Taneční 3D drama v režii německého režiséra Wima Wenderse je evropskou raritou. Již 15. září se na jevišti mezi souborem Tanztheater Wuppertal choreografky Piny Bausch můžete ocitnout i vy – prostřednictvím českých kinosálů.
Neobvyklá fantazie a taneční kreace, Zdroj: distributor filmu
Film Pina je výsledkem dlouholetého přátelství mezi režisérem Wimem Wendersem a Pinou Bausch, které se začalo rodit roku 1985. Už tehdy se v hlavě známého režiséra objevila myšlenka na filmové zpracování výjimečného talentu této choreografky. Nicméně realizaci projektu zdržovaly tehdy ještě omezené možnosti média. Wenders měl dojem, že neexistuje způsob, jakým adekvátně unikátní umění pohybu Piny Bausch přenést na filmové plátno.
Pina Bausch, německá tanečnice, choreografka a učitelka tance, se narodila v červenci 1940 v Solingenu v Německu. Absolvovala Juilliard v New Yorku, ale zvučnost její kariéře dává název města Wuppertal, tedy města ležícího jen nedaleko od její rodné vísky. Od roku 1972 se stala uměleckou ředitelkou místního baletu.
Zlom nastal s příchodem formátu 3D. Wenders v něm viděl šanci, a za aktivní spolupráce Piny Bausch se v roce 2008 rozhodli svůj sen o filmu realizovat. Po půl roce intenzivní práce a pouhé dva dny před plánovaným zkušebním záběrem 3D se ale stalo něco nečekaného. Pina Bausch 30. června 2009 náhle zemřela. Wim Wenders okamžitě přerušil veškeré přípravy na natáčení a o filmu bez její hlavní představitelky nechtěl ani slyšet.
Po nějaké době se ale Wenders nechal přesvědčit svým okolím i tanečním souborem Tanztheater Wuppertal, který byl na natáčení de facto už dávno připravený, aby film přeci jen vznikl. Zatančeny byly úseky z představení, které pro film vybrala ještě sama Pina Bausch: Café Müller (které se do povědomí filmového diváka mohlo zapsat hlavně díky filmu Pedra AlmodóvaraMluv s ní, kde si zatančila i sama Pina Bausch), Le Sacre du printemps, Vollmond a Kontakthof.
Zajímavé umělecké kreace si brzy budete moci v našich kinech vychutnat i vy, i když jen v rámci kinosálu. Prolomit hranici mezi tanečníky a publikem bylo jednou z filozofií Piny Bausch.