3 fotky 
V pražském Divadle ABC si vzali nový překlad Jiřího Joska. Ze Snu noci svatojánské vznikl Sen čarovné noci. K tomu přidali efektně vypadající show a určitý druh humoru. Co z toho vzniklo?
Kdyby Shakespear viděl, jak zpracovali jeho hru Sen noci svatojánské v Divadle ABC, určitě by se hněval. Dramaturg Jiří Janků a režisér Petr Svojtka ubrali lehkost a lopatou přihodili atraktivitu, nebo aspoň pokus o ni.
V příběhu na hranici pohádkového a reálného světa, kde si každý nakonec najde milovanou polovičku, vložili hodně prostoru pro čtyři řemeslníky. Ti měli za úkol vnést do představení laciný humor a natáhli jej na dvě a tři čtvrtě hodiny. Křiklavě moderní text a kostýmy, zvlášť v případě řemeslníků, kolidovaly s verši a kouzelnými bytostmi. Sen čarovné noci zůstal stát na půli cesty mezi dnešní a původní dobou.
Mezi čtyřmi řemeslníky se ale našly i hezké momenty, a to v podání Radima Kalvody a Zbigniewa Kaliny. Kalvoda jako Nikos, zaměstnáním řezník, energicky představil nabušeného macha v tmavých brýlích. Jeho protikladem bylo Kalinovo ztvárnění citlivého Andrease, při kterém použil několik stereotypních představ o zženštilých mužích.
Jsme v Řecku. Zdroj: Igor Chmela, Mdp
Pohádkový svět vysoce převyšoval svět reálný, a to nejen vystavěnou scénou, ale i kostýmy. Athény nepřipomínalo nic. Když jedna z postav pronese: „Jsme v Řecku.“, udiveně se rozhlížíte a hledáte, dle čeho tak soudí. Oproti tomu pohádkový les nabídl několik příhodných prvků. Scénu zahalila vrstva kouře a tři pohovky obrostlé mechem doplnila víla, která pomocí malé světlušky rozsvítila přilehlá křoví.
Kdyby u toho zůstalo, hodnotila bych výše. Tvůrci však šli dál a překročili hranici vkusu, kterou máme každý jinde. Pro mě takřka nahé víly, step i zpěv Veroniky Gajerové, ač pěje obstojně, patří ke zbytečným přílepkům vyrobeným na efekt. Především ony způsobují dojem kýče.
Očima Kateřiny Valalik Čermákové: Sen čarovné noci v Divadle ABC diváky bezesporu pobaví, uměleckými kvalitami ale neoplývá. Ocenit by se daly dvě věci – postava Puka v podání Hanuše Bora a jeviště přenesené do krabice, díky které Puk manipuluje s ostatními postavami.
Bor ztvárňuje Puka velice barvitě a díky tomu převyšuje zveličené, mnohdy až afektované projevy svých kolegů. Příliš zdařilá není ani efektní scénografie. Působí sice monumentálně, ale hlubší význam jí chybí. Barevné osvětlení také postrádá jakoukoliv logiku a nesourodé kostýmy jen završují zvláštní koláž.
Hodnocení: 30 %
Čest dělá Shakespearovi jedině Hanuš Bor v roli Puka. Se skřetíma ušima jako z Pána prstenů a úšklebkem Gluma si užívá manipulaci s lidmi. Připomíná Jaga táhnoucího v Othellovi figurkami po šachovnici. Rudé nasvícení mu navíc dodává na démoničnosti.
Hanuš Bor ovládl představení i postavy v něm.
Obě ženy, a to Dana Marková i Henrieta Hornáčková, dodaly přehnanou dávku afektu, mimiky a gest. Připomínaly němou grotesku. Hornáčková, která často dostává blonďaté role, si výraznější projev může dovolit. Pokud se, podobně jako jarní virózou, nakazí obě herečky, přestanou se od sebe postavy Heleny a Hermie odlišovat.
Z mužské dvojice se víc prosadil dvacetiletý Robert Hájek jako Lysandr. Ani on se nevyvaroval přehrávání. Přesto herecký potenciál měl, a to hlavně v protichůdných projevech lásky a nezájmu o Hermii.
Sen čarovné noci se v lecčems podobá inscenaci Bedřich Smetana: The Greatest Hits. Tentokrát ale předlohou byla klasická hra, ze které se v ABC stala laciná, místy humorná, fraška. Několik zajímavých a vtipných momentů se schová pod nánosem těžkého patosu, který se objeví zvláště v posledních patnácti minutách. Inscenaci chybí lehkost a nadhled. Příliš okatě se snaží diváky oslnit.
Cílem komedie je pobavit, a to možná Sen čarovné noci splní, nic objevného nebo kvalitního ale nečekejte.
Sen čarovné noci, Divadlo ABC, autor: William Shakespeare, režie: Petr Svojtka, hrají: Hanuš Bor, Veronika Gajerová, Jiří Schwarz, Robert Hájek, Viktor Dvořák, Hana Marková, Henrieta Hornáčková a další
Hodnocení: 40 %
