ROZHOVOR: Právo veta máme navzájem, říká švédská dvojice Erik Axl Sund

Dvojice Erik Axl Sund v Česku

Švédská dvojice autorů známá pod pseudonymem se na křtu druhého dílu detektivního thrilleru Hladový oheň pro TOPZINE.cz rozpovídala nejen o vztahu k České republice, ale také o inspiraci a tvůrčím procesu při psaní trilogie Vraní dívky.

Dvojice Erik Axl Sund v Česku
Jerker Eriksson (vlevo) a Hakan Axlander Sundquist (vpravo). Foto: Roman Souček. Zdroj: Euromediagroup

Erik Axl Sund – pod jedním pseudonymem se skrývá švédská dvojice autorů: Jerker Eriksson (*1974) a Håkan Axlander Sundquist (*1965). Håkan se věnuje výtvarnému umění, hudbě a pracuje jako zvukař. Jerker se věnuje produkování Håkanovy elektropunkové skupiny I love you baby!

TOPZINE.cz: Jste v České republice poprvé? Jak se vám tu líbí?

Håkan: Jsem tady podruhé. Poprvé jsem tady byl v roce 2000, když probíhaly demonstrace proti zasedání Světové banky, dokonce jsem se při té příležitosti nechal tetovat. Moc se mi tu líbí.

Jerker:  Já jsem tu také podruhé, poprvé jsem tu byl v roce 1992, když jsem jezdil po Evropě vlakem. To mi bylo 18 a musím říct, že si toho moc nepamatuju, byli jsme tu asi týden. Teď jsme tu šest hodin a je to opravdu krásné místo, navíc místo spojené s Kafkou, což je pro nás skvělé tady být.

TOPZINE.cz: Když mluvíme o Kafkovi, jaký k němu máte vztah?

Jerker: Já musím říct, že z Kafky jsem měl noční můry, když jsem četl Proces. To na mě mělo až děsivý vliv.

Håkan: Když mi bylo 17, člověk chce na gymnáziu působit intelektuálně a chodí s Procesem v podpaží a myslí si, že tomu rozumí. Samozřejmě tomu ale vůbec nerozumí.

TOPZINE.cz: Tvoříte autorskou dvojici. Jak to vypadá, když píšete knihu ve dvou? Kdo rozhoduje o tom, která pasáž zůstane a která se vyškrtne?

Jerker: Jedna z nejzajímavějších otázek.

Håkan: Když pracujete ve dvou, musíte si naprosto věřit. Když napíšu něco a myslím si, že je to úžasné a je to pro mě strašně důležité a on mi řekne, že to nestojí za nic, věřím mu. A funguje to i naopak.  Není to tak, že by jeden rozhodoval,  že něco bude takhle a takhle. Máme právo veta navzájem.

Jerker: Pokud si myslím, že jedna věta je pro mě strašně důležitá, může zasáhnout redaktor, který rozhodne, jestli je to důležité, nebo to za nic nestojí.  Snažíme se postupovat demokratickým způsobem, aby když je text hotový, byli jsme oba dva spokojení. Pokud jeden z nás není, snažíme se to upravit a přepsat.

TOPZINE.cz: Jak moc necháváte do díla zasahovat redaktora?

Håkan: Jsme samouci a nemáme ke psaní teoretický základ, nevyznáme se v tom. Ale máme jednoho z nejlepších redaktorů ve Švédsku, náš přístup je ‘Proč mu nevěřit’. Ve většině případů na to zareagujeme, možná to nevidíme hned, ale za půl roku, když se podíváme zpět, vidíme, že měl pravdu.

Jerker: Jedná se spíš o jazykové věci, ne o témata. K těm se nám zatím nevyjadřovali kriticky. To by byla asi situace, kdybychom jejich rady moc neposlouchali. Na tématech se shodneme v 99 % případů, protože jinak bychom nemohli psát.

Jejich knihy nejsou tak drsné, jak se zdají. Foto: Per Hemström. Zdroj: Euromediagroup
Jejich knihy nejsou tak drsné, jak se zdají. Foto: Per Hemström. Zdroj: Euromediagroup

TOPZINE.cz: Hlavní postava trilogie, Victoria Bergmannová, je psycholožka. Čerpali jste odborné znalosti z psychologie?

Håkan: Rozdělil bych tuto otázku na tři podotázky. První z nich je, že Jerker už 12 let žije s psycholožkou, to je jeden zdroj. Další, že oba dva se zajímáme o psychologii. Třetí, že některá témata se vyskytují v naší rodině. A to je také důležité pro celkový kontext.

Jerker: Já žádná rodinná témata nemám. To je dost důležité. Když jsme začali se psaním, situace nebyla dobrá, obzvlášť Håkan na tom nebyl moc dobře. Já jsem byl psycholog a on byl pacient, což se postupem času posunulo trochu dál.

TOPZINE.cz: Zdroje inspirace byly zčásti autobiografické, z čeho dalšího jste čerpali? Na autogramiádě jste mluvili o novinách, současné situaci. Byl pro vás vzorem i jiný autor?

Håkan: Ano, média také. Oba dva máme hodně kamarádek a z rozhovorů s nimi, jejich příběhů a zážitků, kdy jedou v autobuse a začne se na ně lepit zezadu nějaký chlap a podobné věci, které musely zažívat ve stejném věku jako my. To byly jiné příběhy a jiné prostředí, což nás velmi ovlivnilo. Příklad ze současnosti: ve Švédsku se používá nový termín „nagging sex“  – ukecávání. Tak pojď, užijem si, já nechci. To jsou nová témata, která dřív nebyla a podle nás jsou to důležité věci, o kterých by se mělo vědět.

