7 fotek 
Na festivalu Transteatral, který probíhal v Celetné, se předvedla velmi zajímavá díla. Zcela odlišné typy představení se v jednom shodovaly. Ojedinělým způsobem vybočovaly z tradiční divadelní produkce. To jediné, co jim scházelo, bylo publikum. Do sálu zavítalo méně diváků, než kolik by si inscenace zasloužily.
Festivalu Transteatral se nevyhnuly ani Shakespearovy hry Zdroj: Vojtěch Brtnický
Shakespearův Richard III. se dočkal velmi netradičního provedení, alespoň co se prostředí týká. Originální rekvizity byly skvěle propracované. Zdi koncentračního tábora ve skutečnosti ale dotvářely pouze atmosféru, děj se jim nepřizpůsoboval a neměly tedy přímé propojení s příběhem.
Očima Jany Fleglové: Představení Richard III. madridského souboru potrápila technika. K výraznému zpoždění začátku představení se přidaly v drtivé většině nefungující titulky. Rozpačitost diváků z technických nesrovnalostí nemohl zamaskovat ani závěrečný raut. Avšak španělští herci ukázali svou horkou krev a jejich temperament prostupoval téměř každou scénu. Pro diváka zprvu rušivá afektovanost přešla v postupné porozumění samotné kultuře národa. Strohost rekvizit vhodně doplnila tematiku celého děje, ve kterém se však divák vzhledem k nefunkčním titulkům často ztrácel. Představení bylo zakončeno velmi zvláštní děkovačkou, při které vyvstalo na mysl závěrečné hodnocení – jiný kraj, jiný mrav.
Hodnocení: 50 %
Herecké výkony by se daly rozdělit do několika táborů. Hlavní hrdina dominoval a do své postavy umně přenášel věrohodné prožitky. Někteří se jeho úrovni přibližovali, ne všichni ale zazářili stejně. Přesto ukázali, že vypjaté situace a dramatické scény jsou tím, co jejich národ skvěle zvládá.
Tragický příběh dal prostor temperamentu představitelů
Objevily se však technické problémy, přibližně polovině představení totiž titulky naprosto neseděly nebo zmizely z plátna úplně. Pro ty, kteří neovládají plynně španělský jazyk, to mohl být docela problém. Ačkoli námět hry zná každý alespoň zběžně, konkrétní dějové linie šlo jen stěží chápat.
Z celkového hlediska byl ale Richard III. zajímavým kouskem, který dal skvěle nahlédnout do tvorby poněkud odlišné kultury. Zdaleka nejlepší byl úžasně provedený dramatický závěr. Slavná scéna z bitvy přenesla představení do zcela nových rozměrů plných autentických zvuků i světelných efektů.
Richard III.
Divadlo v Celetné (v rámci festivalu Transteatral)
Režie: Jorge Eines (Španělsko)
Soubor: Tejido AbiertoHodnocení: 70 %
Mírná morbidita Tří dcer pana Krappa spočívá ve hře s páskou
Drama motivované Poslední páskou Samuela Becketta se táhlo v temném duchu. Zahrnovalo v sobě vzpomínky na minulost, která se prolíná do současného života plného útrap. Zapůsobilo však spíše mírně morbidním dojmem, než že by v divákovi zanechávalo nějaké depresivní posuny.
Tři dcery pana Krappa si pomocí pásky připomínají svoji minulost Zdroj: Clara González Calvo
Spletitý děj je těžké stručně vyjádřit. Na začátku jsme svědky scény, ve které dívka znovu přemluví sestry k nekončící hře s audio nahrávkami, které kdysi pořídila. Po dlouhém a složitém vybírání pustí kazetu, z přístroje ale není nic slyšet. Páska místo toho vtáhne jednu ze tří přítomných, která následně odříkává její obsah a navenek prožívá intenzivní pocity spojené s tím, o čem hovoří. Absurdita dramatu se odráží například v občasném opakování situací. Celou dobu se táhne v potemnělém duchu.
K tématu: Přečtěte si více o festivalu Transteatral v Divadle v Celetné
Příběh se brzy přesouvá do odlišného prostředí. Nedá se s určitostí říct, jaká je přesná spojitost mezi těmito rovinami – na jednu stranu se zdá velmi pevná, na druhou vůbec žádná. Dějovou linii není snadné sledovat, je ale jasné, kolem čeho se hra celou dobu točí – kolem tajuplných pásek.
V dramatu se prolínají neštěstí a tragické osudy
V některých chvílích dokreslovala atmosféru jemně šumějící hudba. Nenápadné kulisy přinesly své kouzlo a dokázaly, že i civilní provedení lze udělat pečlivě a propracovaně. Herecké výkony a temperament účinkujících opět dostaly spoustu prostoru, který beze zbytku využily. Kromě skvěle prožitých emocí ukázaly čtyři představitelky bezchybnou práci s tělem a pohyby. Někomu by snad hra do vkusu zapadnout nemusela, kdo má však alespoň nějaký vztah k absurdním dramatům a modernitě zápolící s podvědomím, nemohl si stěžovat.
Tři dcery pana Krappa
Divadlo v Celetné (v rámci festivalu Transteatral)
Autor a režie: David Llorente
Soubor: Gymnázium BudějovickáHodnocení: 80 %
Talkutopie si pohrávala s nepořádkem a zmatkem
Talkutopie rozvedených tlustých evangeliček a kinoshow vegetariánských krav ukázala nevšednost v pravém slova smyslu. Účinkující posedávali na prázdných sedadlech mezi diváky a jen místy se mihli i na jevišti. Jeden z nich, který po celou dobu nepustil z ruky koště, se pokoušel zbavit podlahu před pódiem poházeného popcornu. Doufejme, že ten, který dostali návštěvníci při vstupu, neposbíral právě z té podlahy.
Podle popisu se jednalo o scénické čtení, přičemž text měli diváci před sebou na plátně. Herci většinou poslušně četli, co měli napsané. Místy si ale věty pozměňovali a jindy se proti nim dokonce bouřili. Při dialogu muže a ženy herec v odpověď jen ukázal dopředu. „Číst snad umíš, ne?“
Místy se inscenace podobala klasické divadelní hře
Děj zběsile přebíhal z jedné části do druhé a nedával publiku téměř žádnou šanci pochopit nějaké bližší souvislosti. Účinkující si vystačili s tím, co měli na sobě, a s plátnem, na němž se místy odehrály zcela nezapadající scény.
Na Talkutopii se nedá nahlížet jako na klasickou hru, které byste chtěli blíže porozumět. Přesto oceňuji její nezpochybnitelnou originalitu i neuvěřitelně civilní provedení.
Talkutopie rozvedených tlustých evangeliček a kinoshow vegetariánských krav
Divadlo v Celetné (v rámci festivalu Transteatral)
Scénické čtení dramamixu ze současné latinskoamerické dramatiky
(Chile, Mexiko, Venezuela, Uruguay)Hodnocení: 70 %
