2 fotky 
Pražská nu-jazzová formace Lanugo představila v magickém prostoru horního foyer Nové scény Národního divadla nový projekt. Je jím druhé studiové album 2011.
Zpěvačka kapely Lanugo, Markéta Foukalová, Foto: Tomáš Zbyňovský, Topzine.cz
Uběhly dva roky od vydání debutového alba nazvaného jednoduše Lanugo. Ony dva roky proběhly ve znamení koncertů a soustředění, kdy kapela vylepšovala svůj obraz hudebním make-upem. Lanugo upevnili svou fanouškovskou základnu a začali stavět nosné zdi hudebního království. Jedna z těch zdí je nové album. Jmenuje se 2011 – odkazuje na letošní rok a je jakousi zpovědí všeho, co kapela letos prožila.
Křest proběhl na Jazz Dockem odkojené Lanugo na poměrně nezvyklém místě. Jedinečné tóny dostaly šanci předvést svou moc v horním foyer Nové scény Národního divadla. Prostor nebyl velký, ale byl protknutý hudebním tajemstvím, které se odhalilo ihned s prvními tóny.
Lanugo je pražská kapela, která své nástroje rozeznívá v jazzových, popových a soulových rytmech, které jsou okořeněné špetkou elektroniky, již od roku 2006. Tato formace má na svém kontě prozatím dvě alba – Lanugo a 2011. Na jevišti ji můžete vidět v sestavě: Markéta Foukalová (zpěv), Viliam Béreš (klávesy), Rastislav Uhrík (kontrabas), Martin Kopřiva (bicí) a stálí hosté Miroslav Šmilauer (kytara) a Miroslav Hloucal (trumpeta, sampler).
Kapela se na pódiu objevila s půlhodinovým zpožděním, přesto se v okamžiku, kdy zhasla všechna světla, rozezněl vřelý potlesk. První tóny patřily skladbě Tak i já, jež je mezi lanugovským publikem již velmi dobře známá.
Ovšem složení kapely již nebylo úplně tradiční. Kromě bubnů Martina Kopřivy se na pódiu objevily další bicí nástroje. Členy kapely ještě doplnili tři mladí vokalisté a naopak ubyl jeden ze stálých hostů – Miroslav Hloucal. V průběhu večera se objevil na jevišti jen v několika starých skladbách. V nových kouscích jako by už nebylo pro jeho trumpetu místo.
Čtěte také: Robert Glasper přivezl do Prahy atmosféru newyorského jazz klubu
Lanugo představili devět nových počinů, které byly prokládány staršími kousky. Každá z nových skladeb byla velmi osobitá a osvěžující. Ve srovnání s prvním albem byly písně svižnější, optimističtější, ale přesto si zachovaly lanugovskou tvář, která se může nadále usmívat.
Všechny nové skladby jsou otextované pouze česky. Příchozí si mohli poslechnout například Druhou stranu, Někde tam nebo Opouštím. Největší pozornost si ale zaslouží X označuje místo. Tenhle kousek je roztomile dospělým vyznáním. Jemná hudba doplňuje líbivou melodii zpěvaččina hlasu. Navíc si Markéta vyzkoušela také rap, který dodává skladbě na zajímavosti a exkluzivitě.
[youtube_660]_gYg0TjPSzg[/youtube_660]
Prostor za kapelou byl prosklený, tudíž se posluchačům kromě poslechu úžasné osvobozující hudby naskýtal nádherný pohled na Národní třídu – její ruch i budovy, ze kterých dýchal duch historie. Na jednu z nich se promítal nápis Lanugo 2011. Jeho projekce byla velmi decentní, a nenarušovala tak jemnost a romantiku celého prostoru.
Kmotrem desky 2011 byl britský zpěvák James Harris
Přibližně v polovině programu se na scéně objevil James Harris, nejen přítel kapely, ale především skvělý muzikant. Jamesův projev je velmi specifický, perfektně však zapadá do hudebního konceptu Lanuga. James zazpíval jednu svou novou skladbu a tím jeho status kmotra nabyl významu. Zpěvák se chopil lahve šampaňského a desku pokřtil.
Poté zazněla slova díků a deska již putovala směrem do publika. Markéta varovala před svým neuměním házet a její hod všechny přesvědčil o tom, že nelže. Někdo to pěkně schytal, ale deska v ruce všechny rány jistě zahojila.
Lanugo – Samota
Po slavnostním aktu se opět začalo zpívat. Skladbu Online zazpívala Markéta společně s Jamesem, který zpíval svou roztomile lámanou češtinou, za což si vysloužil potlesk. Ten večer to byla totiž jeho premiéra zpěvu v češtině. V druhé polovině se odehrály ještě novinky Cínoví vojáci, Bludiště, Tiki Tau. Kapela sáhla ale i po kouscích s jistým úspěchem. Byli jimi Fool, Samota a If Only.
Lanugo vytvořili z horního foyer snový svět, ze kterého se nikomu nechtělo vracet do reality. Atmosféra byla velmi příjemná a uvolněná, místy si člověk připadal jako v obývacím pokoji se sklenkou vína a puštěným přehrávačem. První řady se ke konci koncertu dokonce pohodlně uvelebily na podlaze, zatímco se ostatní pohupovali v lehounkých rytmech.
Lanugo koření českou hudební scénu již od roku 2006, Foto: archiv kapely
Nebylo tedy překvapením, že po doznění skladby If Only přišel potlesk, který se nedal utišit. Markéta, následována svými chlapci, se tedy vrátila a přidala ještě tři kousky. Emotivní Frozen Hour, Colours a Měsíc.
Poté se již všechny mikrofony vypnuly, nástroje sklidily, světla zhasla. Skončil večer, jehož konec si nikdo z přítomných nepřál. Lanugo dokázali, že jejich hudba dokáže být velmi barevná – vedle snových písní se objevily také kousky svižné a taneční. Úžasný zvuk a aranže podtrhoval Markétin hlas. Nová scéna se zkrátka stala svědkem křtu jedinečného alba plného nadpozemských tónů.
Lanugo – křest alba 2011
9. listopadu 2011
Horní foyer Nové scény Národního divadla, PrahaDélka koncertu: cca 110 minut
+ atmosféra
+ jemnost a citlivost, se kterými vznikaly tóny
+ magické prostředí– pozdní začátek
Hodnocení: 100 %
