou lidé roztroušení po barech a diskotékách. Vypadá to, že vlna rapu zatlačila metal do ústraní. Vždycky se jednalo o undergroundovou záležitost, ale teď je víc undergroundový, než kdy dřív. Nehraje se v rádiích, MTV nepouští žádné metalové kapely a nahrávací společnosti nemají peníze, aby vám zaplatily šňůru. Takže pokud nemáš bohaté rodiče, kteří ti zaplatí turné, co budeš dělat? Nové kapely to budou mít stále těžší a těžší.
