4 fotky 
Když dnes vidíme smrt ve filmech, je to příšerné. Ve filmech umírá spousta lidí. Jdete se podívat na jakýkoli komerční trhák a umřou tam tisíce lidí. Ale všechny tyto filmy se ve skutečnosti smrtí nezabývají, ani jeden z nich o smrti nepřemýšlí.
Wim Wenders, Zdroj: archiv
Nerozhodné začátky
Když se řekne německá kinematografie, většina z nás si pod tím pojmem představí jméno Wim Wenders, rodák z Düsseldorfu, kde se narodil krátce po skončení druhé světové války (14. 8. 1945). Jak už je u režisérů obvyklé, ani on neměl o své budoucí kariéře jasno.
Poté, co ukončil gymnázium, se chvíli věnoval studiu lékařství a posléze filosofie. Ani jedno nedokončil a rozhodl se, že se bude živit v Paříži jako malíř. Rok po svém pobytu ve Francii se vrátil tentokrát do Mnichova, kde studoval Vysokou filmovou školu.
Už od svých mladých let byl velkým milovníkem rockové hudby, která se také projevila v jeho absolventském celovečerním filmu Léto ve městě (1970). Dalo by se říci, že ve všech jeho filmech hraje hudba jednu z hlavních rolí. On sám hrál na saxofon a na kytaru, ale tvrdí: „Věděl jsem, že můj talent není z rodu zpěváka ani kytaristy. Brzy jsem si uvědomil, že se musím věnovat obrazům a vyprávění příběhů. Takže jsem nakonec prodal saxofon a za ty peníze si koupil první kameru. Byla to dobrá výměna, už jsem jí nikdy nelitoval.“
Wim Wenders, Zdroj: archiv
Cesta tam a zase zpátky
Jeho život byl hodně ovlivněn americkou kulturou, a proto Wenders roku 1978 odchází do Spojených států. Zde také vznikl jeden z jeho nejznámějších filmů Paříž, Texas podle scénáře Sama Sheparda. Ovšem Amerika nebyla to pravé a krátce poté se vrací do rodného Německa: „Jsem šťastný, že jsem zpátky v Evropě. Jsem evropský filmař, ne americký. Hned při první cestě do Ameriky, když jsem tam chtěl natáčet, mi došlo, že v sobě nemám to něco, co by mi umožnilo natočit americký film. Zkrátka jsem nemohl. V srdci jsem Němec a mou profesí je být evropským vypravěčem příběhů.“
Po svém návratu natáčí své mistrovské dílo, jeden z nejpůsobivějších filmů světové kinematografie Nebe nad Berlínem. Příběh z rozděleného Berlína, který vypraví o dvojici andělů, z nichž se Damian vzdá věčného života kvůli osudové lásce a stává se obyčejným smrtelníkem. Remake tohoto filmu natočil později Brad Silberling pod názvem Město andělů.
Nebe nad Berlínem, Zdroj: archiv
Nadšený dokumentarista a fotograf
Další zásadní dílo vzniklo podle scénáře Bona Voxe, zpěváka kapely U2 – film Million Dollar Hotel, směs love story s kriminálním thrillerem ovšem sklidila rozporuplné kritiky.
Wenders rád vypráví příběhy světových měst, protože každé z nich má podle něj svůj příběh. Režíroval i dokumentární filmy, kde je jeho nejznámějším dílem hudební dokument o kubánských umělcích z hlavního města Havany Buena Vista Social Club. Hudba k filmu získala v roce 1999 cenu Grammy a film samotný byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film.
Wenders není ale jen režisér, producent a milovník hudby, je také nadšený fotograf. Vydal dokonce fotografickou knihu a v Česku byl k vidění galerijní vlak věnovaný výstavě Wendersových fotek k jeho filmům. V dnešní době se věnuje kromě režie také přednášení na Vysoké škole výtvarného umění v Hamburku. V letošním roce se nám představí jeho film Miso Soup. Jedná se o filmovou adaptaci uspěšné knížky Rjú Murakamiho, která vyšla v roce 2008 i u nás pod názvem V polévce Miso. V hlavní roli se představí Willem Dafoe.
