2 fotky 
Minulý týden zemřel na následky dlouhotrvající nemoci Don Van Vliet, ve světě hudby známý spíše pod pseudonymem Captain Beefheart. Pro své fanoušky se však Beefheart natrvalo odmlčel se svou poslední deskou již bezmála před 28 lety, když se rozhodl pro kariéru výtvarného umělce.
Hudební nebe je opět o jednoho obyvatele bohatší..., Zdroj: archiv
V historii rock’n’rollu by se dali inovátoři typu Dona Van Vlieta spočítat na prstech jedné ruky. S přihlédnutím k tomuto faktu se může zdát překvapivé, že na sebe kapitán hovězí srdce společně se svým doprovodným ansámblem nazvaným příznačně The Magic Band poprvé upozornili v poměrně tradičním blues rockovém stylu coverem Bo Didleyho Diddy Wah Diddy roku 1965.
Debut Safe as Milk vydaný o dva roky později pod záštitou Buddah Records jako LP se však již jednoznačně pouští do odvážnějších vod hudební experimentace. Společně s uskupením průběžně se obměňujících muzikantů mezi lety 1965 a 1982 pak Captain Beefheart vydal 12 studiových alb, ve kterých mísil rock, blues a jazz společně s psychedelií a s téměř dadaistickým přístupem. Invenční je pak zejména metoda 50:50, používaná při skládání nových písní (hraj absolutně cokoli a zhruba půlka by měla vyjít správně).
Přestože si první Beefheartovy desky vydobily značnou přízeň hudebních kritiků, skutečný vrchol jeho tvorby přichází až v období, kdy se Captain Beefheart and The Magic Band dostávají pod nově zformované vydavatelství Straight Records vedené pod taktovkou Beefheartova dlouholetého kamaráda Franka Zappy.
Deska Trout Mask Replica vydaná v roce 1969, na které se producentsky podílel sám Zappa, představovala pro Beefhearta pomyslnou vstupenku do rock’n’rollové síně slávy, když si o mnoho let později vydobla 58. příčku v žebříčku pěti set nejlepších desek historie prestižního hudebního magazínu Rolling Stone. Zappa coby producent údajně ponechal Beefheartovi velkou tvůrčí svobodu a sám Beefheart později tvrdil, že všechny písně na desce byly složeny během jediné osmihodinové seance.
Nejkurioznější ovšem je, že podle svých slov Vliet používal jako hlavní nástroj při skládání klavír, na který ale nikdy předtím nehrál. Členové The Magic Band později Beefheartova slova vyvrátili, když se jednohlasně shodli na tom, že skladby na desce vznikaly během jednoho celého roku, přičemž byli často Beefheartem nuceni zkoušet až 14 hodin denně bez možnosti opouštět dům.
V 70. letech se Captain Beefheart částečně vymaňuje z alternativy a snaží se dosáhnout většího komerčního uznání. To se mu částečně podaří s poměrně úspěšným albem Clear Spot and The Spotlight Kid, vydaným roku 1972. Avšak o dva roky později se frustrace z nedostatku komerčního úspěchu nepřímo podílí na rozpadu původní sestavy The Magic Band, když Beefheart ve snaze více se zalíbit mainstreamovému publiku vydává dvě desky konvenčněji pojatého rocku.
Alba Unconditionally Guaranteed a Bluejeans and Moonbeams jsou strhány hudebními kritiky a v kombinaci s nezaplaceným evropským turné jsou i posledním hřebíkem do rakve Beefheartovy doprovodné kapely. Během následujících let Don Van Vliet formuje novou sestavu a vydává desky Shiny Beast (Bat Chain Puller), Doc at the Radar Station a Ice Cream for Crow, které částečně napravují předchozí neúspěch. V roce 1982 se kapela definitivně rozpadá a vzápětí na to Captain Beefheart zahajuje druhou část své kariéry – tentokrát jako výtvarník.
Captain Beefheart stojící kdesi na pomezí mezi rock’n’rollem a uměleckou avantgardou byvá mnohými označován za jednoho z mála skutečných hudebních inovátorů. Ačkoliv je velmi těžké, ne-li přímo nemožné vystopovat konkrétní vliv Captaina Beefhearta na jednotlivé kapely, je velmi pravděpodobné, že nebýt Trout Mask Replica vypadalo by mnoho hudebních žánrů, které přišly později, úplně jinak. Stejně totiž jako například desky Velvet Underground otevřel i Captain Beefheart nový pohled na hudbu, kterou obnažil v její elementární a syrové podobě.
