3 fotky 
!Fejeton!Co všechno si tvůrci filmů v dnešní době mohou dovolit, jsem na vlastní kůži zažil na sedmém ročníku Festivalu otrlého diváka v pražském kině Aero. Kam se hrabou hollywoodské výbuchy za miliony, tady se píchaly mrtvoly svých vlastních dětí.
Když jsem se s nervama v kýblu z davu lidí kolem konečně usadil do sedačky, neměl jsem ani šajnu, do čeho vlastně jdu. Na recenzi, jak u mě bývá zvykem, jsem jukl jen tak zběžně. Nechtěl jsem si totiž zkazit to pravé překvapení, které jsem od filmu čekal. No a popravdě? Když se nad tím zamýšlím, měl jsem číst pozorněji.
Ne, Srbský film není o Srbsku…
Srbský film z roku 2010, originálně nazvaný Srpski film a režírovaný Srdjanem Spasojevićem, je údajně něco více než jen jeden z nekonečné řady dočasných králů kategorie nejodpornější film všech dob. Musím s tím plně souhlasit. Něco tak neuvěřitelně hnusnýho jsem jakživ neviděl, a to jsem toho už za celý život nakoukal dost.
Že byli lidi po projekci filmu znechucení, jsem viděl již několikrát, ale aby v zhruba jedné třetině odcházeli z kinosálu se slovy „Tak tohle už je příliš i na mě!“ jsem prostě nezažil. Snímek ve mně hromadil kontroverzní pocity po celou dobu, takže jsem si do poslední chvíle vlastně nebyl jist, jestli budu odcházející následovat, nebo zůstanu až do konce. Má zvědavost bohužel zvítězila.
Pojď, zlato, rozbiju ti tvou krásnou držku
Po celou dobu jízdy domů jsem pak v tramvaji mlčky přemýšlel, co asi vedlo debutujícího Spasojeviće k tomu, aby natočil něco tak ohavného. Že by touha něco říct? Odlišit se? Zviditelnit? Možná. Nebo taky jen to, abychom vůbec věděli, že existuje profese porno herec a že ani ten to v dnešní době porno boomu nemá zrovna jednoduché. Srbský film totiž představuje vyhroceně expresivní metaforu pro soudobý úpadek společenských hodnot, jinými slovy – reálný odraz dnešní morálky. Pro nezasvěceného diváka jasná provokace, pro zkušené pornočumily nosný koncept s jasným poselstvím. Jenže doteď mi ještě není jasné, kam se mám zaškatulkovat já.
Možná jsem ubožák, ale aspoň mám třicet cenťáků
Marně se pozastavuju nad tím, co může inspirovat tak reálný pohled na onen problém. Léta zkušeností, praxe? Přijde mi, jako kdyby tvůrcům docvaklo, že přijít s něčím jen tak napůl není to, co si pod pojmem diváci, otevřete oči, prosím představovali. Tím se dostávám k myšlence, že natočit scénu s připoutanou štětkou k posteli, kterou ojíždí zfetovaný a přeukrutně nadržený ubožák s třiceticentimetrovým ptákem a mačetou v ruce, chce pořádnou dávku odhodlání něco sdělit.
Copak se skrývá pod dekou?
Řezání hlav při souloži, znásilnění plačícího novorozeněte nebo natrhnutí zadku svému vlastnímu dítěti. Asi takhle nějak by v budoucnu mohly vypadat filmy, ve kterých si režisér bude moct dělat vše, co se mu zlíbí.
Možná by taková monstr-díla měla nést zvláštní značku. Aby si byl divák stoprocentně jistý, že jde do kina na humus, ze kterého se mu může obrátit žaludek. Taktéž by měl dopředu vědět, na co vlastně zve svou dívku na prvním rande do kina. Protože přijít někdy do biografu naslepo, schytáte pěkných pár facek, jestliže se vám slečna rovnou nezblije do klína.
Srbský film (Srpski film)
Horor / Thriller / Drama / Erotický
Srbsko, 2010, 110 minRežie: Srdjan Spasojevic
Hrají: Srdjan Todorovic, Sergej Trifunović, Jelena Gavrilovic
