5 fotek 
Alenka v kraji divů a za zrcadlem, známá rovněž pod názvem Alenka v říši divů či Alenčina dobrodružství v podzemní říši, vyšla anglickému matematikovi Lewisi Carrollovi v roce 1865.
Alenka zažívá v kraji divů plno dobrodružství, Zdroj: Ilustrace z knihy, Autor: Markéta Prachatická
V malebné oxfordské koleji, nazývané Christ Church, vystudoval v polovině minulého století Charles Lutwidge Dodgson (1832 až 1898; Lewisovo vlastní jméno) matematiku, kterou na tamní univerzitě přes třicet let přednášel. Jaký byl člověk a jak vlastně napsal svoji Alenku v kraji divů, jež byla označena za mimořádné dílo?
Lewis Carroll jako člověk
Ve společnosti býval Lewis Carroll plachý a uzavřený, v řeči se zadrhoval, avšak jakmile se ocitl mezi dětmi, jeho rozpaky i zadrhávání se vytratilo. S dětmi si uměl hrát, vymýšlel jim často příběhy.
Lewis nechává Alenku také vrávorat na loďce
Pro svých deset sourozenců, dva bratry a osm sester, ochočoval doma na venkovské faře hady a žáby, skládal loutkové hry a s vlastnoručně vyřezávanými figurkami a ve vlastnoručně namalovaných kulisách je přehrával. Sestrojoval vláčky, prováděl kouzla a čáry jako nějaký eskamotér, spisoval a ilustroval veselý domácí časopis.
Jak kniha vznikla
V roce 1862 se Carroll vydal na loďce do blízkého Godstowu. Vzal s sebou tři dcerky svého kolegy z koleje, řečtináře Liddella. Holčičky se jmenovaly Lorina, Alenka a Edita. A právě ta prostřední z nich byla tou nejčipernější. Ve chvíli, kdy v chládku na louce odpočívali, jí Carroll vymyslel a vyprávěl příběh o Alence, jež se králičí dírou dostala do kraje divů a tam prožila neuvěřitelná dobrodružství.
Alenka se seznamuje s novými bytostmi
Ještě ten večer po návratu do Oxfordu si Carroll příběh zapsal a později jej rozšířil o další příhody. Na jeho vydání ani nepomyslel. Do rukopisu si sám nakreslil obrázky a půjčil jej několika známým. Ti ho přečetli dětem a děti příběh náramně poslouchaly jako tehdy Alenka se sestrami. Jakýsi osmiletý chlapec údajně po dočtení pronesl: „Kdyby to tak mělo aspoň 60 000 dílů!“ Na naléhání přátel dal Carroll první díl do tisku. V roce 1865 tak vyšla poprvé Alenka v kraji divů, tentokrát ne s autorovými kresbami. Původní Carrollovy ilustrace překreslil John Tenniel.
Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala
V roce 1871 vyšel další díl Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala. V tomto pokračování je všechno, čas i prostor, doslova naruby. To někteří vysvětlují tím, že byl Carroll levák a že si tuto vrozenou vlastnost promítl do zrcadla. Tam se levá ruka jeví jako pravá. Ostatní zde vidí odraz představy německého myslitele Kanta nebo Pasteurovy objevy levotočivých a pravotočivých krystalů kyselin.
Alenka poznává nepoznané
V anglickém obývacím pokoji bývá otevřený krb nahoře s kamennou římsou, pak obyčejně visí velké zrcadlo a v něm se odráží celý pokoj. V pokoji za zrcadlem, v němž se Alenka zčistajasna octla, bylo vše na stejném místě jako v pokoji skutečném, jenže obráceně. Dokonce v knihách šla slova obráceným směrem.
Příběh jako šachová partie
Druhý díl knihy je sestaven jako šachová partie. Šachy byly totiž rovněž (vedle fotografování dětí) Carrollovým velkým koníčkem. Celý příběh, jenž se odehrává za zrcadlem, sestavil podle obvyklých šachových pravidel.
Alenka se zajícem Březňákem, Kloboučníkem a plchem, kteří si dopřávají čaj o páté
Naše hlavní hrdinka se v tomto magickém světě každou chvíli plete. Když má odříkat nějakou známou báseň, sotva řekne první verš, ostatek se jí zvrtne a vyjde z toho nějaká pitomost k pohledání.
Jaké to je v kraji divů?
Alenka v kraji divů zažívala jeden příběh za druhým. Nejprve zahlédla mluvícího bílého králíka a vydala se za ním. Seznámila se s mluvící myškou, ptáčky a ostatními zvířátky. Začala jim vyprávět o své kočce Micce. Poznala také kočku Šklíbu, která mohla zmizet a zase se objevit, kdykoliv se jí zachtělo. Alenka se stále ptala se na cestu, avšak nevěděla, kam má jít. Chtěla jít prostě někam.
Čtěte také: Alenka v říši divů Mia Wasikowska: Z neznámé herečky hvězda
Narazila na zajíce Březňáka, Kloboučníka a plcha, kteří si dopřávali čaj o páté. Také narazila na karty – vojáky Srdcové královny, se kterou si Alenka později zahrála kriket. Královna chtěla každému, kdo se jí nelíbil useknout hlavu. Kat však nikdy nikoho nepopravil. Většinu odsouzenců omilostnil král. Alenka zažívala mnoho dalších strastí a ve chvíli, kdy měla být i jí sražena hlava, ji probudila její sestra. Vše byl jen sen. Ale krásný, z kraje divů přece!
PAŽELVÍ POVÍDKA
„Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem se s tebou, dušinko, zase shledala,“ řekla Vévodkyně, něžně se do Alenky zavěsila a tak spolu odešly z hřiště. Alenka se nad její dobrou náladou zaradovala, tam v kuchyni, napadlo ji, rozzuřil ji snad jenom ten pepř.
„Až já budu Vévodkyní,“ řekla si Alenka (ale moc přesvědčeně to neznělo), „pepř v kuchyni vůbec nestrpím. Polévka se bez něho obejde – lidé bývají podráždění možná jen z pepře,“ libovala si, na jaké nové pravidlo to zas kápla, „z octa bývají kyselí – z heřmánku hořcí – a – z cukrkandlu a podobných sladkostí bývají děti milé. Kdyby si to dospělí uvědomili, to by pak cukrovím tolik neškudlili.“
ZDROJ: LEWIS, Carroll: Alenka v kraji divů a za zrcadlem. Praha: Albatros, 1983.
