3 fotky 
Eugéne Ionesco byl francouzský dramatik rumunského původu a jeden z čelních představitelů absurdního dramatu. Mezi jeho nejznámější hry patří Plešatá zpěvačka a Nosorožec. Pojďme si jeho život a dílo představit blíže.
Eugéne Ionesco se dožil 84 let Zdroj: youtube.com
Dříve byl za datum jeho narození považován rok 1912, ale mystifikaci roznesl sám Ionesco, aby vypadal mladší. Za mlada se často stěhoval mezi Rumunskem a Francií. Překládal z jednoho jazyka do druhého nebo se živil jako pedagog.
Čtěte také: Představme si 3 hry od amerického autora Tennessee Williamse
Ionescův otec byl Rumun, matka francouzská protestantka. Narodil se v Rumunsku, ale většinu dětství strávil ve Francii. Po rozvodu rodičů jej ale v 16 letech dostává do výchovy otec, právník. Ionesco se přestěhuje zpět do Rumunska, kde začíná studovat francouzskou literaturu a později se stává učitelem francouzštiny.
Ožení se a manželka Rodica Burileanu mu porodí dceru. Rok před začátkem druhé světové války se vrací do Francie. Po válce žije v Paříži a překládá rumunské autory do francouzštiny.
K jeho nejznámějším dílům patří Plešatá zpěvačka a Nosorožec
Než se Ionesco dostal k dramatům, věnuje se poezii nebo kritice a přispívá do rumunských časopisů. Až do roku 1948 nenapsal žádnou hru a jeho prvotinou byla Plešatá zpěvačka, která měla premiéru v roce 1950.
Ionescovým současníkem byl Samuel Beckett (1906–1989). Za nejznámější dílo absurdního dramatu je dodnes považováno Beckettovo Čekání na Godota. Ionesco se špatně vyrovnával s tím, že Beckett je považován za zakladatele absurdního dramatu, ačkoliv jeho Godot měl premiéru o tři roky později než Ionescova Plešatá zpěvačka.
Ionesco patří k čelním představitelům absurdního dramatu
Po okupaci Československa v roce 1968 píše proti ní článek do deníku Figaro. Okupaci poté několikrát kritizoval a až do roku 1989 se tak dostal v Československu na seznam zakázaných autorů. V jednašedesáti letech se stává členem francouzské akademie a v osmdesáti čtyřech umírá. Je pochován v Paříži na hřbitově Montparnasse.
Plešatá zpěvačka (premiéra 1950)
Premiéra se uskutečnila v roce 1950, přesto se jako komedie hraje dodnes. Ve své době ale neměla úspěch ani u diváků, ani u kritiků. Ionesco se snažil jít proti tradičnímu realismu a vyjádřit po válečné době určitou formu svobody. Proto Plešatou zpěvačku nazval anti-hrou.
[youtube_660]0EhnrtAqO8Y[/youtube_660]Inspirací byla Ionescovi učebnice angličtiny, ze které vybral nesouvisející věty, absurdní rozhovory a klišé. Herci tedy odříkávají monology, které do sebe na první pohled nezapadají, ale přece jen se z nich stávají dialogy. Z učebnice také převzal postavy z jednoho rozhovoru, Mr. a Mrs. Smith a první náčrty ke hře nesly název Angličtina bez profesora.
Díky Plešaté zpěvačce se Ionesco dostal do společnosti Luise Buñuela, Borise Viana nebo Jacquese Préveta, kteří patřili k významným surrealistům. Od té doby se stal Ionesco výraznou osobností absurdního dramatu.
Hru Plešatá zpěvačka uvádí v současné době Divadlo v Celetné.
Nosorožec (premiéra 1960)
Hlavní postava ve hře Nosorožec je Bérenger, částečně autobiografická postava, kterou Ionesco použil ve více hrách. Objevil se například v Nenajatém vrahovi (1959). Bérenger sleduje, jak se jeho přátelé postupně mění v nosorožce a přidávají se na druhou stranu. Bérenger nakonec stojí proti šedé mase zcela sám.
Námět vychází z Ionescovy situace ve 30. letech při nástupu fašismu. Studenti a profesoři vstupovali do fašistické Železné gardy. Ionesco a několik jeho přátel s tím nesouhlasilo. Postupně ale i oni přiznávali názorový souhlas s fašismem. Premiéru měla hra v lednu a v září se jako první Ionescova hra objevila v pražském divadle E. F. Buriana.
Hru Nosorožec, kterou nafotil Martin Kámen, uvádí v současné době Nová scéna Národního divadla.
