Menu
TOPZINE.cz
Literatura

RECENZE: Vraní dívka. Pohádka o Krásce a Zvířeti ožívá jen pro silné povahy

Tereza Tlachová

Tereza Tlachová

5. 5. 2014

Žánr severských detektivek českému čtenáři jistě není nutno dlouze představovat. Nyní se ale na pultech knihkupců objevila tak trochu jiná detektivka. Vraní dívka, první díl napínavé trilogie z pera dvou autorů pod jedním pseudonymem, je takovou pohádkou pro silné povahy.

OBR: Vraní dívka

RECENZE: Vraní dívka. Pohádka o Krásce a Zvířeti ožívá jen pro silné povahy. Zdroj: Nakladatelství Knižní klub

Při pohledu na obálku knihy Vraní dívka snad každému čtenáři dojde, že v tomto případě se nejedná o klasickou detektivku, kdy vrahem je zahradník. Krátká noticka „vraždy a psychoterapie“ a „určeno jen pro silné povahy“ napovídá, že tahle detektivka nebude úplně pro každého.

Erik Axl Sund – pod jedním pseudonymem se skrývá švédská dvojice autorů: Jerker Eriksson (*1974) a Håkan Axlander Sundquist (*1965). Håkan se věnuje výtvarnému umění, hudbě a pracuje jako zvukař. Jerker se věnuje produkování Håkanovy elektropunkové skupiny I love you baby!

Vraní dívka vychází v Knižním klubu jako první část trilogie nazvané Slabost Victorie Bergmannové a je literární prvotinou obou výše zmíněných autorů. Švédská akademie autorů krimi udělila sérii zvláštní cenu za hypnoticky fascinující psychoanalýzu zpracovanou formou kriminálního románu.

Jen pro silné povahy?

OBR: Vraní dívkaUpozornění na obálce knihy může někoho na první pohled odrazovat, nutno však říct, že tak hrůzostrašná a psychotická kniha po přečtení rozhodně není. Popisy těl čtyř mrtvých chlapců, jednoho obličeje znetvořeného kyselinou a představa znásilnění dívky vlastním otcem jistě není tím pravým potěšením pro každého čtenáře, ale i z české literatury známe mnohem odpudivější obrazy.

Děj detektivního thrilleru je vystavěn na retrospektivní kompozici, obrazy minulosti se v oddělených kapitolách mísí s výjevy přítomnosti a čtenář je vždy připraven na to, o jaké době zrovna vypravěč mluví. Dvě hlavní postavy – psychoterapeutka Sofia Zetterlundová a policistka Jeanette Kihlbergová – jsou charakterizovány velmi podobnými rysy.

Obě mají problémy s muži, Jeanette žije s podceňovaným umělcem a Sofia trpí zradou svého přítele Lasseho, který udržoval zároveň tajný vztah se svojí manželkou a ji měl pouze jako milenku bez toho, aniž by Sofia celou dobu něco alespoň tušila.

Dvě ženy, dvě osobnosti

Postava Jeanette je v prvním díle celkem průhledně popsána. Žena, která se stará o rodinu, protože její manžel nevydělává, ale zároveň pro svou práci zapomíná na svého jediného syna. Mísení mužského a ženského principu, boj s vlastní ženskou stránkou a touhou po pevném citovém vztahu po dvaceti letech manželství a zároveň síla ženy, která se musí o všechno postarat a nechce si připustit, že to nezvládne, když musí jít k rodičům pro peníze na nájem.

S figurou Sofie to zpočátku vypadá podobně, nedořešená minulost, traumatický zážitek v Sierra Leone, kdy je znásilněna a přijde také o svého přítele, jehož zabijí přímo před jejíma očima. Tato postava se však začíná zhruba od poloviny knihy vyvíjet. Ze Sofie se stává rozdvojená osobnost. Sofie, vlastně Victorie, dcera násilníka, kterého zpočátku sama policie podezřívá z vražd malých chlapců, jejichž těla postupně nalézá.

 „Nesmí dopustit, aby Jeanette poznala její temnou stránku. Když budou spolu, musí ji potlačit. Jeanette se s Victorií Bergmanovou nesmí nikdy setkat. Sofia a Victoria jsou však spojeny jako siamská dvojčata, a proto jsou na sobě závislé. Sdílejí srdce a krev, která koluje jejich těly, je jedna  a táž. Ale zatímco Victoria pohrdá její slabostí, ona Victorii obdivuje pro její sílu.“

Kdo mohl čtyřnásobnou vraždu spáchat? Odřezat chlapcům jejich mužství, zdrogovat je látkami utlumujícími bolest? A proč první mrtvola vypadá jako vysušená mumie? První stopy vedou k pedofilním násilníkům, kteří mají slabost pro dětské oběti. Po rozhovoru s Victoriou Bergmannovou (vlastně Sofiou) Jeanette netuší, jak blízko je skutečnému pachateli.

Roztrojená postava

Jak však souvisí postava Sofie-Victorie se samotným názvem Vraní dívka? Postava psycholožky Sofie totiž není jen rozdvojenou osobností, Victorie není pouze potlačena do Sofiina nevědomí, kdy promlouvá jen ve chvíli, kdy glosuje situaci a připomíná Sofii její minulost a spáchané činy, ale zároveň se Sofia mění i do Vraní dívky, jíž sice není věnována taková pozornost, co se týká samostatných textových promluv, ale je v spojujícím článkem mezi Victorií a Sofiou.

„Pak jí připadá, že jí přímo do ucha kráká vrána. Zděšeně vzhlédne a uvidí těsně vedle sebe jeho rozesmátý obličej. Ale ne, to není on, jsou to oči jeho tatínka a jeho hnusné vlhké pysky se jí vysmívají. A teď už jí vrána vnikla do hlavy a mává jí před očima černými křídly. Všechny svaly v těle se jí napnou a ona se celá vyděšená začne bránit. Vraní dívka ho chytne za vlasy tak pevně, až mu vytrhne celé chomáče. Uhodí ho. Do hlavy, do tváře, do těla. Z uší a nosu se mu řine krev a ona vidí v jeho očích nejprve zděšení, ale pak ještě něco jiného.“

Také sblížení dvou žen, psycholožky a policistky, naznačuje nevyrovnanost vztahů, v nichž obě ženy žily. Jeanette v Sofii vidí silnou osobnost, kterou celou dobu hledala, Sofiu přitahuje její rozhodnost, mužský element, jenž v sobě nosí.

Vraní dívka je zdařilým prvním dílem detektivní trilogie, která do budoucna slibuje ještě mnohá překvapení. Ač je postava vražedkyně jasná z dějové linky celkem brzy, neubírá to nic na čtivosti knihy. Na to, jak se postava Vraní dívky vyvine a kolik mrtvých chlapečků nám autoři ještě nadělí, si musíme počkat do dalšího dílu. Zatím je rozhodně nač se těšit.

Název: Vraní dívka. Název originálu: Kråkflickan. Autor: Erik Axl Sund. Přeložila: Viola Somogyi. Vydalo nakladatelství Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, Praha 2014, 386 stran. Doporučená cena: 349 korun.

Hodnocení: 70 %

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Vraní dívka. Pohádka o Krásce a Zvířeti ožívá jen pro silné povahy