Pondělní večer, 7. března, Lucerna Music Bar. Fronta se táhne skoro až k tramvajové zastávce, LMB praská ve švech, uvnitř nedýchatelno s občasným klaustrofobickým nádechem. Hlava na hlavě všude, kam se člověk podívá, právě hrající Transfer brzy vystřídají Crocodiles, aby připravili už dost rozvášněný dav na zlatý hřeb večera. Ano, v takovémto duchu se nesl koncert White Lies.
White Lies, Zdroj: oficiální stránky kapely
Jako předskokany si White Lies přivezli americké skupiny Transfer a Crocodiles. Obě hrají žánrově podobný styl, přesto Transfer přivezli trošku psychedelický indie rock, jehož vrcholem byla rozhodně skladba White Horse. Naproti tomu kalifornští Crocodiles dovedli publikum téměř k bodu varu. Ve skladbách Neon Jesus nebo Sleep Forever předvedli, že v nich dřímá slušný potenciál.
Předkapely měly problém se zvukem
White Lies pronásledovalo mnoho očekávání; dokáží tihle ostrovní kluci přesvědčit české publikum, že jsou opravdu tak dobří, jak se o nich povídá? Světe div se, povedlo se. Vyprodali Lucerna Music Bar a při živém vystoupení potvrdili, že všechna ta kladná hodnocení a klišé jsou pravdivá.
U předchozích dvou kapel občas trochu pokulhával zvuk, White Lies odehráli nádherný koncert bez jediného škraloupu (upřímně, i kdyby se nějaký objevil, publikum by ho ani nezaznamenalo – takový to byl zážitek). White Lies prostě chtě nechtě všechny přesvědčili, že už nejsou žádnými nováčky a že opravdu umí. Ostatně to, že se v publiku pohybovalo i několik málo hudebníků z české scény, dokazuje, že White Lies umí se svou hudbou pracovat.
Do Prahy přivezli představit placku Ritual, která se ještě na pultech moc neohřála, album vyšlo v lednu letošního roku. Nezapomněli ale také na skladby z jejich předchozího alba To Lose My Life. Zazněly, pravděpodobně českému uchu nejznámější, songy jako To Lose My Life a Bigger Than Us. Ostrovní partička však přidala i další skvosty, jako jsou Come Down, Death, Ritual, A Place To Hide a další.
Texty píše Shakespeare
Koncert White Lies byl velmi intenzivním a emotivním zážitkem, s druhým albem sice opustili svou příznačnou temnost, avšak krok zpět to nebyl, jen ubrali na smrti a přidali v lásce. Texty nesou až shakespearovský nádech míchaný s emocemi baskytaristy Charlese, který jich má většinu na svědomí. Na hudební scénu vstoupila výjimečně sehraná a hudebně vyzrálá kapela, kterou mnozí přirovnávají k Editors, Ultravox nebo Joy Division. White Lies však při včerejším koncertě předvedli, že toho mají ještě spoustu v záloze.
Kdo nestihl koupit lístek, prohloupil. Pojďme však doufat, že není všem dnům konec a kluci se u nás zase brzy ukážou. Příště však prosím organizátory o větší prostor, White Lies i jejich fanoušci si to rozhodně zaslouží.
