5 fotek 
Rolf Potts je zřejmě jediným americkým cestovatelem, který neplatí žádné poplatky za zavazadla. Cestuje totiž bez nich. Tento autor několika cestopisů se rozhodl cestovat jen s hrstkou oblečení. Je to pro něj výzva.
Rolf Potts, Zdroj: youtube.com
Začátkem letošního roku podnikl tento dobrodruh cestu kolem světa a rozhodl se nechat svá zavazadla doma. Za šest týdnů projel Anglii, Francii, Španělsko, Maroko, Egypt, Jižní Afriku, Thajsko, Malajsii, Singapour, Nový Zéland a Spojené státy. Bez zavazadel působil tak trochu jako vandrák. Hrstka potřebných věcí, včetně kartáčku na zuby, iPodu a pár svršků, se mu v pohodě vlezla do kapes. Během své cesty se naučil hodně improvizovat, zvládat hygienu v nejrůznějších situacích, a poznal, co je a co není při cestování skutečně důležité.
Nejčastější reakce rodiny a přátel na jeho nápad objet zeměkouli bez jediného zavazadla byla: „Proč?“ Na to jim Rolf jednoduše odpověděl, že chtěl vždy cestovat nalehko. Vždyť to zní jako docela zábavná výzva. Navíc chtěl zjistit, jak ho takové cestování nalehko ovlivní časově. Cílem této podivínské cesty bylo také otestovat jeho vlastní filozofickou myšlenku, že naše zážitky jsou mnohem důležitější než to, co s sebou máme.
Za šest týdnů projel celý svět
Šest týdnů „nalehko“
Aby mohl tento experiment řádně zaznamenat, přizval si na cestu kameramana Justina Glowa, který měl za úkol každý týden zvěřejňovat reportáž z jejich cesty na svém blogu No Baggage Challenge. Justin si na svou výpravu vzal tašku na kameru a veškeré vybavení nezbytné pro natáčení, a aby to nebylo v rozporu s pravidly, která si Rolf pro toto dobrodružství stanovil, nemohl mu žádné věci půjčit a ani poskytnou dočasnou úschovnu. V pravidlech bylo stanoveno také to, že si Rolf nesměl žádné věci nechat posílat nebo půjčovat od místních cestovatelů. Toho však využil jen jednou, když byl na Novém Zélandu přinucen si zapůjčit svetr a kulicha, aby neumrznul. Jinak bylo dovoleno si vše potřebné během cesty kupovat, například minerální deodarant ve Fezu.
Přirozeně byl jeho seznam sbalených věcí velmi skromný. Kromě oblečení, které měl na sobě, si přibalil malý kartáček na zuby, zubní pastu, mini deodorant, lahvičku tekutého mýdla, sluneční brýle, malé balení opalovacího krému, iPod, drobnou sklápěcí bezdrátovou klávesnici, příruční digitální kameru, baterku, kreditní kartu a pas. Všechny tyto předměty se vešly společně s náhradními ponožkami, spodním prádlem a tričkem do kapes bundy. Kompletní výbava vážila všehovšudy dvě kila.
S sebou jen to nejdůležitější
V prvních dnech cesty, kdy opustil New York a vydal se do Londýna, pokračoval dál do Francie a Španělska, neměl Rolf zdaleka tolik organizačních potíží jako spíš psychických. Nemohl se zbavit nepříjemného pocitu, že někde zapomněl zavazadlo. Sám sebe několikrát přistihl, jak se rozhlíží po hotelovém pokoji nebo se naklání pod sedadlo autobusu a hledal svůj kufr, který vlastně neexistoval.
Nemít zavazadlo, opravdu výhoda?
Rolfovi přátelé ho nejdříve varovali před tím, že po několika dnech bude naprosto odpudivě zapáchat. On se však proti tomu opatřil a navykl si každý den se dvakrát sprchovat a před spaním si přepírat veškeré oblečení. Nejdříve mu tato činnost byla na obtíž, ale za krátký čas se stala nezbytnou součástí denní rutiny stejně jako pravidelné čištění zubů.
Výhoda cestování bez zavazadla se projevila při čtyřhodinovém čekání na potrubní vlak. Kdyby měl zavazadla, pravděpodobně by se odebral okamžitě na vlakové nádraží a netrpělivě vyhlížel spoj. Jelikož ale žádná neměl, tak se mohl pohodlně přesunout do centra Londýna a strávit tři hodiny čekání touláním po ulicích.
O týden později se dostal do jiného marockého města, než původně zamýšlel (místo v Chefchaouenu se ocitl v Tétouanu). Na místo ho dovezl taxikář, se kterým si zřejmě dobře nerozumněli. Bez zavazadel mohl naštěstí spontánně prozkoumat město a poté již správně zamířit do Chefchaouenu ještě před západem slunce.
Špatné město v Maroku
Po odjezdu z Maroka si čím dál více uvědomoval volnost bez zavadel, díky nimž byl ušetřen mnoha komplikací během svých každodenních aktivit. V Egyptě se nechal například pečlivě oholit vražednou břitvou v holičství nacházející se v jedné zapadlé postranní uličce, později objevoval podivnou kulturu obklopující pyramidy v Gíze. V Jižní Africe v Kruger national park spatřil lvy, nosorožce a žirafy, v rezervaci Welgevonden zase ochutnal čaj vyrobený ze sloního trusu.
V Bangkoku ho pobavilo zjištění, že se bez problémů dostane do exkluzivního nočního klubu v šatech, které nosil dvacet pět dní v kuse. V Thajsku také vyřadil pár nepotřebných věcí jako baterku, tekuté mýdlo a foťák, a do Malajsie, Singapouru a na Nový Zéland pokračoval o něco lehčí. Po šesti týdnech zpět v New Yorku sice toužil po radikální změně šatníku, ale jeho bezzavazadlová výzva předčila všechna očekávání.
A jak to vidí samotný Rolf?
„Znamená to, že odteď budu cestovat pouze bez zavazadel? Pravděpodobně ne. Zavazadla slouží k nějakému účelu, usnadňují v některých ohledech cestu. Člověk však může cestovat pohodlně i s malým batohem. Můj experiment s cestováním bez zavazadla byl spíše než ilustrace toho, co na cestách potřebujete a co ne, extrémní test. My všichni si až příliš často bereme spostu věcí pro všechny případy, ať už cestujeme kolem světa nebo jen na víkend. Ale většinu těchto věcí pro všechny případy je možné sehnat bez problémů až během cesty.“
Obvykle máme tendenci balit mnoho nepotřebných věcí, abychom docílili vnitřního uspokojení a pocitu bezpečí. Ale pro strávení skvělé dovolené je nakonec ani nepotřebujeme.
