Milan Jungmann, literární kritik a historik, zemřel krátce po svých 90. narozeninách dne 27. ledna ve večerních hodinách. Datum pohřbu zatím není známo.
Zemřel Milan Jungmann, bylo mu 90 let, Foto: Petra Prokopová, TOPZINE.cz
Literární kritik Milan Jungmann zemřel několik dní po svých 90. narozeninách. „Odešel z tohoto světa v náručí milované bytosti,“ sdělila v oznámení o jeho úmrtí Libuše Ludvíková, tajemnice Českého centra Mezinárodního PEN Klubu.
Hornický synek na univerzitě
Milan Jungmann, významný literární kritik, historik a překladatel z ruštiny se narodil 18. ledna 1922 do hornické rodiny žijící na Mostecku. Jeho otec byl členem sociální demokracie a funkcionářem řady vesnických spolků. Studoval na gymnáziu v Mostě, odkud musel roku 1938 přejít do Prahy, kde také roku 1941 maturoval. Následně absolvoval roční knihovnickou školu. Jako knihovník však pracoval jen rok, protože byl roku 1943 pracovně nasazen v ČKD Vysočany. K práci knihovníka se vrátil po skončení války. Tehdy také začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory slovanská literatura, filozofie a estetika. Studia zakončil roku 1950 doktorským titulem.
Zdroj: archiv nakladatelství Atlantis
Debutoval roku 1951 a od té doby psal pro řadu periodik, např. časopis Nová doba či Literární noviny, jejichž šéfredaktorem byl mezi lety 1964 až 1967. Od června do srpna 1968 byl šéfredaktorem Literárních listů a od listopadu 1968 až do jejich zrušení roku 1969 byl šéfredaktorem Listů. Své vzpomínky na toto období uveřejnil v knize Literárky – můj osud (1999).
Když se Lubor Kasal Jungmanna roku 2000 v rozhovoru pro Tvar zeptal, proč nezačal přispívat do obnovených Literárek, odpověděl mu Jungmann, že se jeho generace v 60. letech v zápasu se stranickým tlakem značně vyčerpala a že pokračovat v tom, co se tehdy začalo, by už na začátku 90. let bylo ahistorické. „Vlamovali bychom se do otevřených dveří. Osobně jsem se proto zařekl, že do obnovených Literárních novin už nepůjdu. Mnohokrát poté jsem si k tomuto rozhodnutí gratuloval,“ řekl tehdy Milan Jungmann.
Literární kritik myl okna
S nástupem normalizace mu byla zakázána publikační činnost, vydání už se nedočkala ani jeho popularizační příručka o literatuře určená středoškolákům a nesoucí jméno Černé hodinky nad knihami.
Podílel se na vydávání samizdatového měsíčníku Obsah a edice Petlice, v níž také publikoval soubor svých studií a recenzí nazvaný Cesty a rozcestí (v samizdatu 1986, následně vydáno roku 1988 v Londýně). Přispěl také do několika samizdatových a rukopisných sborníků, jmenujme například sborník z roku 1971 nazvaný Pozdravy Jaroslavu Seifertovi či roku 1981 vydané Hlasy nad rukopisem Českého snáře. Publikačně činný byl i po roce 1989, tehdy bylo možné jeho články číst v Nových knihách či periodiku A2.
Z jeho obsáhlého díla jmenujme např. soubor recenzí O Josefu Škvoreckém (1993) či V obklíčení příběhů (1997), literární studie a studie z let 1990–1995. Obdržel několik cen, mezi nimi i Cenu Toma Stopparda (1988).
V letech 1969 až 1972 byl ve svobodném povolání, poté deset let pracoval jako myč oken, následně odešel do důchodu. Po revoluci působil až do roku 1994 jako předseda Obce spisovatelů, byl také členem výboru Českého centra Mezinárodního PEN Klubu.
Zpracováno za použití serveru slovnikceskeliteratury.cz.
