3 fotky 
Produktový a interiérový designér se narodil v roce 1982 v Chomutově, před dvěma lety diplomoval v ateliéru Design výrobků III. na pražské Vysoké škole umělecko-průmyslové. Za sebou má již významné spolupráce a řadu projektů. Vyzpovídali jsme ho pro vás! Zjistěte, co obnáší taková práce designéra a jak se dívá na svět.
Český designér Roman Vrtiška, Zdroj:archív Romana Vrtišky
O Romanu Vrtiškovi jsme vás již informovali, podívejte se na jeho tvorbu zde.
Co vás přivedlo k designu? Pozoroval jste na sobě designerské vlohy už jako malý?
Již od malička mě rodiče vedli a utvářeli vztah k výtvarné scéně. Jako většina jsem navštěvoval LŠU (Lidovou školu umění – pozn. red.) a možná právě tady vznikl první impuls v době, kdy ve mně lektoři objevili větší míru schopností práce s objektem a prostorem než s plošným vyjadřováním. Což mnohem později formovalo také moje další studia a determinovalo následnou specializaci a fakt, že ze mne není třeba fotograf nebo malíř.
Každého určitým způsobem formuje a inspiruje škola, tedy alespoň v počátečním tvůrčím období. Je něco zásadního, čím vás Vysoká škola umělecko-průmyslová ovlivnila?
Určitě. VŠUP patří mezi nejlepší výběrové školy svého zaměření v České republice. Proto zde také máte možnost potkat řadu významných osobností, ať současných, nebo budoucích, což patří jedoznačně k velmi inspirativním faktorům. Co mě asi nejvíce obohatilo, je mezioborové vnímání. Brzy totiž zjistíte, že v jistě míře se jednotlivé obory vzájemně prolínají a doplňují, což je velmi podnětné a v jistém bodě také důležité pro neustálý rozvoj tvůrčí osobnosti a kreativity. Nejedná se přímo o formální vyjadřování, ale o přístup k práci, způsoby myšlení a chápání tématu.
Když přijdete na návštěvu ke svým známým a přátelům, míváte tendenci hodnotit jejich bydlení?
Bohužel neustále, to je také důvod, proč mne nikdo nikam nezve (smích). Ale vážně, je to fakt, který se těžko odbourává, profesní deformace je něco, s čím se musíte naučit žít tak, aby vám neztěžovala všední dny, ale je samozřejmě důležité si také udržet zdravou míru kriticismu a nadhledu. Já se dosti často držím při hodnocení zpátky. Ne každý holduje kultuře bydlení a ne pro každého je to priorita číslo jedna či samozřejmost. Sice bych byl rád, kdyby to u nás fungovalo například jako v Nizozemí, kde je bydlení spolu s cestováním na prvním místě, ale jak se říká, jiný kraj, jiný mrav. To je potřeba respektovat a tiše doufat, že se to časem změní.
Je něco, co z hlediska bytového designu nemůžete vystát?
Meruňkovou barvu na zdech, snahu o lacinou imitaci benátského štuku ala česká pizzerie a všeobecně tolik oblíbené imitace materiálů. Co mne nepřestává překvapovat, jsou argumenty typu: „To je moc pěkná imitace, to nikdo nepozná, že se nejedná o dřevo, a navíc je to linoleum levnější a nemusí se o to starat.“
Získal jste Národní cenu za studentský design 2008 za svou diplomovou práci městského mobiliáře, ale i řadu jiných ocenění. Pomáhají vám podobné úspěchy získávat nové zakázky, nebo vám to jen dodává sebevědomí v jednání s klienty?
