4 fotky 
Brněnské Divadlo Husa na provázku přijelo na pražský festival Mezi Ploty s inscenací Trosečník III. Tento kus se vrací k úspěšnému Trosečníkovi Bolka Polívky z roku 1977, jeho úspěchu nejspíš ale nikdy nedosáhne.
Klaun a slepice si dělají společnost. Nikdo přeci nechce být sám Zdroj: Jakub Jíra, DHNP
Před zhlédnutím Trosečníka III jsem měla obavy, jestli celá inscenace Jána Mikuše nevyzní spíš jako laciná parodie původního Trosečníka a Polívkova hereckého umění. Tato obava se naštěstí ukázala jako lichá, ale i tak jsem z představení odcházela se smíšenými pocity a notnou dávkou nepochopení.
Čtěte také: Inscenace Na rohu světa. Zasněná psychárna proměnila kavárnu Prádla
Trosečník III působí jako čtyři oddělené příběhy, které spolu zdánlivě nesouvisí. Jediným pojítkem je představitel hlavních postav všech příběhů. Po hlubším zamyšlení se začnou vyjevovat i souvislosti dějové, minimálně mezi třemi ze čtyř příběhů. Klíčem k nim se stávají právě jednotlivé hlavní postavy.
Čtyři příběhy s jedním motivem
Slepice nešťastně zahyne
V první části je hlavním aktérem klaun, ve druhé schizofrenní klaun/ředitel a ve třetí malý chlapec. Ve čtvrté části ze sebe pak hrdina udělá Měsíc. I zde by se dala najít souvislost, ale rozkrýt tento jinotaj chce opravdu důkladné zamyšlení.
Na počátku se představí Jiří Hajdyla jako klaun, trosečník na voru uprostřed moře. Tato část je nejdelší a asi nejlépe zpracovaná. V podstatě pantomimické vystoupení klauna je doprovázeno zvukovými efekty, později pak projevy jeho přítelkyně slepice. Důsledné načasování zvukových projevů dodává klaunovu jednání na důvěryhodnosti a autenticitě.
Fučící vítr, ve kterém mu nejen odlétá šátek z hlavy, ale sám klaun vlaje vzduchem, i šplouchající moře, když si nabírá přes okraj voru hrnek vody nebo máchá kapesník jsou velice dobře využity k navození toho správného dojmu. Vor je pak tvořen pouze nakloněnou rovinou zabírající celé jeviště.
Promluvy Jiřího Pechy bez souvislostí
Toto vystoupení je proloženo záznamem monologů Jiřího Pechy na nejrůznější umělecká i společenská témata. Promluvy však s ostatním dějem naprosto nekorespondují a nepodařilo se mi vysledovat žádnou souvislost. Pro mě, stejně jako pro mnoho dalších diváků, tak zůstaly pouhým zpestřením jinak téměř němého vystoupení.
Nepřehlédněte: Brněnské HaDivadlo přivezlo inscenaci Modelka XXL
Když se k trosečníkovi přidá slepice Anežka Kubátová, přestává se cítit tak osamělý. Chvílemi není úplně jasné, zda se jedná opravdu o slepici, nebo spíš klaunovu partnerku. Jejich neustálé dohady a neshody ale vždy končí usmířením. Až se jednou slepice nešťastnou náhodou oběsí na klaunově udici a ten zůstává opět sám.
Slepice, nebo partnerka? Ani klaun sám neví
Druhá část je pojata jako monolog/dialog klauna a ředitele. Oba jsou ztvárněni Jiřím Hajdylou a není tak úplně zřejmé, jestli se má opravdu jednat o dvě osoby, nebo jednoho schizofrenika. Ředitel se domnívá, že ho chce klaun zabít a obává se o svou existenci.
Ve třetí části se Hajdyla proměňuje v malého chlapce a Anežka Kubátová v jeho matku. Chlapec se snaží zjistit, co se stalo s jeho otcem, a příběh se opět nese v duchu poznání sebe sama, ujasnění si kdo jsme, odkud pocházíme a jak nakládáme se svými životy.
Měsíc nebo osamělý chlapec a zoufalý klaun
V poslední části si pak Hajdyla vybral dvě divačky a společně s nimi vytvořil model obíhání Země kolem Slunce a Měsíce kolem Země a zinscenovali zatmění Slunce. Sebe pasoval do role Měsíce a pokud bychom hledali spojitost mezi předchozími třemi částmi se závěrem, dal by se vysledovat motiv pocitu méněcennosti hlavního hrdiny ve všech příbězích, nespokojenost s tím, kdo vlastně jsem, bez možnosti tuto situaci změnit.
Trosečník III tak ve všech svých částech nastoluje existenciální otázky, na které ale nedává odpovědi. Ani sám sobě, natož pak divákům. Celé představení je postaveno na výborném herectví obou aktérů, ovšem místy dochází k opravdu velkým skokům, které celou inscenaci znepřehledňují a ztěžují její pochopení.
Trosečník III
Divadlo Husa na provázku (Festival Mezi ploty 2012)
Režie: Ján Mikuš
Hrají: Jiří Hajdyla, Anežka Kubátová
Hodnocení: 80 %
