×
TOPZINE.cz

Fotograf Christopher Boffoli: Rozesmívat lidi může být mocná věc

FOTO: Vodáci v rozlitém mléku, Christopher Boffoli!Exkluzivně!Jak zachytit situace všedního dne nevšedním způsobem? Odpovědí může být sbírka fotografií Disparity amerického fotografa Christophera Boffoliho, na kterých ožívají malinké postavičky ve světě jídla. Kde se vzal celý nápad čtěte v exkluzivním rozhovoru pro Topzine.cz.

FOTO: Vodáci v rozlitém mléku, Christopher Boffoli
Nad tímto rozlitým mlékem zapláčete leda smíchy. Zdroj: Christopher Boffoli

Co Vás přivedlo na nápad fotografovat drobné figurky mezi potravinami?

Vždy jsem byl zaujatý rozdíly ve velikostech lidí a jejich okolního prostředí. Vypadalo to jako oblíbený námět pro televizi a filmy, které jsem sledoval jako malý koncem 70. a začátkem 80. let (jako třeba seriál Sida a Martyho Kroftových, Dr. Shrinker, filmy Malá, menší ještě menší, Co je malý, to je hezký, Vnitřní vesmír a podobně). Dlouho před tím, od nejranějších dob kinematografie, filmaři využívali dramatické efekty, v nichž malincí hrdinové utíkají, řekněme, před obrovským hrůzostrašným hmyzem. Ovšem ten nápad přišel už o stovky let dříve, v 18. století s Liliputány z Gulliverových cest Jonathana Swifta. Najednou se zdá, že se jedná o nadčasové a všestranné téma, ať už jde o odlehčený letní film nebo společenskou satiru z období kolem roku 1726. Je tu něco, co lidem připadá ohledně velikostních rozdílů přitažlivé.

Zjistěte více a čtěte také: Tour de France jedoucí na banánu? Nic není nemožné na fotografiích Christophera Boffoliho

Jako mnoho mladých kluků jsem zaujatě stavěl makety. Vlastnil jsem také rozsáhlou sbírku autíček Matchbox. Když mi bylo asi osm, táta v našem sklepě postavil obrovský model železnice. Všechno kolem železničního vybavení bylo propracováno do detailů. Napodobovalo to skutečné město s elektrickým osvětlením a blikajícími železničními přejezdy. Cítil jsem se jako bůh, když jsem stál u ovládání, řídil oživlý obraz tohoto drobného světa a přeskupoval vše podle jakéhokoli vrtošivého rozmaru. Postavičky v cyklu snímků Disparity jsou v měřítku 1:87, tedy tytéž jako se používají v modelech železnic.

FOTO: Práce na dýních, Christopher Boffoli
Bílé dýně jsou podezřelé 

Nápad použít potraviny k vytvoření pozadí se zdál být přirozenou volbou. Jídlo může být velmi krásné, barevné a má výbornou texturu, obzvlášť když fotíte s makro objektivy. Ale navíc potraviny, podobně jako hračky, jsou jednou z nejobvyklejších věcí v skoro každé kultuře na světě. Napříč jazyky a společenským postavením. Každý na světě si od nejútlejšího věku hrál s hračkami a jedl. Takže kombinace těchto dvou prvků způsobem hrajícím si s měřítky dala vzniknout očividně velmi mocnému základu pro vyprávění příběhů a vyjevení myšlenek.

Kde čerpáte inspiraci pro jednotlivé scény?

Některé nápady jsou motivovány jídlem samotným. V komerčním fotografování potravin existuje mnoho triků. Obvykle se používají různé látky jako náhražka jídla. Například bílé lepidlo často nahrazuje mléko. Ale při své práci jsem chtěl, aby veškeré potraviny byly opravdové a poživatelné, a tak se snažím pracovat s tím, co je čerstvé a má sezónu. Inspirace se může dostavit při návštěvě farmářských trhů. Nebo když pracuji se zpracovanými potravinami, myšlenka přijde s přáním zahrnout určité jídlo do své práce. Na působivosti obrázků se podílí i souvislost mezi figurkami a jídlem, s nímž jsou foceny. Muž stojící na sušence může být zajímavý, ale to nestačí. Avšak pokud ten člověk má lopatu a hází na sušenku polevu, to je něco úplně jiného. Občas postavičky samy inspirují vznik obrázku. A pak najdu jídlo, aby odpovídalo výjevu.

FOTO: Opravy na chřestu, Christopher Boffoli
I chřest potřebuje občas drobné opravy 

Co máte na této práci nejraději?

Jsem rád, že tato série snímků, jak se zdá, působí mnohostranně, protože se dotýká všech lidí, bez ohledu na jazyk či kulturu. To, že se fotografie rozšířily po celém světě a byly publikovány v 60 zemích, vypovídá něco o jejich širokém účinku. Také je v nich vtip. Rozesmívat lidi může být mocná věc. Ale také to vypovídá, a to především z hlediska obyvatele Severní Ameriky, o nadměrné konzumaci a nepříliš zdravém vztahu k jídlu. Američané se v jistých ohledech stali jídelními diváky. Souvisí s tím celá řada televizních programů o jídle, velké množství kuchařek v knihkupectvích, ale také fakt, že příliš mnoho lidí spoléhá na polotovary a zpracované potraviny.

FOTO: Soulož na mangu, Christopher Boffoli
Na Boffoliho snímcích je možné úplně všechno

Jaké byly první reakce ohledně Disparity?

První reakce k mým obrázkům byly, že zůstávaly roky přehlíženy. Pracoval jsem na sérii nejméně tři nebo čtyři roky, aniž by se o ni kdokoli staral. Samozřejmě, jedna z mých neteří snímky uviděla a hned si je zamilovala. Takže to byla první skutečná zpětná vazba, ale jinak si jich svět příliš nevšímal. Brzy nato jsem nabídl několik tisků k prodeji a množství jich daroval místním charitativním aukcím. Avšak poté je téhož roku zahlédl běloruský vydavatel a koupil je pro tiskovou agenturu v Evropě. Po tom, co se v květnu dostaly do novin ve Velké Británii a okamžitě vzbudily senzaci, se začaly masově šířit po celém světě. Téměř přes noc jsem se stal středem pozornosti mnoha novinářů z celého světa, kteří mi psali a volali, aby se zeptali na mé snímky.

Plánujete začít nějaký podobný projekt?

V mojí práci je velká rozmanitost, pracuju jako spisovatel, fotograf, filmař a umělec. Série Disparity je jen malé procento z mé celkové tvůrčí činnosti. Takže pracuju v dané době na řadě věcí. Nicméně si myslím, že je tu mnoho věcí, které lze se sérií udělat. Takže budu pokračovat v práci na ní, dokud nebudu mít pocit, že jsem ji dokončil.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..