Teréza Nováková. Byla nástupkyně Karoliny Světlé první českou feministkou?

FOTO: Otevřená kniha
Díla Terézy Novákové jsou neprávem opomíjena, Zdroj: sxc.hu

Prozaička, publicistka a pracovnice v ženském hnutí. Ve svých prózách se specializovala hlavně na obraz východních Čech prostřednictvím zobrazení života lidových vrstev. Matka pozdějšího literárního historika Arné Nováka.

FOTO: Otevřená kniha
Díla Terézy Novákové jsou neprávem opomíjena, Zdroj: sxc.hu

Teréza Nováková se narodila roku 1853 v Praze jako Teréza Lanhausová. Pocházela z německo-české rodiny, otec byl Čech, matka Němka. Od roku 1859 docházela do soukromé školy F. S. Ammerlingové v Praze. Studium jazyků jí umožňovalo poznávat zvláště světovou romantickou literaturu (Byron, Swift, Dickens).

Uvědomělá vlastenka

Vědomí českého příslušenství ovlivňovala hlavně činnost v Náprstkově Americkém klubu dam, kam ji přivedla Karolína Světlá, nebo vliv otcova přítele, spisovatele Gustava Pflegra Moravského. Roku 1876 se provdala za gymnazijního profesora, filologa Josefa Nováka, jenž se věnoval i literární historii. Z manželství vzešlo sedm dětí, dospělého věku se však dožil jen jeden syn: Arné Novák – pozdější literární historik a kritik.

Po sňatku se Nováková s manželem stěhuje do Litomyšle, zde se seznamuje s manželovými kolegy: A. Jiráskem a A. V. Šmilovským. Celoživotním vzorem jí z řad spisovatelů však zůstala Karolína Světlá. Po smrti rodičů nachází útěchu v zájmu o krajovou osobitost a lidovou složku v okolních vesnicích Litomyšle. Nováková začala sbírat národopisný materiál a zajímala se o dění na Moravě, psala články do moravských časopisů.

Raná česká feministka?

Po přeložení manžela do Prahy se spolu s ním vrací, její zájem o Litomyšlsko však pokračuje dál. V roce 1895 se Nováková stala členkou spolku Minerva (spojeného se jménem Elišky Krásnohorské), 1896 redaktorkou časopisu Ženský svět, 1897 spoluzakládala Ústřední spolek žen českých. Jako novinářka usilovala o rovnoprávnost žen, o volební právo a právo na vzdělání pro ženy.

Po smrti manžela se Nováková přestěhovala do Proseče u Skutče a vzdala se redaktorství Ženského světa. Cesty do Berlína a Bavorska se staly základem pro román Jan Jílek, roku 1904 Nováková navštívila i Porýní.

FOTO: Litomyšl
Litomyšl, město, kam se Nováková přestěhovala, Zdroj: wikimedia.org

Z literárních prvotin Novákové se zachovaly jen črty Klepy z plesů, první otištěnou prací se stala přednáška o Karolíně Světlé. Povzbuzena chválou Světlé publikovala několik romanticky laděných próz z městského prostředí. Hlavním tématem byly nerovné vztahy mezi mužem a ženou (Z mého rodného domu, Laura). První samostatnou knížkou bylo dílo Z naší národní společnosti.

Sbohem romantisme!

Postupným odvratem od romantických postav se Nováková začíná čím dál více přibližovat realismu. Do této tendence zapadá i fiktivní příběh dcery Karla Havlíčka – Maloměstský román nebo sociálně zabarvené povídky Drobová polévka a S nůší, ty bylo později zařazeny do souboru Úlomky žuly. Všeobecně se označují jako přelom v autorčině vývoji.

Po příchodu do Prahy začala Nováková zpracovávat svých pět rozsáhlejších románových prací. Vycházela často ze svých záznamů o cestách po východních Čechách, jednalo se o skutečné postavy s velkým mravním cítěním. Životopisný román Jan Jílek popisuje osudy lehkovážného chlapce, který poznal utrpení předků a zvážněl, postupem času prchl do Německa. Když se vrátil, byl uvrhnut do vězení. Pocity vězně, opovržení a ponížení tvoří jádro románu.

Pět velkých románů

I další román Jiří Šmatlán je pojat biograficky. Prostý tkadlec ze zapadlé vesničky hledá celý život spravedlivější svět, neuspokojí ho však ani evangelictví, ani katolictví a nakonec ani socialismus. Na Librově gruntě – příběh z východočeské vesnice roku 1848 má hlavní postavy dvě: sedláka a městského řemeslníka – písmáka. Pro jednoho znamená revoluční rok vysvobození z roboty, druhý se neumí smířit s Bachovým absolutismem.

FOTO: Karolína Světlá
Karolína Světlá byla vzorem pro Novákovou

Román Děti čistého živého nemá jediného ústředního hrdinu, kompozičně patří mezi autorčiny romány nejsložitější. V zájmu dění stojí skupina abrahamistů, náboženská sekta nepatřící k žádné církvi. Jejich vůdce nakonec končí svůj život sebevraždou.

Posledním a také posmrtně vydaným románem je Drašar. Zde se Nováková vrátila opět k příběhu výjimečného jedince, ten je založen na příběhu J. V. Michla, kněze toužícího stát se buditelem lidu. Tento román psala autorka už s podlomeným zdravím. Roku 1910 těžce onemocněla srdeční chorobou, na podzim roku 1912 byla v bezvýchodném stavu převezena do Prahy, kde u svého syna Arné Nováka zemřela.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Tereza Tlachová
Narodila se roku 1988 v Berouně, vystudovala bohemistiku na FF UK. Nyní pracuje v pražské pobočce jednoho nakladatelství. Jejími největšími vášněmi jsou literatura (hlavně česká produkce) a také jeskyně. Od ledna 2011 je zástupkyní editorky rubriky Literatura.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*