Lysistrata, zábavná hra plná dvojsmyslů v divadle Semafor

K 50. výročí si divadlo Semafor může připsat další úspěch. Koncem listopadu uvedlo již po pětasedmdesáté hudební komedii Lysistrata.

Lysistrata a její společnice, Zdroj: semafor.cz

Hru, která je původním dílem Aristofana z roku 411 př. Kristem, Jiří Suchý přepracoval roku 2002 pro Divadlo na Vinohradech se Zlatou Adamovskou v hlavní roli. Toto zpracování seč však nedočkalo velkého úspěchu. Po pěti letech se rozhodl hru znovu uvést ve svém legendárním divadle v Dejvické ulici. Připsal scény, texty, písně a dal jí formu muzikálu.

Krásná Athéňanka Lysistrata spolčí ženy jak z Athén, tak ze znepřátelené Sparty. Důvodem jsou muži, kteří místo toho, aby se jim věnovali, neustále tráví čas v bitvách. Za to jim chtějí odepřít to, čím jsou jim jako manželky povinovány. Je to jediný způsob, jak zkrotit jejich chuď po bitkách. Ženy dosáhnou svého a válka končí mírem.

Zdroj: semafor.cz

Do hlavní role Lysistraty byla obsazena Jolana Smyčková, která upoutá jak pěveckým, tak hereckým výkonem, který sedí k její charakterní a cílevědomé postavě. Lysistrata je obklopena dalšími ženami – Klenike (Jana Fabiánová), Myrrhine (Lucie Černíková), Ariadné (Lucie Silkenová), Lampito (Klára Kolomazníková) a Dido (Vanda Hauserová). Z nich nejlepší výkon předvádí představitelka poslední zmiňované – Vanda Hauserová. Její mladičká Dido je vtipná a nejvíce přirozená.

Do příběhu zasahují také tři veteráni v podání Jiřího Štědroně, Jaroslava Beneše a Davida Bouši, doprovázeni mladíkem, jehož roli ztvárnil Petr Macháček. Ukazují tak rozdíly mezi starou a mladou generací.

Jitka Molavcová a Jiří Suchý v Lysistratě, Zdroj: semafor.cz

Mezi nejlepší scény patří část, kdy poprvé vstupuje na jeviště Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou. V jejich čistě činoherním výstupu velmi vtipnou formou vyprávějí o rozdílech mezi mužem a ženou. Jiří Suchý obhajuje své mužské zastoupení, načež mu Jitka Molavcová úspěšně oponuje svými argumenty, ve kterých hájí ženy. Oba si zahrají dvě role (Molavcová jako Anténa – Lydine, Suchý coby Xylofon – Koitos), vynikají však spíše v činoherní části, než v pěvecké. Druhou nejzajímavější scénkou je píseň Mamičko mámo vrať se k nám, kdy Suchý coby bojovník Koitos přichází se svým synkem (Zuzana Říhová) žádat Molavcovou v roli jeho vzbouřené manželky Lydine, aby se vrátila zpět domů.

Ve hře se vystřídá více jak čtyřicet herců včetně alternací. Jeden z nejvýraznějších pěveckých výkonů předvádí Otto Weiss v roli radního.

Zdroj: semafor.cz

Oživením muzikálu je netradiční výstup semaforských uvaděček, které zdařile odzpívají píseň ohlašující přestávku.

Kostýmy Jiřího Suchého jsou velice nápadité, odvážné a také jednoduché. Podtrhují historickou dobu a vypadají hezky. Hůře jsou však na tom výrazné paruky. Některým hercům jsou pod nimi vidět vlastní vlasy, což na diváky nepůsobí zrovna nejképe. Nápaditou scénu Jaroslava Svobody doplňuje socha Afrodité podle návrhu Jiřího Suchého.

Zdroj: semafor.cz

V nepříliš mravné komedii plné dvojsmyslů a humoru zaznívají jak typicky semaforské a tedy energické a barevné melodie, tak písně pro Semafor nepříliš příznačné. Zajímavou hudební vložkou je operní árie v podání Jany Rácové ve druhé části představení.

Semafor tak opět nezklamal. Sází na talentované lidi a zajímavé téma ve vtipném a originálním podání. To vše dohromady tvoří kvalitní představení s minimem věcí, které by se mu daly vytknout. Rozhodně stojí za návštěvu.