×
TOPZINE.cz

Výstava Kontroverze v Rudolfinu není jen skandální. Řeší i hluboká témata

FOTO: Oliver Toscani

V našem světě informací má fotografie ohromnou moc vyvolávat pozdvižení. Zjistěte, zda tomu tak bylo už od počátku a v čem a zda vůbec je výstava nazvaná Kontroverze kontroverzní. Byla zahájena ve čtvrtek 8.září a potrvá až do 13. listopadu. Přinášíme vám její recenzi.

FOTO: Oliver Toscani
Na výstavě uvidíte i fotografii Olivera Toscaniho ze světoznámé kolekce pro Benetton Foto: Petr Pečenka, Topzine.cz

Po psychologicko-sociologickém exkursu výstavy Já bezesporu přišla Galerie Rudolfinum s dalším konceptem, který nestaví pouze na klasických výtvarných základech. Tentokrát představuje vystavená díla z hlediska právního. Ostatně to již prozrazuje i samotný podtitul výstavy – Právní a etická historie fotografie.

Koncept vznikl – jak jsme vás již informovali v minulém článku – v roce 2008 v Musée de l´Elysée ve švýcarském Laussane v rukách kurátorů Daniela Gerardina a Christiana Pirkera. A měla ohromný úspěch. Proto se postupně dostala do dalších 6 evropských měst, kde ji shlédlo přes 150 000 návštěvníků. Není divu, že se dostala i do pražského Rudolfina, a že se pod ní jako spolukurátor podepsal i jeho ředitel Petr Nedoma.

FOTO: Tom Forsythe
Za tuto fotografii byl Tom Forsythe zažalován výrobcem panenky Barbie – firmou Mattel. Soud prohrála

O tom, že umění samo o sobě může vyvolávat kontroverze mohou svědčit už i ty nejstarší památky Řecka či Říma. Nejinak je tomu v případě fotografií, které prakticky od svého vzniku v roce 1839 nasály všechna úskalí tohoto typu zobrazování. Fotografie v sobě koncentruje problém práv autora i práv zobrazené osoby a není divu, že mnoho fotografů bylo hnáno až k soudu.

Autoři výstavy sledovali tyto případy soudních sporů, manipulace a cenzury stejně tak jako sledovali hranice toho, kam až může fotografie zajít v tom, co zobrazuje. Shromáždili několik stovek fotografií, z kterých vybrali 80 a koncepčně je rozdělili do tří okruhů.

Otázka soukromého a veřejného, práva a autorství

Dnes má fotografie na poli umění své pevné místo. Nebylo tomu tak vždycky. Trvalo nějaký čas, než se přestala vnímat jako pouhopouhé mechanické zachycení skutečnosti a jako výsledek chemických procesů výroby.

Zlomovým bodem byl v tomto ohledu soudní proces Napoleona Saronyho s Burow-Giles lithographic company. Společnost v roce 1883 okopírovala jeho fotku Oscara Wildea a Sarony se začal bránit soudní cestou. Soud jeho fotografiím potvrdil status uměleckého díla na základě argumentů práce s kostýmy či se světlem.

Některé fotografie se dočkaly právní ochrany jiné nikoli 

Případ Saronyho dal do budoucna jasný precedens. I tak ale problém autorství zůstal na tenkém ledě. Například v roce 2000 soud mezi BBC a fotografkou Giselou Blau rozhodl, že její fotografie bankovního úředníka se starými spisy, které banky začaly hromadně ničit, aby se vyhnuly dodatečnému nárokování dědiců obětí druhé světové války, není uměleckým dílem. Ačkoli to byla fotografie, která vyvolala skandál a snahy o nápravu situace, soud ji klasifikoval jako banální a odmítl jí přiznat autorské právo.

Otázka pravdivosti a smyšleného

Není pochyb o tom, že fotografie se stala symbolem svobodného vyjádření a práv jednotlivce. O to více se postupně začala dostávat do konfliktu s vládnoucími garniturami nejen totalitních režimů a jako nástroj veřejného mínění začala být cenzurována nebo dokonce manipulována.

