3 fotky 
Ačkoli v našem povědomí není běžné spojovat slovo krásný s představou koncentračního tábora, rumunská spisovatelka Ana Novac to ve své nové knize udělala. Knihu, kterou nazvala příznačně Krásné dny mého mládí, vydává nakladatelství Paseka.
Osvětim - i tady byla Ana Novac, Foto: Jana Samcová, Topzine.cz
Je trochu ironické a také provokativní, když se pod nápisem Krásné dny mého mládí rozprostírá fotografie koncentračního tábora, avšak přesně tak vypadá obálka nové knihy Any Novac. Kniha je dalším svědectvím hrůz, jež se odehrávaly v nacistických koncentračních táborech. Podobných dokladů holocaustu není nikdy dost, proto je velmi důležité, že vyšel další z nich. Kniha Any Novac je ještě o to důležitější, že se opět po delší době objevuje z pera ženy.
Deníky
Stejně jako známý deník Anny Frankové, i Krásné dny mého mládí jsou vlastně zápisky jedné puberťačky, které pořídila během svého pobytu v různých koncentračních táborech. Čtrnáctiletá Židovka z Transylvánie si totiž často zapisuje své prožitky a myšlenky na kusy papíru. Je to vlastně specifický způsob úniku z kruté reality. Psaní jí pomáhá přežít každodenní hrůzy ženského lágru, zachovat alespoň zdánlivý pořádek v chaotickém světě a zbavit se trýznivých myšlenek tím, že je izoluje písmem.
Deníková forma přitom dílo silně poznamenává a zároveň způsobuje jeho silnou autenticitu. Texty nejsou datovány, v podmínkách koncentračních táborů by to ani nebylo možné. Jednotlivé zápisky na sebe mnohdy nenavazují nebo jsou proloženy drobnějšími epizodami, takže často způsobují časovou dezorientaci, avšak tím více sugerují čtenáři pocit opravdovosti. Také to potvrzuje autorčino tvrzení, že zápisky pouze přepsala a nijak je již dále literárně nepřepracovávala.
Sehnat tužku a papír bylo velmi obtížné, Zdroj: sxc.hu
A tak si Ana Novac na kousky těžce sehnaného papíru píše svůj deník. Myšlenek a zážitků má spoustu, avšak nemá příliš materiálu, na který by je mohla vložit. Proto prohledává koše, trhá kousky papírů ze zdi, používá i plakáty. Dokonce osloví německého důstojníka, aby se jí podařilo získat sešit a tužku. Má velké štěstí, že ji Němec nepotrestá, materiál donese a dokonce Aně pomůže později dostat deníky z tábora.
Ironií osudu také je, že deníky vynese z lágru do bezpečí vrah Otto, který je v nich zmíněn i s otřesnými činy, které vykonal. Právě tyto zápisky tvoří jádro knihy. Psát si cokoliv kamkoliv bylo samozřejmě velmi nebezpečné. Mohl ji kdokoliv vidět a deníky za kus chleba odevzdat dozorkyním a pak by Ana jistě přišla o život, a proto bylo nezbytně nutné zbavit se jich vždy při plánovaném přesunu. Některé se však podařilo zachránit a jejich syntézou pak vzniklo toto pozoruhodné dílo.
Proč právě Krásné dny mého mládí?
Nejbizarnější na knize je především její název, avšak uvědomíme-li si, jak bláznivé je období puberty, jsme na správné cestě jej pochopit. Právě toto období lidského života, které se vyznačuje hledáním sebe sama a velkou mírou ztřeštěných myšlenek a činů, prožila Ana Novac v koncentračních táborech. Věnuje se proto často tabuizovanému tématu, jímž je smích v nacistických lágrech. Tento nebezpečný jev zdůvodňuje tím, že v určité fázi člověk znecitliví a už se jen nervózně směje.
Ana Novac si tedy během svého mládí prožila peklo hned v několika táborech. Celkem jich přežila sedm! Největší část knihy tvoří zápisky, které pořídila v polském Plaszówě a v Osvětimi, kde se také setkala s Čechy. Ty zde líčí jako hodné lidi, kteří se s ostatními vězni rozdělili o jídlo a oblečení. Osud těchto Čechů je zpečetěn již při příjezdu do tábora, jsou totiž určeni k rychlé likvidaci, a proto jim byly ponechány potraviny, vlasy i šaty.
Nevědomost
Silně působí v příběhu také motiv nevědomosti. Ten najdeme snad na každém kroku: Při příjezdu žen do koncentračních táborů, kdy si ženy myslí o vyholených vězeňkyních, že jsou šílené a netuší, že za pár minut budou vypadat stejně. Také při přesunech, když nikdo neví, jestli jdou do dalšího tábora nebo na smrt. Při vyplňování dotazníků o pracovních schopnostech, podle kterých jim má být přidělena práce, ale nakonec všechny pracují těžce v kamenolomu.
Nejkrutější jsou pak zprávy o blížícím se osvobození, které však nepřichází. Nevěděli, co se děje ve speciálních plynových sanitkách, od kterých zachrání Anu Novac náhodně její stará známá. Nikdo také neví nic o rodině, kamarádech a blízkých. Ačkoliv v táborech zdánlivě navazuje přátelství s jinými ženami, každá nakonec musí bojovat za svůj život sama za sebe. Sociální i citová izolovanost se projevuje v zápiscích na každém řádku a odlišuje tak dílo od mužských prací.
Smát se, nebo plakat?
To, co běžně nalézáme v jiných dílech o koncentračních táborech, zde nalezneme také. Smrt, hrůzu, znelidštění deportovaných lidí, hyenismus a bezmoc. Navíc však forma zápisků působí velice sugestivně, vtáhne čtenáře do děje. Zvláštně působí také černý humor uprostřed hromadných vražd nebo obyčejný humor, kterým si zlehčovaly těžkou situaci samy vězeňkyně, například když čekaly nahé v chladné noci na přesun a přitom začaly hrát divadelní kus takovým způsobem, že se všechny rozesmály.
V takových situacích si čtenář není jistý, zda se vůbec může smát, avšak záměrem Any Novac bylo právě ukázat světu, že i v koncentračním táboře si lidé dokázali zachovat kus lidskosti třeba tím, že vytvářeli umění, když paradovali dramata, psali básně, vyprávěli si příběhy nebo pořizovali zápisky. Ukázat, že ačkoliv jim nacisté vzali všechno, nemohli jim vzít smích. Dalších děl, která jsou takto skvělá v zachycení momentu, se bohužel nedočkáme, protože Ana Novac již téměř před rokem zemřela.
Bič dvakrát mlasknul, dívka zasténala, ale stojí dál.
„Svlékni se!“ Zkrvavené ruce se snaží rozepínat knoflíky na bílé haleně, ale nejde jim to. Otto z ní halenu strhne vlastnoručně. Sundá si kabát, pečlivě ho složí a položí na zem. Ten pečlivý a okázalý způsob, jak se připravuje k vraždě, mnou otřásl víc než všechno, co se dělo pak.
Dívka naštěstí téměř ihned omdlela. Otto švihá dál, až ztrácí dech. Pot z něj stříká, košile se lepí na tělo; to, do čeho mlátí, je už jen věc.
Název: Krásné dny mého mládí
Název originálu: Les beaux jours de ma jeunesse
Autor: Ana Novac
Překlad: Zuzana Dlabalová
Formát: 226 stran, 140×216 mm
Vazba: vázaná s přebalem
Vydala: Paseka, Praha a Litomyšl 2010
Doporučená cena: 269 korunHodnocení: ***** (100%)
