RECENZE: Sek jsi bombónky osladili večer pod nymburskými hradbami

Sek jsi bombónky si mohou na své konto připsat další koncert. Tentokrát jejich hudba proplouvala Nymburkem. Prostor u řeky Labe se proměnil na oázu klidu, v níž se celý den v rámci akce Týdny duševního zdraví představovalo sdružení Fokus.

Frontman kapely Sek jsi bombónky, Petr Eliška, Foto: Jan Pačan

Nymburské hradby jsou místem s neskutečnou atmosférou. Jakmile člověk překročí jejich brány, ocitne se v pohádkovém světě. Za zády velkolepé hradby, před očima nádherná prostorná louka lemovaná řekou. A když uprostřed louky vyroste několik stánků s informacemi o duševním zdraví, stánek s občerstvením a jeviště, živá duše by z pohádky nechtěla uniknout.

Nymburk se ponořil do duševního zdraví v sobotu již okolo čtrnácté hodiny odpolední. Příchozí mohli své nitro pohladit prostřednictvím divadla a loutkového představení. Později hrála také živá hudba. Pozvání přijali Helena Roubková, Nový hrábě nebo alternativní Surikhata. Mou pozornost ale upoutali Sek jsi bombónky.

Sek jsi bombónky se zrodili v Lysé nad Labem. Zdá se vám název poněkud povědomý? Ano, inspirace přišla z filmu Cesta do Ameriky, kde si hlavní roli zahrál Eddie Murphy.

První tóny se z bombónkovských nástrojů začaly linout kolem roku 2000. Kapela ale prošla mnohými členskými úpravami a hledala se také hudebně.

Dnes se počet hudebníků ustálil na osmi a název dostal také jejich styl. A není jen tak ledajaký – Bombónky si totiž stojí za tím, že ve své hudbě mají všechno, co se jim líbí. Vytvořili tedy vlastní styl, jenž oficiálně bývá nazýván funk/ska. Bombónky mu ale dali jméno funky-hop-ska-jazz-latin pouliční vlastní voříšek.

Sek jsi bombónky svojí hudbou vskutku upoutali

Sek jsi bombónky se v Nymburce vrhli na pódium s vervou a s energií vlastní mladým muzikantům. Nad hradbami se začalo stmívat, srdce všech přítomných ale zářila nadále. Malá ochlazení přicházela jen ve chvílích, kdy frontman kapely nevhodně upozorňoval na starší generaci a její potřebu spát.

Kapela se uvedla skladbou Voda. Je to sice jedna ze starších věcí, na začátek koncertu se ale osvědčila jako ideální. Pohodové tempo a chytlavé vyhrávky upoutaly nejedno ucho.

Prostor kolem pódia se začal plnit, těla přítomných se lehce rozvlnila. Hudba byla tak jiná, tak nespoutaná, tak zábavná, že se zastavovali i náhodní kolemjdoucí i jedoucí, kteří dopřávali svému tělu trochu sportu na cyklostezce vedoucí podél řeky.

Sek jsi bombónky, Foto: archiv kapely

Za zmínku stojí rozhodně příčná flétna. Ve skladbách jí je dán dostatečný prostor a její jemný zvuk tak nezaniká pod ostatními nástroji. Návštěvníci si ji mohli užít například ve skladbě Romenta. Uznání si zaslouží také saxofony.

Trochu rychlejší tempo potom Bombónky nasadili v písničkách Blechy a Taneček. Kromě skvělé muziky bylo možné zaposlouchat se do nejen smysluplných, ale především originálních textů. A všichni přítomní s úsměvem odpustili zpěvákovi, že mu pár slovíček vypadlo. Dokázal totiž velmi rychle zaimprovizovat a hrozbu ticha uprostřed Tanečku vyplnil úplně jinými slůvky.

Vyměřený čas pro koncert byl krátký, publikum chtělo víc

Kapela představila také novější skladby, ve kterých nechybí nic z již zmíněných předností. Zazněl Pán s cukrovou vatou, Olda a poněkud odlišněji laděná Do Lidušky.

Těžko o této skladbě psát, je totiž nutné poslechnout si ji a najít si v ní to své. Tóny loudící se z nástrojů přenášejí posluchače na vesnici doprostřed pěkné veselky s nádechem ztřeštěnosti a odvázanosti. Tempo se zrychlovalo, zpomalovalo, na jevišti se zkrátka odehrávala nepopsatelná zábava a dostavila se i očividná radost z hudby. Každý Bombónek si užíval jeden tón za druhým.

[audio:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/2011/09/Sek_Jsi_Bombonky-Do_Lidusky.mp3]

Další úspěch si odnesla píseň Luděk, pro stálé bombónkovské publikum již kultovní. Inspirace motivem z Růžového pantera se krásně snoubila s reggae rytmem. Skladba Skoro poslední byla vážně téměř na konci a její text jako by stavěl, nebo bořil mosty mezi starými a mladými.

Čas vyměřený na koncert již dávno vypršel, jelikož ale Bombónky byli posledními účinkujícími, bylo jim povoleno pokračovat. A tak pohádkové nymburské hradby byly svědky ještě několika kousků. Krátký rukáv a nějaká ta desítka kilometrů od domova mě ale donutila partičku veselých muzikantů opustit. Cesta však pod vlivem skvělého hudebního zážitku ubíhala velmi rychle. Zbyly jen vzpomínky na kapelu, která se hudbou baví a chce bavit i ostatní.

Sek jsi bombónky

17. září 2011
Hradby, Nymburk

Akce: Týdny duševního zdraví
Délka koncertu: více než hodina

+ skvělé prostředí na čerstvém vzduchu
+ originalita bombónkovských skladeb
+ pozitivita samotných muzikantů

– poměrně nízká návštěvnost

Hodnocení: 80%