Jednou z prvních a zároveň nejslavnějších fotografií byl snímek Rudé vlajky na Reichstagu z května 1945 od Jevgenije Chaldeje. Důstojník, který pomáhal svému vojákovi vztyčit vlajku, měl na rukou několikery hodinky. Aby se snímek nestal spíše svědectvím o ruském rabování než vítězstvím nad nacismem, musel fotograf jedny hodinky vyretušovat a původní snímek se mu podařilo publikovat až po pádu Berlínské zdi.

Jevgenij Chaldej musel po cenzuře svou fotografii upravit. Nebyl jediný

Z jiných fotografií později začaly postupně mizet i celé postavy nebo se inscenovaly scény, které se zdaleka nezakládaly na pravdě. Mnoho lidí například dodnes věří, že fotografie z přistání Američanů na Měsíci byly kompletně vytvořeny v ateliéru.

Otázka dobra a zla

Co společnost snese? Kam až může zobrazování zajít, aniž by tím nebyly nabourávány etické normy nebo lidská důstojnost a práva jedince? To jsou další otázky, na které nikdy nepadne uspokojivá odpověď. „Pohled společnosti se mění s dobou, to, co bylo nepřijatelné dříve, nás dnes nechává chladnými. Některá témata se objevují po čase znovu třeba i v jiných konotacích,“ říká kurátor Christian Pirker. I to je jeden z důvodů, proč je celá koncepce výstavy uspořádána chronologicky.

Foto: Frank Founier
Frank Founier na této fotografii zachytil poslední okamžiky života kolumbijské dívky, fotografie obletěla celý svět

Je pro společnost přínosné zobrazit například smrt člověka? Mnoho fotoreportérů muselo zvažovat i tuto otázku a po návratu z postižených oblastí museli čelit hlubokým depresím, vedoucím často až k veřejnému osočování i sebevraždě. Daniel Girardin fotografie zobrazující smrt ovšem nepřímo hájí otázkou: „Nakolik je pořízení takovéto fotografie hyenismem a na kolik dokáže pozitivním způsobem změnit postoje lidí po celém světě například k humanitární pomoci?“

Odpovědět si musí divák sám

Cílem kurátorů bylo podat pozice všech zúčastněných stran co nejneutrálnějším způsobem. Soudcem se ve finále stává divák. Ke každé fotografii je mu k dispozici krátké pojednání o jejím historickém a právním pozadí, které je klíčové pro její pochopení.

Bez něho by nebylo možné pochopit ani to, proč je na výstavě i několik fotografií, které zjevně nemají uměleckou hodnotu. Ale přesně jak říká Christian Pirker:„Všechny fotografie mají na výstavě své místo. Všechna díla jsou obhajitelná.“ Tato slova znějí z jeho úst vzhledem k povaze výstavy více než symbolicky. Kromě povolání kunsthistorika je totiž i členem ženevské Advokátní komory.

FOTO: Lady Diana
Poslední snímek Lady Diany před její smrtí, kterou nepřímo zavinili novináři ve snaze získat si svůj příběh

Od výstavy rozhodně nelze očekávat, že vyvolá všeobecný skandál. V dnešní době je i laický divák zvyklý na lecos, a tak je dobře, že se Rudolfinum nestaví k tématu prvoplánovitě a nesnaží se výstavou šokovat.

Je samozřejmé, že mnohé fotografie nenechají diváka v klidu a bude nad nimi ještě dlouho přemýšlet. Je ale téměř jisté, že to bude způsobem, který mu umožní uvědomit si, jak složité a často nečisté okolnosti stojí za tím, co mu média naservírují ve zprávách a jak fotografie často aktivně utváří náš svět i příběhy lidí na místo toho, aby je nevinně dokumentovala.

Kontroverze – právní a etická historie fotografie

Galerie Rudolfinum: 8. 9 – 13.11 2011
Kurátoři: Daniel Girardin, Chisthopher Pirker, Petr Nedoma
Doprovodné programy: oficiální stránky výstavy
Otevřeno: út, st, pá, so, ne 10-18 / čt 10-20
Vstupné: 130 / 80 Kč

Hodnocení: 5*****



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..