5 fotek 
Zikmund Winter byl muž mnoha tváří. Spisovatel, učitel, historik, teolog, zpěvák, herec, režisér. To je jen stručný výčet profesí, které Winter vystřídal.
Zikmund Winter, Zdroj: wikimedia.org
Zikmund Winter se narodil 27. prosince 1846 v Praze v rodině zvoníka. V hlavním městě vystudoval gymnázium a později filozofickou fakultu. Po studiích rok vyučoval coby suplent v Pardubicích. Složil státní zkoušku a deset let působil jako učitel dějepisu a zeměpisu v Rakovníku a od roku 1884 vyučoval na pražském gymnáziu. Podle vzpomínek Wintrových žáků se jednalo o oblíbeného pedagoga s přirozenou autoritou a vtipnými poznámkami.
Život v Rakovníku
Rakovník byl pro Wintra důležitým místem, kde strávil deset let svého života. Během spisovatelova působení zde zemřela jeho matka. Přivedl si sem dokonce ženu Marii, se kterou vychoval dvě děti.
Winter se velmi rychle začlenil do společenského života ve městě. Zpíval v místním orchestru, psal texty ke skladbám, hrál v divadle a se studentským spolkem Vesna pořádal nejrůznější společenské a kulturní akce – plesy, oslavy, výročí.
Čtěte také: Filozofská historie, nejútlejší Jirásek, číst nebo nečíst?
V Rakovníku se rozvinul i jeho zájem o historii. Winter plně využil možnost prozkoumat městský archív. Nejvíce listin pocházelo z 16. století a Winter svůj zájem zaměřil především na každodenní život měšťanů v této době, což se odrazilo i v jeho beletristické tvorbě.
Z dochovaných dokumentů a dopisů je známo, že své styky s Rakovníkem nepřerušil ani poté, co se odstěhoval zpět do Prahy. K městu se vracel i ve své tvorbě.
Dlouhodobý pobyt v zaprášených archivech se podepsal i na Wintrově zdraví. Od roku 1907 ho přepadaly záchvaty kašle a záněty průdušek, které mu znemožňovaly dál naplno pracovat. Zemřel 12. června 1912 na zápal plic.
Zikmund Winter se svými žáky, Zdroj: muzeumtgm
Zikmund Winter patřil k okruhu spisovatelů sdružených kolem časopisu Zvon, kde působil mimo jiné i Alois Jirásek a Karel Václav Rais, Karel Matěj Čapek-Chod a další. Ve Zvonu vycházely některé Wintrovy novely a povídky (Proti pánům, Vojačka, Peklo…). Časopis vytiskl i jeho jediný román Mistr Kampanus, který podává obraz o tom, jaké byly poměry na Karlově univerzitě kolem roku 1620.
Literární tvorba
Velmi ceněné, ale již méně známé, jsou také jeho odborné publikace o vyučování a fungování vysokých škol – O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje, Děje vysokých škol Pražských od secessí cizích národů po dobu bitvy bělohorské.
Čtěte také: Karolína Světlá byla nejen tvůrkyní morálně silných hrdinek, ale i blízkou přítelkyní Jana Nerudy
Nejznámější je Wintrova historická próza, v níž se zabývá téměř výhradně 16. a 17. stoletím. Velmi oblíbené jsou jeho historické pohledy do českých měst – Starobylé obrázky z Rakovnicka a Pražské obrázky.
Rakovník – město, kde se Zikmund Winter narodil
Wintrovy literární postavy nebyly typičtí hrdinové, jako tomu bylo u jeho současníků. Naopak to byli obyčejní lidé, ovládaní prostředím a dobou, v níž žili. Často podléhali nepřátelskému prostředí a vnějšímu tlaku a většinou končili tragicky.
Čtěte také: Teréza Nováková, nástupkyně Karolíny Světlé a znalkyně vesnického života
Díky podrobnému studiu dobových materiálů měl Winter nezaměnitelný styl vyprávění. Dokázal jazykové prostředky velmi dobře zakomponovat do díla tak, že byl čtenář rychle vtažen do děje.
Rozina sebranec
Novela Zikmunda Wintra z let 1903 až 1905 pojednává o mladé dívce Rozině, kterou vychovávají přísní a krutí rodiče. Rozina nechápe, proč ji stále jen bijí, a tak utíká do kláštera, kde zjistí, že její rodiče nejsou její praví rodiče. Je sebranec, kterého matka odložila na schodech kláštera a její současní rodiče se ho ujali. Rozina nyní chápe, proč ji nikdo neměl rád.
Alois Jirásek, v jehož stínu často Winter stál
Prožívá několik nešťastných lásek, díky nimž zabředává stále hlouběji do problémů. Celý příběh končí velmi tragicky Rozininou násilnou smrtí. Novela se dočkala roku 1945 i filmového zpracování od režiséra Otakara Vávry.
Zikmund Winter byl jako jeden z mála autorů té doby uznáván již za svého života, i když byl často ve stínu slavnějšího Jiráska. Byl zvolen například dopisujícím členem Královské literární akademie, získal diplom řádného člena České společnosti věd a umění a jako jeden z mála obdržel i rytířský kříž řádu Františka Josefa. Jeho velikost dosvědčuje i stále neopadávající velký počet čtenářů, kteří se k jeho knihám s oblibou vracejí.
Zdroj: NOVÁK, Arne: Přehledné dějiny literatury české. Brno: Atlantis 1995.
