Menu
TOPZINE.cz
Divadelní hry, představení - novinky a recenze

Absurdní drama: Plešatá zpěvačka si češe pořád stejný účes

Redakce

Redakce

3. 1. 2013

Je skutečnost skutečně nesmyslná a schopnost dorozumění nemožná? TOPZINE.cz představuje směr avantgardního divadla poloviny 20. století. Přesuneme se od boje proti logice světa Plešaté zpěvačky až po českou scénu Zahradní slavnosti.

Absurdní drama si neklade za cíl zobrazovat reálný svět. Ukazuje situace, které odkrývají prázdnotu jazyka, bezobsažné fráze, manipulaci s člověkem a nesmyslnost bytí.

Čtěte také: Ionescovo absurdní drama Nosorožec je stále aktuální

Stěžejním prvkem absurdní hry je záměrně potlačit divadelní postupy, a narušit tak celou kompozici inscenace. Postavy často jednají nelogicky, opakují určité repliky a situace. Kde se ale vzal pocit člověka, že skutečnost je nesmyslná a jazyk je jen frází?

Tento směr navazuje na existencialismus, tedy směr, jenž přinesl základní otázky, které absurdní drama rozvíjí. Myslitelé existencialismu řešili otázky smyslu existence, pocity odcizení a ztrátu schopnosti komunikovat. Odkud se vzalo označení absurdní drama? Název pochází z latiny, kde slovo absurdus znamená nesmyslný nebo sluchu nepříjemný.

FOTO: Absurdní drama

Na scéně Celetné se objevili Monika Zoubková a Petr Lněnička.

Člověk je ohrožen mechanismy, které sám vytvořil, a jazykem, kterým sám mluví. Ačkoliv člověk je schopen dialogu, bezobsažné fráze neumožňují dorozumění. Hry jejich autoři často okořeňují špetkou černého humoru, a tak vzniká tragikomedie absurdního ladění.

Jediná zmínka ve hře Plešatá zpěvačka o ní samotné:
„A co plešatá zpěvačka?“
„Češe si pořád stejný účes.“

Nejznámější hrou Eugènea Ionesca, významného představitele absurdního dramatu, je Plešatá zpěvačka. V současnosti ji můžete vidět například v pražském Divadle v Celetné. Part rozehrává jedna z hlavních postav, paní Smithová ve snaze vést dialog, ale její muž ji nevnímá. Tak paní Smithová hovoří pro sebe: „Snědli jsme polévku, rybu, brambory na slanině, anglický salát. Děti pily anglickou vodu. Dnes večer jsme dobře pojedli.“

Ústředním tématem je opět nicota, nuda, pseudodialog, životní pocity osamocení a nepochopení, otřepané fráze a klišé. Absurditu hry naznačuje název, který ačkoliv nemusí být nesmyslný, spojitost s inscenací nemá žádnou.

Na hry Eugènea Ionesca má vliv dadaismus. Ionesco má bezmocnou a bezradnou vizi o světě a v jeho dramatech se tak objevuje utrpení a fanatismus. Jedinou obranou se může stát humor. Ačkoliv se scény v jeho hrách jeví komicky, v závěru divák pochopí, že se postavy jen brání svým negativním pocitům.

Také u Samuela Becketta, irského dramatika, postrádá život smysl, chybí souvislý děj a člověk je vržen do mezních situací. Čekání na Godota, nejznámější Beckettovo dílo, demonstruje očekávání neurčitého a jediný způsob, jak toto čekání vydržet, je jakkoliv si zkrátit čas. Úkolem konverzace zůstává zaplnit čas slovy, které ale nemají cíl sdělit něco podstatného.

FOTO: Čekání na Godota

David Prachař čekal na Godota. Zdroj: Bohdan Holomíček, Národní divadlo

Projevy absurdního dramatu lze ale zachytit i u dramatiků vyloženě neabsurdních. Thomas Bernard a jeho hra s názvem Immanuel Kant je toho důkazem. Děj se odehrává na lodi, která pluje do země zaslíbené. Posádka si krátí čas bezobsažnými hovory a navazují na sebe nesmyslnými frázemi vytrženými z kontextu.

„Musíte dnes manžela zabalit pořádně.“
„Vítr severozápadní.“
Odpovědi se nedostávají, přicházejí jiné a repliky se opakují.

Je zřejmé, že autoři byli ovlivněni svým životem a společností. Někteří méně, jiní více. V případě Tomase Bernarda z jeho her mluví pocity osamocenosti, které zažíval v dětství a politická témata nutící ke kontroverzi.

Friedrich Dürrenmatt, další z představitelů absurdního dramatu, se mimo spisovatelskou tvorbu věnoval také výtvarné činnosti. O světě měl určitou představu a ne zrovna pozitivní. Věřil, že svět nelze změnit a nachází se nyní v katastrofickém stavu, který se může jen zhoršit. Hybnou sílu světa viděl v penězích, což se promítá i do dějů jeho her. Řídil se vlastním citátem: „Čím promyšleněji lidé jednají, tím účinněji je může postihnout náhoda.“

FOTO: Návštěva staré dámy

Dürrenmattovu klasiku Návštěva staré dámy můžete vidět v Národním divadle Brno. Zdroj: Národní divadlo Brno

Absurdní drama se dostalo také do Čech. Jeho představitelem je zejména Václav Havel. V Zahradní slavnosti vyloženě létají vzduchem témata vhodná ke konverzaci, avšak ani jeden z protagonistů neumí vést dialog.

Když už jeden začne stylem: „Technika – tomu říkám slovo do pranice.“ Druhý mu odpoví: „Je dobře, že vás pálí otázka techniky, neměl byste však podceňovat umění.“ A tak hovoří o tom, která otázka je slovem do pranice, ale jejich dialog dál nevede. Filmové adaptace se absurdní drama dočkalo v roce 2011. Havel je jak autorem, tak režisérem Odcházení.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Absurdní drama: Plešatá zpěvačka si češe pořád stejný účes