Jak to asi může dopadnout, když se literární klasiky ujme režisér Moulin Rouge a soundtrack má pod palcem rapper Jay-Z? Ať se vám to líbí nebo ne, jedno je jisté – tenhle Gatsby není jako ti předchozí.
O slavném románu amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda jsme se všichni učili ve škole, i když jen málokdo si vybaví jeho poměrně jednoduchou zápletku. Přesto se Velký Gatsby dočkal už pátého filmového zpracování. Těm předchozím se ale moc nedařilo, často jim byla vytýkána zdlouhavost nebo nedostatek emocí. Nezachránila to ani charismatická dvojice Robert Redford a Mia Farrow, kteří si ve zřejmě nejslavnějším zpracování téhle klasiky zahráli už v roce 1974.
Výzvu natočit něco nového a neokoukaného přijal Baz Luhrmann, kterého si nejspíš pamatujete jako režiséra barvami oplývajícího Moulin Rouge. Vizuální podobnost právě s tímhle snímkem vás praští do očí už v prvních minutách. Byla to ale od Luhrmanna správná volba?
O jazzové generaci vám zarapuje Jay-Z
Musíme si nejprve uvědomit, o čem pojednává samotný snímek. Píší se dvacátá léta a do New Yorku míří vypravěč příběhu, Nick Carraway (Tobey Maguire), s plánem začít pracovat na burze a něco si vydělat. Jenomže to by se nesměl dostat do spárů Jaye Gatsbyho (Leonardo DiCaprio), místního zbohatlíka, který každý víkend ve svém neskromném sídle pořádá ještě neskromnější večírky.
Nikdo neví, kdo ten záhadný Gatsby je, ale na jeho párty se schází všechny společenské vrstvy z okolí. Nick je ohromen. Ale do stejné míry ho udivuje i snobský život nedaleko bydlící sestřenice Daisy (Carey Mulligan), kterou s Gatsbym pojí víc, než se na první pohled zdá.
Velký Gatsby je zkrátka klasická společenská novela o životě tehdejší jazzové generace. Všimněte si zejména slova jazz, protože jediné místo, kde se na něj klade opravdu důraz, bude právě tato recenze. Ve filmu totiž uslyšíte dlouhé r’n’b, hip hopové, elektronické a popové pasáže, či dokonce rap samotného Jaye-Z. Naopak jazz v Gatsbym tu a tam zazní, jen aby se neřeklo.
Jestli to může fungovat? Může. A funguje to? Samotná hudba z rapperovy dílny se rozhodně dá poslouchat, dokud ovšem nenastane nějaký wtf moment, jako když newyorská smetánka tancuje charleston do rytmu slavné vypalovačky od Beyoncé. Zůstává mi skryt i záměr téhle manýry, tedy kromě pokusu odlišit se od filmových předchůdců.
Pokud všechny ostatní prvky jako kostýmy, auta či nábytek zůstávají relativně historicky věrné, pak sice povedený, zato ale anachronický soundtrack prostě musí působit jako pěst na oko. V případě Moulin Rouge to vyšlo, tehdy ale šlo o dost stylizovaný muzikál či kabaret, který už z principu patří mezi pokleslejší žánry. U seriózního dramatu podobný výstřelek může sklouznout k parodičnosti.
Drama šité na míru 3D
Nový Gatsby je kýčovitý ve všech ohledech. Jak už bylo naznačeno, Baz Luhrmann se držel svého stylu, takže se můžete těšit na vizuální orgie plné barev, ohňostrojů a téměř psychedelických záběrů. To všechno vyvolává vcelku přesvědčivý dojem o zhýralosti tehdejší společnosti. Z mnoha scén ale čiší nepříliš umně maskovaná animace, takže si atmosféru přeletů nad zátokou či nad New Yorkem 20. let moc neužijete. Tenhle film je vizuálně určený hlavně pro 3D, takže zajít na trojrozměrný biják i jiného než akčního či sci-fi žánru, může být zajímavá změna.
Naopak všem školákům, kteří si chtějí ušetřit čas a místo čtení novely zhlédnout film, doporučuji některou ze starších a méně cool variant. Luhrmann se drží předlohy jen zhruba, navíc z ní vyškrtl například jednu z vedlejšího dějových zápletek, týkající se Nicka a golfistky Jordan (Elizabeth Debicki).
To je spíš okrajová záležitost, jenže scenáristé si pohráli i s postavou Daisy, tedy klíčové osobnosti, kvůli které se tohle všechno semele. Pokud jste četli originál, možná jste ji vnímali jako chudinku, nebo naopak jako prvotřídní mrchu, v každém případě ale měla špetku osobnosti. Jenže její charakter je v této verzi plošší než žehlicí prkno a hlavně postrádá kouzlo. Ostatně jako celý tenhle filmový experiment, který už nezachránil ani božský Leo, který v hlavní roli klasicky exceluje.
Verdikt Nely Christovové:
Luhrmannův manýrismus mám v zásadě ráda, ale ke Gatsbymu pasuje tak napůl. Na jednu stranu podtrhuje atmosféru hýřivého prostředí, ve kterém se newyorská smetánka dvacátých let pohybovala. Ale na druhou stranu, není tu řeč o laciném kabaretu ale vážném společenském románu.
O jeho důstojné ztvárnění se koneckonců snaží i skvělí herci, jenomže to by tu nesměl být ten Jay-Z…
Hodnocení: 50 %
Verdikt Pavlíny Nouzové:
Nová adaptace knihy od Francise Scotta Fitzgeralda byla dlouho očekávaná. Situaci nepomohlo odložení premiéry, které v divácích vyvolávalo obavy. A ty se částečně splnily. Oproti klasické verzi, s Robertem Redfordem v hlavní roli, tato alespoň přináší něco nového a nejedná se jen o zfilmování knihy 1:1. Jenže ne vše se podařilo.
Osobně jsem se nejvíce obávala soundtracku, protože kombinace meziválečné doby a hip hopu od Jay-Zho působí vražedně. Moderní písničky jsou nakonec použity spíše u „párty scén“, které jsou sice poměrně dlouhé, ale natočené podařeně. Horší to je už s digitálními přelety krajinou, jež jako by vypadly z filmu Tima Burtona, který ho natáčel s mírnou kocovinou. Vizuál tedy docela zklamal, ale aspoň herci v čele s paradoxně nejlepším Tobeym Maguirem (ale DiCaprio je hned v závěsu) to všechno zachraňují.
Hodnocení: 60 %