Přiznám se, že nestačím sledovat zdroje, přes které mne klienti našli, nicméně nemohu říci, že všeobecně vnímání těchto ocenění nefunguje. Tak například jednu z posledních zakázek – práci na interiérech boutique hotelu Moods, kterou jsem dělal se svým kolegou Vladimírem Žákem – jsme získali, mimo jiné, právě díky Národní ceně za studentský design. Občas je to ale spíše o správné chvíli a správném místě. Já vždy říkám, že důležitější je kvalita odvedené práce, ocenění je už jen jakousi třešinkou na pomyslném dortu, i když samozřejmě velmi potěšující a sladkou.
Kteří klienti jsou vám nejbližší a jací jsou pro vás noční můrou?
Samozřejmě ti, kteří vám dají plnou důvěru a volnou ruku. Vždy je to sice o nějakých kompromisech, ale čím méně jich provedete, tím lepší bude výsledek. Dobré také je, pokud má klient jasnou představu, pak se s ním daleko lépe komunikuje a snadněji se dopracujete ke zdárnému konci. Nejhorší jsou klienti, kteří nevědí, co chtějí, a neumí si to ani představit. To pak pramení v nekončící sérii změn, které nakonec mohou skončit úplně jinak, než jste na začátku zamýšlel. V takovýchto chvílích je nejdůležitější, a občas také nejtěžší, opravdu důsledně sledovat původní záměr a umět jej před klientem obhájit. Jedině tak docílíte toho nejlepšího výsledku a vyhnete se laickým zásahům, které ač leckdy dobře myšlené, mohou vyústit až v kompletní rozpad vašeho designu.
Řekla bych, že Češi vnímají design a jeho tvůrce tak trochu jako jakýsi druh přepychu nebo záležitost, která produkt zbytečně prodraží. Myslíte si, že se toto myšlení dá změnit, nebo s tímto názorem vůbec nesouhlasíte?
Ohledně způsobu vnímání designu v české kotlině už toho padlo mnoho. Nicméně stále přetrvává jakýsi blok před kvalitními a dobře vypadajícími produkty. U nás má většina lidí z takovýchto produktů strach, jelikož je automaticky vnímá jako předražené. Stejně tak je občas vnímána i práce designéra. Bohužel si u nás stále málo lidí uvědomuje sílu designu v jeho správných souvislostech. Design je potřeba vnímat ne jako luxus a nadstandard, ale v komerční sféře hlavně jako nástroj marketingu a podpory prodeje. Tento aspekt je u nás dosti často upozadňován. Bohužel, dokud si jej výrobci nezačnou plně uvědomovat, nebudou nikdy plně konkurenceshopni se západem. A to nemluvím pouze o produktech, ale o tom, jak na vás působí prostory, ve kterých nakupujete, jaký má produkt obal, jakou obchodní strategii daná firma má, jak se profiluje apod. Na zahraničních univerzitách se již studuje obor s názvem „Strategic Design“ což není ten design, jak jej všichni známe, ale spíše plánování a vymýšlení strategií na podporu prodeje.
Zaujaly mě vaše návrhy kuchyní pro společnost Indeco ve třech variantách S, M a XL. Minimalistická varianta kuchyně S řeší problém s nedostatkem místa v malých bytech. Čím je podle vás atypická oproti klasickým kuchyňským linkám?
Design kuchyní pro firmu Indeco byl typický příklad toho, kdy jsme řešili nejen formu výrobku, ale také způsob, jakým docílit jisté výjimečnosti. Prostě jsme se snažili nalézt díru na trhu a já věřím, že se nám to v podobě kuchyně řady S povedlo. Navrhout kuchyni do malých bytů, do kancelářských prostor či do míst, kde je kuchyně v těsné blízkosti běžné obytné zóny pro mě byla výzva a zároveň touha tento problém pojmout inovativně. Po analýzách celé problematiky jsme se začali soustředit na fakt, že pokud máte malou kuchyň, zmenšuje se vám tak pracovní plocha a zároveň tedy i ta odkládací, což může být potenciálním generátorem hromadícího se nepořádku. Proto jsme se rozhodli přistoupit k celému problému z trochu jiné strany a nabídnout uživatelům možnost kuchyň uzavřít, čímž se z ní rázem stane spíše skříň než kuchyně a vy se tak budete moci snadno a rychle zbavit nepořádku. V neposlední řadě jde o jakousi reminiscenci na původní zaměření firmy Indeco – tj. na vestavné skříně. Takovým drobným bonusem je jinak barevný vnitřek, který vás překvapí po otevření, ale nijak neruší barevnost interiéru při uzavřeném stavu. Velkým oříškem také bylo vyřešit plnohodnotnou kuchyni na 2,4 m délky tak, aby zde byly všechny spotřebiče a stále dostatek pracovního a úložného místa.