TOPZINE.cz: Právě ženská stránka ve vašich knihách hodně vystupuje do popředí. Pokud se v knize vyskytuje mužská postava, je nějakým způsobem pokřivená. Vychází to z vaší inspirace ženami? Nebo ze současné situace a krachu hodnot všeobecně?

Jerker: Hlavní postavy v našich knihách jsou většinou hrdinky.

Håkan: Vždycky se snažíme psát postavu bez předsudků a mysleli jsme si, že se nám to daří. Potom se však stane, že postava je napsaná a my najednou změníme pohlaví. Vyměníme muže za ženu nebo naopak. Příběhu to najednou dodá nový impulz a je to pro nás výzva. Postupujeme tímto způsobem. V jedné z dalších knih máme sedmnáctiletou slečnu, která sní o tom, že bude pracovat ve školce, zatímco všechny její kamarádky chtějí být topmodelky. A když se to potom vymění za sedmnáctiletého chlapce, který sní o tom, že chce pracovat ve školce a jeho kamarádi chtějí být fotbalisté, hned to dostává úplně jiný náboj.

Jerker: Tak to děláme a je to pro nás důležitý postup. Řekneme si, že napíšeme o pětatřicetileté ženě, a on nakonec neví, jestli z ní neudělám muže  a jak to dopadne.

TOPZINE.cz: V českém vydání je kniha označena štítkem „Jen pro silné povahy“. Není to pro čtenáře na první pohled odrazující? Nedějí se ve společnosti mnohem horší věci, které běžně vnímáme, než jsou obsaženy v knize?

Oba: Děkujeme, také si nemyslíme, že by byla tolik plná násilí.

TOPZINE.cz: Kniha má v určitých místech poměrně krátké kapitoly. Má to zvláštní funkci ohledně gradace, nebo nás čtenáře chcete nechat vzpamatovat se z některých popisů?

Håkan: Souvisí to s tím, že pocházíme z hudebního prostředí a některé písničky mají jen dvě minuty bez exaltovaných kytarových sól. Nikdo se nepředvádí a potom to skončí. Chceme to dělat stejně. Kapitola, která není příliš dlouhá na čtení a přitom je tam vše důležité.  Ale zpětně vytvářet kreativní proces je jako vytvářet novou mytologii. Pamatuju si, že jsme to řešili, že jsme se tím zabývali, ale teď už je to pryč. Příběh o tom, jak napsat příběh, je taková metavěda.

Jerker: Je to jako mluvit o hudbě nebo tancovat na architekturu.

TOPZINE.cz: Zeptám se na hlavní postavu vaší trilogie Victorii/Sofii/Vraní dívku. Vraní dívka se v knize tolik neprojevuje, proč nedostala víc prostoru?

Jerker: Ona je tam pořád.

TOPZINE.cz: Ale nemluví.

Jerker: To je velmi složité. Nedokážu to popsat. Ale je stále přítomna.

Håkan: Mnohem zajímavější otázka je, jestli je tam Sofie?

Jerker: Možná mnohem zajímavější otázka. Kdo je Sofie?

TOPZINE.cz: Třetí díl Vraní dívky vyjde v Čechách až v roce 2015, prozradíte nám, jak to s ní bude pokračovat?

Jerker: Celá trilogie je v podstatě psychoterapeutické sezení. První kniha je počáteční fáze, kdy člověk ze sebe dostává frustraci a problémy. Druhá kniha je analytická, kdy problémy máte před sebou a snažíte se je popisovat a dávat do souvislostí. Třetí část je situace, kdy už víme, co se děje kolem a snažíme se přijít ke katarzi, k řešení.

Håkan: Uvidíme, zda se nám to povedlo. Konec tam je, do jisté míry otevřený. Pacient odchází, ale před ním je celý život.

TOPZINE.cz: Na vašich stránkách jsem se dočetla, že chystáte novou sérii s názvem Melancholie. O čem bude?

Håkan: Ve Švédsku už vychází.

Jerker: První díl.

Håkan: Je to o zradě. Zjednodušeně o zradě sebe samého, o zradě ostatních. Je to velmi temný příběh. Budete nás nenávidět, až to budete číst.

Jerker: je tam hodně postav a krátká doba jejich života, za níž se však může stát hodně věcí.

Håkan: Příběh se tam oproti Vraní dívce jednodušeji sleduje. Trochu normálnější, ale velmi temné.

TOPZINE.cz: Přemýšleli jste o filmové adaptaci knih?

Håkan: Ano.

TOPZINE.cz: Můžeme se těšit něco konkrétního?

Jerker: Můžete se těšit, ale nemůžeme nic říct.

Håkan: To, o čem se teď jedná, je něco, co bychom si nikdy nedovedli představit, když jsme začali psát. Bylo to jako natáčení skryté kamery, kdy si říkáte, kdo to na nás nahrál.

 

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Tereza Tlachová
Narodila se roku 1988 v Berouně, vystudovala bohemistiku na FF UK. Nyní pracuje v pražské pobočce jednoho nakladatelství. Jejími největšími vášněmi jsou literatura (hlavně česká produkce) a také jeskyně. Od ledna 2011 je zástupkyní editorky rubriky Literatura.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*