Škvorecký začal psát Zbabělce v roce 1948, dokončil je až o rok později. Kniha mohla kvůli zákazu režimu vyjít až roku 1958, román byl následně označen za revizionistický a byl cenzurou zakázán.
Josef Škvorecký vydal Zbabělce až deset let po jejich vzniku, román totiž vzbudil negativní reakce vládnoucí strany a musel být stažen z prodejních pultů. Až po druhém upraveném vydání mohla být kniha v roce 1964 opět publikována. Zbabělci bývají označovaní za generační román, který vypovídá o pocitech mládeže z malého českého města ke konci druhé světové války.
Konec války v Kostelci
Román je psán ve formě deníku, který si vede dvacetiletý Danny Smiřický, syn rodičů z vyšší střední vrstvy. Děj se odehrává ve východočeském městě Kostelec (fiktivní název pro Škvoreckého rodný Náchod). Danny popisuje poslední dny okupace od 4. do 11. května 1945. Román je rozdělen na osm kapitol, každá z nich se zaměřuje na jeden den.
Josef Škvorecký (1924–2012) po maturitě na gymnáziu pracoval jako pomocný dělník v německé továrně na letadla. Po válce získal doktorát z filozofie na Karlově univerzitě. Působil např. jako redaktor časopisu Světová literatura. V roce 1958 se oženil se spisovatelkou a herečkou Zdenou Salivarovou. Po deseti letech se roku 1968 usadil i s manželkou v Torontu, kde v roce 1971 založili nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Získal například Řád Bílého lva či Státní ocenění České republiky za literaturu.
Popisy událostí se střídají s vnitřními monology a úvahami vypravěče. Danny například líčí, jak začerňují německé nápisy, popisuje shromažďování obyvatel městečka a plánování revoluce. Ve vyprávění se objevuje střet s Němci, příchod anglických uprchlíků či vraždění esesáků v pivovaře. Spíše než o líčení historických událostí jde o pohled na situaci z hlediska mladých lidí.
Děj románu zachycuje poslední dny války na malém městě, Zdroj: wikimedia.org
V románu jsou patrné rozdíly mezi mladší a starší generací. Mladá generace cynickým pohledem sleduje počínání maloměšťáků, průběh revoluce a hlídání pořádku ve městě. Počínání dospělých považuje za směšné. Škvorecký využívá nadhled a jemnou ironii. Objevuje se zde několik groteskních prvků, například když se po městě roznese falešná informace, že přijela osvobozující Rudá armáda. Češi ji nadšeně vítají, ale nakonec se ukáže, že šli naproti německým tankům!
Hlavní postava
Ústředním hrdinou je autobiografická postava bývalého gymnazisty Dannyho, který je nasazený na práci v místní továrně. Danny mnohdy působí cynickým dojmem, bez obalu a upřímně popisuje, co se děje v jeho okolí. Ve skrytu duše je to citlivý mladík. Kritizuje jednání dospělých, zbabělost a pokrytectví.
Čtěte také: Josef Škvorecký: Příběh inženýra lidských duší. Emigrant vypráví svůj příběh
Mezi jeho blízké přátele patří zejména členové jazzové kapely: Benno Mánes, Harýk, Fonds nebo Přema. Danny se zajímá převážně o jazz a něžné pohlaví. Je zamilovaný do Ireny, ale v průběhu děje touží i po jiných dívkách. Vysnívá si dívku z Prahy, již potká při svých studiích na vysoké škole a představuje si, jaký bude jejich vztah.
Obrátil jsem se pomalu a podíval jsem se jí do očí. Měla opravdu strach. A o mě. Viděl jsem, že ho má, ale to byla věc, kterou jsem zas já nechápal. Neměl jsem nikdy o nikoho strach, jenom někdy o sebe samého. Tenhle pocit jsem neznal. Nechápal jsem, jak může někomu záležet na někom druhém. Na tom, jestli se někomu druhému něco stane, myslím. Když byli druzí v trapné situaci, bylo mně trapně taky, ale bát se o ně, to jsem neznal. K čemu se taky bát. Nic se přece nemůže stát, kromě toho, co se stane mně samému. A všechno ostatní se snese.
ŠKVORECKÝ, Josef: Zbabělci. Naše vojsko, Praha, 1968, s. 57.
Josef Škvorecký se snažil odhalit přízemnost a zbabělost některých maloměšťáků. Při psaní díla se inspiroval tvorbou Ernsta Hemingwaye. Hemingwayův citát „Spisovatelovým řemeslem je mluvit pravdu“ si také vybral jako úvodní motto románu. Škvorecký používá strohé věty, popisuje každodenní život a využívá přirozené a živé dialogy plné slangu tehdejší mládeže.
Láska k Ireně
Osudovou dívkou je pro Dannyho Irena, která chodí s horolezcem Zdeňkem. Danny si přeje, aby Zdeněk padl během bojů a on získal Irenu jen pro sebe. Na jedné straně o Ireně básnil, na druhou stranu zase prohlašoval, že po ní touží jen proto, že v Kostelci stejně lepší dívku nepotká. Tvrdil, že Irenu miluje, ale šlo mu zejména o to získat její tělo. Popisoval především její fyzické vzezření a někdy ji dokonce považoval za hloupou. Po celou dobu se na ni snažil různými způsoby zapůsobit. Aby ji zaujal, přál si provést něco hrdinského. Například když byl zatčen Němci, jeho hlavní starostí bylo, aby ho při tom spatřila Irena a strachovala se o něj.
Danny touží zaujmout Irenu, Zdroj: sxc.hu
V roce 2010 vydal Tomáš Mazal knihu s názvem Ty dvě holky z Kostelce … a třetí z Černé hory?, ve které uvádí, že k vytvoření postavy Ireny inspirovala Josefa Škvoreckého Jaroslava Fibírová-Vojtíšková, s níž se seznámil v Náchodě.
„Napadlo mě, co jsem s nima všechno prožil, s klukama. Orchestr a holky a všechno. A pocítil jsem k nim velikou sympatii, úplně jsem je miloval. Cítil jsem, že je to taky láska, ale jiná láska než k Ireně. A jestli vůbec někdy je nějaká láska na světě, tak tohle je ta pravá láska. Měl jsem je rád, ty kluky. Irena měla hezké tělo a moc jsem ji miloval, ale s kluky jsem rád byl. S Bennem, Harýkem, Lexou, bylo mi s nima dobře i pod tou kůlnou 6. května pětačtyřicet v šest hodin večer …“
Zdroj: KAPLAN, Karel: K historii Škvoreckého Zbabělců. Literární noviny, roč. 9, č. 50, 1998, s. 10.
