×
TOPZINE.cz

Andrzej Wajda je slavný polský režisér, který políbil ruku Orsona Wellese

!Profil režiséra!Přestože natáčí již bezmála šedesát let, do důchodu se mistr polské kinematografie rozhodně nechystá. Věděli jste ale, že políbil ruku Orsonu Wellesovi?

Andrzej Wajda při natáčení filmu Puškvorec. Zdroj: AČFK

Velké příběhy z polských dějin, adaptace slavných románů, ale také intimní psychologické snímky. To vše lze nalézt ve filmografii polského režiséra Andrzeje Wajdy, který letos v březnu oslavil již šestaosmdesáté narozeniny. O filmovém umění tvrdí, že není odlišné od těch ostatních: „Cíle umění jsou neměnné, vždy jde o rozvoj představivosti a o osvojování světa.“

Nejtěžší je nápad, nejsmutnější premiéra

Andrzej Wajda se narodil v roce 1926 ve městě Suvalky, které leží na severu Polska blízko hranic s Litvou. Kinematografie rozhodně nebyla jeho životním snem. Naopak, chtěl se stát malířem. V roce 1946 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Krakově, ale po třech letech zhodnotil své malířské nadání jako nedostatečné a přesedlal na film. Sám takovou volbu označil za paradoxní – od akademie ho definitivně odradil rozšiřující se socialistický realismus a na filmové škole ho přivítal Leninův citát: „Film je nejdůležitější umění.“

Přesto v roce 1954 Wajda úspěšně ukončil studium filmové režie v Lodži. Již během studií natočil dvě filmové etudy a jeden krátkometrážní dokument. Na stříbrném plátně debutoval válečným dramatem Nezvaní hosté (1954), v němž poprvé použil své mistrovské téma – polský odboj během druhé světové války.

Do stejného historického období se Wajda vrátil i svým druhým filmem Kanály (1957). Filmové ztvárnění Varšavského povstání znamenalo pro mladého režiséra obrovský úspěch. Na festivalu v Cannes se díky němu podělil s Ingmarem Bergmanem (Sedmá pečeť) o Zvláštní cenu poroty.

[youtube_660]8YVqKiZCkrk[/youtube_660]

V dalších letech se Wajda opakovaně vracel do válečného období, mimo jiné ve filmech Popel a démant (1958), Lotna (1959) nebo Samson (1961). V roce 1970 měl premiéru snímek Krajina po bitvě, který se odehrává v koncentračním táboře těsně po osvobození. Drama o těžkém návratu do normálního života se dostalo do výběru na festivalu v Cannes a získalo Gran Prix v Miláně. Do druhé světové války se režisér znovu vrátil po mnoha letech snímkem Katyň (2007), který byl nominován na Oscara.

Z lásky k literatuře

Druhou velkou skupinu ve Wajdově filmografii tvoří literární adaptace. Tou vůbec první se stalo historické drama Popely (1965), natočené podle románu Štefana Žeromského a odehrávající se po první světové válce. Dalšími snímky byly například Březový háj (1970), Veselka (1973) nebo Země zaslíbená (1974) podle stejnojmenného románu, jehož autorem byl polský prozaik a nositel Nobelovy ceny Władysław Reymont. Wajda neopomněl zpracovat ani polský národní epos Pan Tadeáš (1999).

Značnou část svého tvůrčího života Wajda prožil v totalitním režimu, se kterým byl takřka neustále ve válečném stavu. Scénář k jednomu z jeho nejvýznamnějších filmů, politickému dramatu Člověk z mramoru, vznikl již v roce 1962, avšak příznivé klima pro jeho natočení přišlo až o více než deset let později. Scénu, kterou mu cenzura zakázala ve filmu uvést, si Wajda schoval pod postel a použil ji v jeho volném pokračování Člověk ze železa (1981).

[youtube_660]xxYGv4dTny8[/youtube_660]

Návodem, jak se s cenzurou vyrovnat, byla pro polského režiséra usilovná práce a neustálé zdokonalování se. Pokud podle něj člověk dokázal přijít s něčím novým a překvapivým, cenzura to mohla jen těžko předvídat a potlačit. Wajda k tomu poznamenal: „Když jsem vedl Kolektiv X, opakoval jsem filmařům neustále: ‚Pracujte, starejte se a především se učte, nebo jinak budete muset vstoupit do strany.‘“ Ve výsledku tak šlo především o talent samotného autora.

Občan Kane, nedosažitelný ideál

Výše zmíněný Kolektiv X bylo uskupení pro výrobu filmů, které fungovalo v letech 1972-1983 na obdobném principu jako u nás tzv. tvůrčí skupiny. Andrzej Wajda byl jeho uměleckým vedoucím. Jeho spolupracovnicí v té době byla například režisérka Agnieszka Holland, která nedávno v Čechách dotočila televizní minisérii Hořící keř o sebevraždě Jana Palacha a dalších událostech po srpnu 1968. „Má mimořádně pevný charakter, s jakým se u ženy lze setkat jen velmi zřídka,“ napsal o ní Wajda.

Wajda se svými filmy zařadil k elitě evropské i světové kinematografie. Za svůj život se seznámil s Ingmarem Bergmanem, Akirem Kurosawou, Federicem Fellinim i Michelangelem Antonionim. Přesto tvrdil, že tato setkání pro něj neměla zvláštní význam. Vše, co chtěl o těchto mistrech filmu vědět, zjistil již v kině z jejich snímků. Největší úctu prokázal Orsonu Wellesovi, kterému při jejich setkání políbil ruku. Jeho snímek Občan Kane považuje Wajda za nedosažitelný ideál.

FOTO: Katyň (2005)
Jeden z jeho nejslavnějších snímků je Katyň. Zdroj: Bontonfilm

V roce 2000 získal Wajda Oscara za své celoživotní dílo. Ačkoli by se mohlo zdát, že tím byla jeho kariéra završena, polský mistr filmu žádný důchod neplánuje. O válečném filmu Katyň zde již byla řeč. V českých kinech se naposledy objevil jeho film Puškvorec (2009), jímž se režisér opět vrátil k adaptaci. Stejně jako v Březovém háji i zde čerpal z literárního odkazu polského spisovatele Jarosława Iwaszkiewicze.

Pro svůj další film si Wajda vybral významnou postavu polské historie, nositele Nobelovy ceny za mír a polského prezidenta v letech 1990 – 1995, Lecha Wałęsu. Životopisný snímek nesoucí jméno tohoto představitele polské revoluce by měl přijít do kin v roce 2013. Rozhodně bude stát za návštěvu.

Citáty Andrzeje Wajdy použité v článku pochází z jeho autobiografie Moje filmy, kterou vydalo nakladatelství Votobia v roce 1996.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..