5 fotek 
Divadlo v Dlouhé zahrnulo do repertoáru hru francouzského dramatika Paula Claudela s názvem Polední úděl. Inscenace vznikla pod taktovkou úspěšné režisérky Hany Burešové. Ziskem tří Cen Alfréda Radoka se stal Polední úděl nejúspěšnější inscenací loňské divadelní sezony.
Krásná Ysé, Helena Dvořáková, podléhá žáru poledního slunce. Zdroj: Martin Špelda, Divadlo v Dlouhé
Kromě nejvyššího ocenění Inscenace roku získala Cenu Alfréda Radoka také Helena Dvořáková za roli Ysé a expresivní ztvárnění rozervanosti mezi ženskou touhou a hrdostí. Třetího Radoka udělili kritici Martinu Černému za scénografii.
Paul Claudel (1868–1955), francouzský diplomat, navštívil Čínu, USA i Prahu. Po návštěvě Notre-Dame se rozhodl stát mnichem, opat jej však odmítl přijmout do řádu. Jeho následující tvorba je tímto odmítnutím poznamenána a témata pozemské lásky a víry se stávají stěžejními. Paul Claudel napsal také Saténový střevíček či Zvěstování Panně Marii. Claudelova sestra Camille, francouzská sochařka, byla milenkou Augusta Rodina.
Autobiograficky laděný Polední úděl vzniká po traumatických zážitcích z plavby do Číny. Zde se Claudel, ve hře chlapeček Mesa (Marek Němec), setkává s krásnou, hrdou a energickou Ysé (Helena Dvořáková) a její rodinou. Kromě rodiny inženýra De Ciz (Miroslav Táborský) se s nimi na palubě ocitá i životem ostřílený a znalý dobrodruh Amalric (Miroslav Hanuš).
Chlapeček Mesa zažívá trýznivé pocity, když podléhá své touze po krásné Ysé
Drama tří mužů a jedné ženy, jejichž osudy se propletou na palubě jedné lodi, vrcholí v žáru poledního slunce. Události, které se odehrají poté, dokazují trýznivý střet lidské touhy a sebeovládání. Kromě toho jsme svědky čínského povstání proti cizincům, které tragicky ukončí pletenec osudů čtyř lidí.
„Vyvolat touhu – onu touhu, kterou pozná jedině křesťan – a živit ji stůj co stůj, je jediným záměrem umění a divadelního výslovně, neboť přítomnost touhy v člověku je samo drama.“ Paul Claudel
Náročný Claudelův text zní z úst všech protagonistů přirozeně. Neztrácí se z něj však potřebná energie a nervy drásající naléhavost. Inscenace klade na diváky velké nároky, protože téměř tříhodinová délka je tvrdou zkouškou pozornosti. Kromě toho připomíná náročný text poezii. Ani po tematické stránce nevychází autor divákovi vstříc. Zdánlivé téma lásky, touhy a pokušení je konfrontováno s vírou a existenciálními otázkami.
Když si žena vybere za manžela nesprávného muže, nemůže být nikdy šťastná
Co se týče samotné inscenace, musím vyzdvihnout zejména excelentní herecké výkony, jmenovitě Helenu Dvořákovou a Marka Němce. Oba velice expresivním výrazem dokázali přenést vnitřní boj svých postav i na diváky. Oba doprovodili ostré přechody mezi snovými a reálnými pasážemi dokonalým přizpůsobením výrazu.
Čtěte také: Divadlo v Dlouhé se vrací domů. Rekonstrukce skončí v říjnu
Za zmínku stojí i velice nápaditá scénografie. Prostory Divadla v Dlouhé se pro potřeby inscenace proměnily v zaoceánský parník. Dokonalou iluzi zaoceánské plavby dotvořilo plátno, které pokrylo celé hlediště. Divák pro tuto chvíli musel přijmout místo na jevišti.
Ysé potkává Mesu na palubě zaoceánského parníku
Autor scény Martin Černý umně využívá nejen plátna pokrývajícího sedadla, ale i samotné zdi divadla k promítání videoprojekcí. Ty jednou zvyšovaly intenzitu odehrávajícího se dialogu, tu přenášely děj do snové roviny, tu dokreslovaly prostředí, v němž se odehrává děj. Nikdy však na sebe nestrhávaly přílišnou pozornost.
Celkově hodnotím inscenaci jako velice zdařilou. Ačkoli jde o inscenaci s poměrně náročným textem, zpracování, především strhující výkon Heleny Dvořákové a Marka Němce, a scénografie, tuto náročnost vyvažují. Polední úděl zanechá v divákovi hluboký dojem ještě dlouho poté, co se vrátí domů. A to i díky tomu, že dodržuje aristotelovské členění dramatu až po katarzi, při níž mráz leze po zádech.
Polední úděl
Divadlo v Dlouhé
Autor: Paul Claudel
Režie: Hana Burešová
Hrají: Marek Němec, Helena Dvořáková, Miroslav Hanuš, Miroslav Táborský
Hodnocení: 100 %
