3 fotky 
V čem tkví důležitost a přínos Jarmily Glazarové pro naši kulturu? Ženské hrdinky, mající v jejích prózách výsadní postavení, oslovují čtenáře pokaždé jiným osudem. Vždy však touží po stejné věci.
Tato česká publicistka a autorka autobiografických a psychologických próz naši literární scénu obohatila především propracovanou psychologií hlavních postav, jimiž byly téměř výlučně ženy.
Čtěte také: Karolína Světlá byla nejen tvůrkyní morálně silných hrdinek, ale i blízkou přítelkyní Jana Nerudy
Své vlastní šťastné manželství líčí v díle Roky v kruhu (1936), zoufalou matku zobrazuje ve svém Adventu (1939) a vypjaté životní osudy schovanky rozvíjí ve známé Vlčí jámě (1938). Převážná část její tvorby pochází z velmi krátkého období mezi lety 1936 až 1940.
Žena s proměnlivými postoji
Jarmila Glazarová (1901 až 1977) byla členkou Národního shromáždění a zapojovala se do politických procesů čtyřicátých a padesátých let, například podporovala trest smrti pro Miladu Horákovou. V roce 1968 na schůzi Svazu československých spisovatelů ale této angažovanosti veřejně litovala.
Podporovala proces s Miladou Horákovou, později toho veřejně litovala. Kterému z těchto názorů věřila? Foto: commons.wikimedia.org
V sedmdesátých letech podepsala petici ve prospěch politických vězňů, podpis ale vzala zpět. Přestože její životní názory byly proměnlivé, jako autorka byla doceněna a v roce 1959 byla jmenována národní umělkyní.
Glazarová a horalové
Próza spisovatelky je lokálně umístitelná do Slezska a oblasti Beskyd, kde často a ráda pobývala. Sem zasazuje v autobiografickém díle svůj životní příběh, osudového muže i šťastné manželství. Děj se vždy odehrává v poměrně úzkém okruhu postav a inspirací jsou z počátku její tvorby horalové; Glazarová intenzivně pozorovala jejich život a tradice a vyložila je kupříkladu v próze Chudá přadlena (1940), kde líčí těžký život chudých žen a koloběh lidského života jako takového.
Adventní symbolika
Vrcholnou publikací Jarmily Glazarové se stal Advent. Tento baladicky laděný román dějově zachycuje relativně krátký časový úsek, a to pouze jednu noc. Glazarová v něm umně vykresluje pocity paní Františky, která se snaží znovu nalézt svého ztraceného synka. Původcem problémů je její manžel Jura, zuřivý a násilnický statkář, jehož si vzala kvůli svému nemanželskému synovi.
Františka chtěla pro syna to nejlepší, její nový manžel se ale postaral o přesný opak.
Už v samotném názvu díla si lze všimnout přírodních a náboženských odkazů. Stejně jako věřící po celém světě očekávají v tuto poklidnou předvánoční dobu příchod svého Spasitele, sama Františka může být symbolicky vnímána jako Trpitelka. Radikální potrestání zla na konci příběhu je zase paralelou k božímu trestu hříšníkům a vykoupení pro dobré lidi.
Čtěte také: ŽIVOTOPIS: Olga Scheinpflugová. Nešťastná láska je krásná, je-li oboustranná
Hrdinka románu se musí stále vypořádávat s útoky muže i jeho trýznivé milenky. Matka ale vůbec není pasivní postavou, naopak se ještě za sebe i svého syna pomstí, když zapálí kůlnu, ve které uhoří zlý sedlák i s bezcitnou milenkou Rozínou. Žena v tomto díle není manželkou, není tichou obětí, je totiž především matkou, jejíž mateřský ochranitelský pud je silnější než cokoliv jiného. Knihy Advent i Chudá přadlena byly kritiky oceněny, jak je patrné z doslovu F. Buriánka:
„Přebohatý materiál, který si nasbírala za tři léta v beskydských horách, by vystačil na několik románů. Avšak umělkyně z něho vytvořila dál už jen jednu knihu – Chudou přadlenu. Soustředila jej, zkomponovala v celek tak, aby mluvila sama realita, sám kraj a jeho drsná i krásná příroda, sám lid svým životem, svým charakterem, svými obyčeji, svou moudrostí, svou zkušeností i obrazotvorností, svým vypravěčským uměním a osobitým jazykem. Do menších tematických celků, které sledují rytmus lidského života od kolébky do hrobu, rytmus ročních období a společenského života na horské vesnici, zkomponovala autorka své poznatky a propůjčila svému vyprávění i svou lidskou účast, své porozumění a svou lásku.“
(BURIÁNEK, František. In Glazarová, J.: Advent. Praha: Československý spisovatel, 1975.)
Velmi šťastné Roky v kruhu
První literární pokus Jarmily Glazarové, Roky v kruhu, se okamžitě setkal s kladnými reakcemi. Autobiografické dílo vznikalo v Praze po smrti milovaného manžela, lékaře J. Podivínského, s nímž měla autorka velmi harmonický a láskyplný vztah. Psaní jí údajně pomáhalo od bolesti, smutku, samoty a duševní krize, která ji po ztrátě manžela zasáhla.
Čtěte také: Výchova dívek v Čechách Michala Viewegha nabízí netradiční pohled nejen na české školství
Próza vypráví o životě dvou lidí, kteří spolu žijí v lásce a klidu. Jedná se v podstatě o záznamy autorčina vlastního naplňujícího, ale již ztraceného manželství, jež jsou originálně spojeny s popisem přírodního cyklu a poklidného tradičního života maloměsta na Moravě. V knize často narazíme na popisy prostředí autorčina dřívějšího života, zmíněné je malé městečko Klimkovice ve Slezsku, jež se nachází v bezprostřední blízkosti Ostravy a v němž také žila Glazarová se svým mužem.
Zaměřeno na lidské nitro
I další román Glazarové, Vlčí jáma, je charakteristický hloubkovou psychologickou propracovaností a značnou dramatičností. Typická je jazyková vytříbenost a dokonalé představení postav nejen skrze psychologii, ale také skrze jejich charakteristiku sociální. Podobně jako v Adventu se i zde řeší situace nespokojeného manželství a záhy přibývá i otázka, jak se vypořádat s milostným trojúhelníkem.
Ani v tomto díle není paleta postav příliš široká, ke dramatickým vývinům vztahů autorce stačí tři postavy v popředí. Robert je veterinární rada, milý člověk, jehož ale hlídá žárlivá, sobecká a o dvacet let starší manželka Klára. Jeho stereotypní život je narušen příchodem osiřelé Jany, která ve válce ztratila rodiče a dostala se právě do rodiny Roberta Rýdla. Citlivá Jana si oblíbí otčíma a jejich vztah se promění v lásku. Pro Roberta je dívka opak manželky – je mladá, starostlivá, nesobecká.
Po peripetiích příběh rychle graduje, když se Jana dozví, že je Robert těžce nemocen. Přestože mu lékaři dali šest měsíců, náhle umírá. Téměř ve stejný čas končí život i Klára. Jana nakonec nachází lásku, klid a porozumění u laskavého lékaře, jenž si ji během návštěv oblíbil. Jarmila Glazarová tedy ve Vlčí jámě, stejně jako ve svých dalších knihách, přesouvá do popředí lidské nitro a řeší problematické mezilidské vztahy. Hrdinky v jejích příbězích řešení hledají a nacházejí, jsou aktivní a vzpírají se zlu.
Zdroj: LEHÁR, Jan a kol.: Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Lidové noviny, 2008.
