Dnes zapátráme v historii melancholických rockerů Joy Division, kapely z Manchesteru, která se koncem sedmdesátých let jen tak tak stihla proslavit, než ji stihl neveselý osud. Jejich styl bývá zařazován pod pojem new wave. Jde o žánr vycházející z punku, ovšem obohacený například o prvky elektroniky a především pečlivějším přístupem samotných interpretů.
Zatímco punkeři chtěli být hlavně slyšet a do svých nástrojů řezali hlava nehlava, zástupci tzv. nové vlny kladli větší důraz na hloubku a uměleckou kvalitu své tvorby. Z výsledné produkce vás tedy nerozbolí hlava, což se slabším povahám při poslechu punku mnohdy přiházívá.
Hudba Joy Division ovšem není nikterak snadná na poslech. Písně spojuje všudypřítomná sugestivní temnota podporovaná depresivními a naléhavými texty. Nejde zde o žádnou pózu, zapomeňte na hrané trpitelství a přehnaný světobol ve stylu emo.
Nesmělé začátky
Zpěvák Ian Curtis patřil bohužel mezi osobnosti rockové scény, kterým život poskytl větší než malé množství podnětů k psaní smutných skladeb. Trpěl epilepsií, která se stále zhoršovala a zapříčinila u něj i rozvoj depresí. Jeho trudný život neměl dlouhého trvání, v necelých čtyřiadvaceti letech se Curtis oběsil.
Skupina vznikla původně pod názvem Warsaw v roce 1977. Peter Hook a Bernard Sumner se dali dohromady se zádumčivým prodavačem z obchodu s deskami. Jmenoval se Ian Curtis a hlavně díky němu získala skupina nezaměnitelný styl. Jeho poznávacím znamením byly pochmurné texty, ze kterých čišely pocity pesimismu, bezvýchodnosti až zmaru.
Neznámá potěšení
Skupina se několik let potácela po klubech, aniž se jí nějak zvlášť dařilo. Už se téměř zdálo, že si zabalí fidlátka a s kariérou rockerů se rozloučí, když o ně konečně projevila zájem nahrávací společnost Factory. Pak už se všechno rozjelo. Po dvou letech existence kapela konečně zabodovala s albem Unknown Pleasures a získala si přízeň posluchačů.
Ještě předtím Curtis vybral kapele nové jméno Joy Division. Jeho původ je příznačně ponurý. Tímto termínem označovali nacisté části koncentračních táborů, kde byly vězněné ženy nucené k prostituci. Už samo jméno tedy vyvolává víc než depresivní představy, dobře tedy ladilo se zvukem kapely.
Jak už bylo předesláno, písně z větší části pojednávaly o citovém chladu, samotě a beznaději. Ze známějších skladeb stojí za zmínku She’s lost control, Shadowplay nebo Interzone. O kapelu začalo jevit zájem i zahraniční publikum a Joy Division se vydali ne evropské turné. Měli úspěch, ale jak už to bývá, nebylo pro ně lehké se s náhlým kariérním vzestupem sžít.
Jako zlý sen
Curtisovu podlomenému zdraví nově získaný status rockové hvězdy rozhodně neprospěl. Nemoc se zhoršovala, záchvaty se objevovaly stále častěji a Curtis zřejmě propadal černým myšlenkám stále víc. K tomu se přidal vliv drog, které často tvoří v životě rockerů součást koloritu, a jiné problémy soukromého charakteru. Zpěvák se tak stal mezi umělci dalším smutným příkladem velkého talentu provázeného velkým neštěstím. V květnu 1980 vše vyústilo v sebevraždu.
Pár dní poté, co zbytek kapely pohřbil svého kolegu, vyšlo album Closer, k němuž Curtisova smrt přitáhla o to větší pozornost. Pochází z něj i možná nejznámější píseň, jejíž jméno je zároveň epitafem na Curtisově hrobě – Love Will Tear Us Apart.
Lepší zítřky
Bez frontmana ztratili Joy Division tvář, další činnost pod tímto jménem postrádala smysl. Zbylí členové se ale rozhodli začít znova. Přejmenovali se na New Order a stylově se jednak více posunuli k elektronice, jednak ubrali na pochmurnosti. Dodnes jsou uznávaní jak za svou současnou tvorbu, tak i za časy minulé.
Hudba Joy Division ale stále nachází příznivce. Před pár lety se veřejnosti opět připomněla díky filmu Control věhlasného fotografa Antona Corbijna, který mapuje Curtisův život. Na závěr máte možnost zhlédnout z něj malou ukázku. Podle recenzí se mu podařilo působivě zachytit atmosféru okolo kapely. Posuďte sami.
Ohodnoťte tento článek:
