3 fotky 
Deníky Hany Bořkovcové z let 1940 až 1946 vycházejí nyní posmrtně pod názvem Píšu a sešit mi leží na kolenou. Přináší českým čtenářům bezprostřední svědectví mladé dívky, která zachycuje události válečných i poválečných let svýma očima.
Památník Terezín, Foto: Jana Samcová, Topzine.cz
Autorka, kterou anotace označuje jako českou Annu Frankovou, se narodila 4. července 1927. Hana Bořkovcová, rozená Knappová byla prvorozeným potomkem významné české židovské rodiny. Roku 1930 k ní přibyl ještě bratr Michael. Vyrůstala ve spokojeném prostředí, které podporovalo její ambice. Vše ale přervala válka a rasová nenávist. Hana si vedla deník již dlouhou dobu, avšak zveřejněná část začíná právě ve chvíli, kdy se změny režimu již projevily i v životě malé Hany.
Osobní výpověď mladé ženy
Deníky nazvané Píšu a sešit mi leží na kolenou nezachycují celý osud Hany Bořkovcové. Svůj život zpracovala sama v jiné knize, kterou nazvala Soukromý rozhovor, kde formou fiktivního dialogu představila sebe i svůj osud. Deníky však nebyly ani podkladem pro tuto životopisnou knihu. Ty začal přepisovat až její manžel Aleš Bořkovec, k čemuž získal její svolení. Hana Bořkovcová však brzy nato umřela po krátké nemoci 25. února 2009, aniž by viděla konečnou verzi svých deníků.
Její smrt zároveň ovlivnila vydání knihy Píšu a sešit mi leží na kolenou, protože nemohla být svému muži nápomocna při rozšifrování nečitelných částí. Její rodina také provedla cenzuru příliš intimních zápisů. K tomuto aktu nalezneme v ediční poznámce zmínku, že tak rodina učinila, aby byly deníky přístupny i mladším ročníkům. Také to udělali proto, aby zachovali osobnostní charakter deníků Hany Bořkovcové. Ta byla nejen spisovatelkou zpracovávající válečnou tématiku, ale také autorkou několika knih pro děti.
Dělení knihy nabízí několik pohledů
Deníky, které si nepravidelně vedla, jsou datovány, takže čtenář znalý historie má možnost prolnout velké dějiny s děním v životě Hany Knappové. Zápisy jsou opatřeny i místem sepsání. Dále kniha obsahuje poznámkový aparát, který vysvětluje některé události a pojmy. Když například Hana píše o transportu, v poznámkách se dočteme, o jaký přesun se konkrétně jednalo. Vysvětluje nám i slova z jidiš. Na konci knihy najdeme pouze ve zkratce životní příběh Hany Bořkovcové a také fotky.
Malá Hana Bořkovcová, Fotografie z knihy Píšu a sešit mi leží na kolenou
První zápis Hany Bořkovcové pochází z Lesna a byl pořízen dne 21. srpna 1940. Haně bylo tehdy 13 let a deník si nepsala poprvé. Je to již několikátý sešit, kterému svěřuje svá tajemství. Celkem pravidelné jsou i další zápisy z let, které trávila ještě doma. Zlom přichází až 17. července 1943, kdy Hana píše poprvé z Terezína, kam byla deportována 10. července téhož roku. I zde se snaží pravidelně vést svůj deník. Další část knihy tvoří zápisky z Wohlau, které již nejsou ani souvislé a ani pravidelné.
Písemnosti z Wohlau byly zaznamenávány od 2. března 1945 a zachycují jen krátký čas – do května 1945. Pak už nám Hana popisuje období, které pro ni bylo také těžké – poválečný návrat k alespoň trochu normálnímu životu. Vnitřně je však kniha členěna ne podle let a míst sepsání, ale podle sešitů, do nichž byly skutečnosti zaznamenány. Dělí se tedy na devět sešitů a jednu část tvořenou vytrženými listy. Ne všechno však bylo vydáno. Některé zápisky zůstávají čtenářům utajeny.
O čem Hana píše?
Deníky Hany Bořkovcové se zásadně liší od deníků Anny Frankové nebo Any Novac. Obsahově se také nedají srovnávat s Arnoštem Lustigem, jsou totiž psány naprosto odlišným způsobem. Zatímco Anna Franková, Ana Novac i Arnošt Lustig popisují především prostředí vyhlazovacích táborů, soustřeďuje se Hana Bořkovcová na pracovní tábor Terezín. Značnou část knihy tvoří také život Hany mimo tábory. Od Lustiga ji odlišuje i to, že téměř nepopisuje okolí, zaměřuje se většinou sama na sebe, na své prožívání.
Hana Bořkovcová, Fotografie z knihy Píšu a sešit mi leží na kolenou
Důležité je, že Hana nepopisuje například to, jak přesně tábor vypadal a co se v něm dělo, ale zaměřuje se především na svůj život v něm. Nedozvíme se tedy, co který den dělala anebo třeba co se stalo s jejími blízkými osobami, ale dočteme se o tom, jaké pocity v ní prostředí tábora vyvolalo. Jaké to bylo, každou chvíli očekávat deportaci. Co zažívala při vyhláškách transportů. Hlavní je pro ni její vnitřní prožívání. A to se netýká pouze rasové diskriminace a vyhlazování, ale také prvních lásek a přátelství.
Nesmíme zapomenout
Jako čtenáře těchto zápisků mě trochu mrzí, že byly některé části vynechány. Samozřejmě je to ohleduplné vůči Haně Bořkovcové, avšak kniha tím ztrácí. Právě intimita je jedním z hlavních témat, která jsou pro čtenáře koncentrační literatury velice atraktivní. Také je škoda, že byly při přepisování vynechány literární pokusy autorky, které si zapisovala přímo do deníků. Je totiž psáno v poznámkách, že psala do časopisů, které v Terezíně vycházely, a pokoušela se i básnit.
Deníky jsou vysoce autentickou formou zápisu. Působí na čtenáře mocným dojmem o to víc, že koncentrační tábory byly tím nejhorším, co člověk člověku udělal. Jak ale hodnotit knihu, která je svědectvím pravdivé události? Každá taková kniha je poklad, kterého bychom si měli vážit. Píšu a sešit mi leží na kolenou není výjimkou. Je velice působivé sledovat, jak se z Hany Knappové stává Hana Bořkovcová. Jak se z naivní slečny stává hrůzou poznamenaná žena, která v koncentračních táborech přišla o otce, o bratra i o zdraví a naději.
Přijel transport a člověk si myslí, co všechno už ví, a myslí si, jak už přesadil svůj život sem, jak už svému životu vtiskl pečeť. Zatím sem někdo přijel a dívá se velkýma očima — Koho potká, v kom potká Terezín, potká i tebe, jak jdeš s poznámkami v kapse do kumbálu k Deboře. Víme více, protože už jsme tu tak dlouho. Vědí více, protože vidí poprvé Terezín. Úder. Vědí více, protože nejdou do kumbálu k Deboře. Protože vidí celý nerozčleněný Terezín. V zeleni parku, v kasárnách, domech, terezínských dvorech, v každém člověku, v tobě, který jdeš po ulici s poznámkami v kapse a domýšlíš. Oni vědí více, ale my jsme blíže.
Název: Píšu a sešit mi leží na kolenou
Autor: Hana Bořkovcová
Nakladatel: Plus v Praze
Formát: 384 stran, 130 x 200 mm, vázaná s papírovým potahem
Rok vydání: 2011
Doporučená cena: 349 korunHodnocení: ***** (97%)