U kuchyně XL jste sice nebyl omezený prostorem, ale byla nějaká překážka nebo něco, co vás při práci omezovalo?
Byla. Jak jsem již naznačil, společnost Indeco do té doby dělala pouze vestavné skříně, a tak se do pole kuchyní vrhla až s mými návrhy. Museli jsme v nich tedy zohlednit stávající technologické možnosti firmy a tomu také podřídit některé detaily jako tvary dvířek a řešení hran či úchytek. V současné době se ale výrobní kapacita rozšiřuje a s ní také přibudou nové technologie, takže se chystáme opět oživit stávající design o nová řešení a spoustu sofistikovaných detailů.
S jakým materiálem a barvami se vám nejlépe pracuje?
Co se materiálu týče, nejsem nijak konkrétně vymezen, nicméně občas jsou pro mne inspirující limity ve výrobě. To mne nezřídkakdy donutí dívat se na produkt a tvarování ze zcela jiné perspektivy. Každá nová zkušenost s materiálem je pro mne vždy výzvou. Co se barevnosti týče, mám rád neutrální barevnosti, jako je bílá v kombinaci s výraznými barvami. Ani zde ale nejsem zcela vyhraněn. Vždy záleží na situaci, typu produktu, jeho určení a cílové skupině.
Navrhujete raději designové produkty (výrobky) nebo design interiéru?
Jednoznačně produkty. To je něco úplně jiného. Interiéry většinou děláte na míru, ale produkt musí oslovit masy. Navíc v kusové výrobě, se kterou v interiérech také často pracujete, je více volnosti a možností než ve výrobě sériové. Výrobní možnosti dané firmy mohou být nejen limitující, ale také inspirující zároveň, jak jsem ostatně již naznačoval. Navíc celkový záběr produktového designu je mnohem větší než u interiérů. Není totiž nic krásnějšího pro vás jako pro tvůrce, než pokud vidíte, že jsou vaše věci běžně používány a že dobře slouží a dělají lidem radost.
Kde si mohou zájemci vaše produkty pořídit, kam se na vás mohou obrátit?
Ty produkty, které jsou v sériové výrobě, přímo u výrobce nebo u dealerů. Některé z těch, které se do výroby ještě nedostaly, se snažím produkovat v malých, autorských sériích, tudíž v případě zájmu přímo na mne. Na mých webových stránkách www.roman-vrtiska.com naleznete veškeré kontakty. Stránky jsou bohužel ve výstavbě, ale chystáme brzy spustit plnou verzi.
Jedna obligátní otázka závěrem. Jaké projekty máte v současné době rozpracované?
Trochu jsem ji očekával (smích). Momentálně pracujeme na projektech rezidenčního charakteru – jako jsou interiéry bytů a domů, zároveň zpracováváme kompletní projekt a studii stavby rodinného domu a atypickou konverzi půdních prostor na luxusní byt. Ve veřejném sektoru bych rád zmínil pro nás zcela novou zkušenost – úpravu interiérů lékařských ordinací. V produktové sféře pracuji na rozšíření kolekce stolního nádobí pro firmu Teroforma. Jinak samozřejmě chystám také nějaké své nové produkty, takže se určitě máte na co těšit (smích).
