Absurdní drama: Plešatá zpěvačka si češe pořád stejný účes

FOTO: Plešatá zpěvačkaJe skutečnost skutečně nesmyslná a schopnost dorozumění nemožná? TOPZINE.cz představuje směr avantgardního divadla poloviny 20. století. Přesuneme se od boje proti logice světa Plešaté zpěvačky až po českou scénu Zahradní slavnosti.

FOTO: Plešatá zpěvačka
Inscenaci Plešatá zpěvačka hraje Divadlo v Celetné. Zdroj: Michal Hladík, Divadlo v Celetné

Absurdní drama si neklade za cíl zobrazovat reálný svět. Ukazuje situace, které odkrývají prázdnotu jazyka, bezobsažné fráze, manipulaci s člověkem a nesmyslnost bytí.

Čtěte také: Ionescovo absurdní drama Nosorožec je stále aktuální

Stěžejním prvkem absurdní hry je záměrně potlačit divadelní postupy, a narušit tak celou kompozici inscenace. Postavy často jednají nelogicky, opakují určité repliky a situace. Kde se ale vzal pocit člověka, že skutečnost je nesmyslná a jazyk je jen frází?

Tento směr navazuje na existencialismus, tedy směr, jenž přinesl základní otázky, které absurdní drama rozvíjí. Myslitelé existencialismu řešili otázky smyslu existence, pocity odcizení a ztrátu schopnosti komunikovat. Odkud se vzalo označení absurdní drama? Název pochází z latiny, kde slovo absurdus znamená nesmyslný nebo sluchu nepříjemný.

FOTO: Absurdní drama
Na scéně Celetné se objevili Monika Zoubková a Petr Lněnička.

Člověk je ohrožen mechanismy, které sám vytvořil, a jazykem, kterým sám mluví. Ačkoliv člověk je schopen dialogu, bezobsažné fráze neumožňují dorozumění. Hry jejich autoři často okořeňují špetkou černého humoru, a tak vzniká tragikomedie absurdního ladění.

Jediná zmínka ve hře Plešatá zpěvačka o ní samotné:
„A co plešatá zpěvačka?“
„Češe si pořád stejný účes.“

Nejznámější hrou Eugènea Ionesca, významného představitele absurdního dramatu, je Plešatá zpěvačka. V současnosti ji můžete vidět například v pražském Divadle v Celetné. Part rozehrává jedna z hlavních postav, paní Smithová ve snaze vést dialog, ale její muž ji nevnímá. Tak paní Smithová hovoří pro sebe: „Snědli jsme polévku, rybu, brambory na slanině, anglický salát. Děti pily anglickou vodu. Dnes večer jsme dobře pojedli.“

Ústředním tématem je opět nicota, nuda, pseudodialog, životní pocity osamocení a nepochopení, otřepané fráze a klišé. Absurditu hry naznačuje název, který ačkoliv nemusí být nesmyslný, spojitost s inscenací nemá žádnou.

Na hry Eugènea Ionesca má vliv dadaismus. Ionesco má bezmocnou a bezradnou vizi o světě a v jeho dramatech se tak objevuje utrpení a fanatismus. Jedinou obranou se může stát humor. Ačkoliv se scény v jeho hrách jeví komicky, v závěru divák pochopí, že se postavy jen brání svým negativním pocitům.

Také u Samuela Becketta, irského dramatika, postrádá život smysl, chybí souvislý děj a člověk je vržen do mezních situací. Čekání na Godota, nejznámější Beckettovo dílo, demonstruje očekávání neurčitého a jediný způsob, jak toto čekání vydržet, je jakkoliv si zkrátit čas. Úkolem konverzace zůstává zaplnit čas slovy, které ale nemají cíl sdělit něco podstatného.

FOTO: Čekání na Godota
David Prachař čekal na Godota. Zdroj: Bohdan Holomíček, Národní divadlo

Projevy absurdního dramatu lze ale zachytit i u dramatiků vyloženě neabsurdních. Thomas Bernard a jeho hra s názvem Immanuel Kant je toho důkazem. Děj se odehrává na lodi, která pluje do země zaslíbené. Posádka si krátí čas bezobsažnými hovory a navazují na sebe nesmyslnými frázemi vytrženými z kontextu.

„Musíte dnes manžela zabalit pořádně.“
„Vítr severozápadní.“
Odpovědi se nedostávají, přicházejí jiné a repliky se opakují.

Je zřejmé, že autoři byli ovlivněni svým životem a společností. Někteří méně, jiní více. V případě Tomase Bernarda z jeho her mluví pocity osamocenosti, které zažíval v dětství a politická témata nutící ke kontroverzi.

Friedrich Dürrenmatt, další z představitelů absurdního dramatu, se mimo spisovatelskou tvorbu věnoval také výtvarné činnosti. O světě měl určitou představu a ne zrovna pozitivní. Věřil, že svět nelze změnit a nachází se nyní v katastrofickém stavu, který se může jen zhoršit. Hybnou sílu světa viděl v penězích, což se promítá i do dějů jeho her. Řídil se vlastním citátem: „Čím promyšleněji lidé jednají, tím účinněji je může postihnout náhoda.“

FOTO: Návštěva staré dámy
Dürrenmattovu klasiku Návštěva staré dámy můžete vidět v Národním divadle Brno. Zdroj: Národní divadlo Brno

Absurdní drama se dostalo také do Čech. Jeho představitelem je zejména Václav Havel. V Zahradní slavnosti vyloženě létají vzduchem témata vhodná ke konverzaci, avšak ani jeden z protagonistů neumí vést dialog.

Když už jeden začne stylem: „Technika – tomu říkám slovo do pranice.“ Druhý mu odpoví: „Je dobře, že vás pálí otázka techniky, neměl byste však podceňovat umění.“ A tak hovoří o tom, která otázka je slovem do pranice, ale jejich dialog dál nevede. Filmové adaptace se absurdní drama dočkalo v roce 2011. Havel je jak autorem, tak režisérem Odcházení.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Veronika Sladovníková
Narodila se roku 1992. Studovala Gymnázium v rodném městě, ve Vimperku. Nyní studuje na Masarykově univerzitě v Brně. Do Topzine.cz nastoupila v září 2011 a přispívá do rubriky Divadlo.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*