3 fotky 
Otec, syn a pustá krajina menšího aljašského ostrova. Měl to být výlet o vzájemném poznání a sblížení, jenže démoni minulosti jsou silnější, než by se mohlo zdát. Americký spisovatel David Vann černou tuší vykreslil temné stíny v hloubi lidské duše.
Americký spisovatel David Vann zavítal i do Prahy, Foto: Richard Klíčník, Argo
Když mu bylo jako hlavnímu hrdinovi knihy, zastřelil se americkému spisovateli Davidu Vannovi otec. Jen několik dní předtím jej žádal, aby se tehdy třináctiletý David přestěhoval ze slunné Kalifornie a žili společně nějaký čas v aljašské pustině, kde autor prožil dětství. Vann odmítl a tíhu viny za otcovu smrt od té doby cítí na svých ramenou.
David Vann (*1966) je novým hlasem v americké literatuře. Trvalo řadu let, než se mu konečně podařilo prosadit. Povídková sbírka Legend of a Suicide (2008) však na sebe ve finále strhla značnou pozornost, a to zejména díky silné ústřední novele Ostrov Sukkwan. Velká část evropských nakladatelů se rozhodla publikovat příběh dokonce samostatně, přičemž ve Francii získal tamní překlad prestižní cenu Prix Médicis étranger. Loni v lednu vyšel autorovi v angličtině také první román nazvaný Sobí ostrov.
Ve své novele Ostrov Sukkwan nabízí fiktivní příběh, který se dost dobře mohl odehrát, kdyby tehdy na otcovu nabídku kývnul.
Prázdnota prostoru a plnost duše
Kolem aljašského ostrova Sukkwan se rozprostírá jen širé moře, dřevěný srub s jedinou obytnou místností, v němž mají podle plánu celý rok bydlet, ani nenabízí dostatek soukromí. Třináctiletý chlapec Roy nerozumí pořádně tomu, proč s otcovým nápadem strávit společně rok na opuštěném ostrově vůbec souhlasil. Snad proto, že mu po rozvodu, kdy tátu tolik nevídal, chtěl dát ještě naději na normální život, mnohem pravděpodobněji však proto, že si hloubku dopadu svého rozhodnutí nedokázal ani v nejmenším představit.
Jenže teď je tu Roy chycený v pasti. Kromě otce na ostrově není nikdo další. Ukáže se, že vysílačka taky nefunguje, jak by měla, a otcova absolutní nepřipravenost na náročný zálesácký život i jeho křečovitá snaha, aby se chlapci na ostrově zalíbilo, jej pouze vytáčí.
Royův otec navíc trpí v noci silnými depresemi, často pláče a místo, aby byl synovi oporou, u mladíka hledá útěchu pro sebe samého. Zoufale rád by dal všechny věci do pořádku, vymýtil démony minulosti a žil spořádaný život, dost dobře však neví, jak to provést. Hledá cestu z bludiště a svého syna nechává sobecky někde v neprostupné zeleni za sebou. Snaží se k němu sice najít cestu, ale ve skutečnosti se mu tím ještě víc odcizuje. A oba protagonisté si tak neúmyslně ubližují více, než dokáže jeden lidský život snést.
Jizvy z minulosti i rány přítomnosti
Přestože Ostrov Sukkwan je jen krátkou novelou, David Vann do něj vměstnal neuvěřitelný psychický tlak vyvíjený na obě ústřední postavy, jenž reflektuje v každém jejich pohybu a každé, sic banálnější akci. Sekání dřeva, neúspěšný rybolov nebo marné pokusy o stavbu potřebné stříšky, to vše dokáže autor využít při budování vnitřního napětí knihy.
V tvrdém prostředí nehostinné ostrovní přírody záhy vyplouvají na povrch všechny problémy; od těch každodenních, jimiž je snaha obstarat si nové jídlo, až po dlouhodobější jizvy způsobené neúspěšným manželským životem nebo naopak přítomností pouze jedné další lidské osoby, což těžce dopadá zejména na psychiku mladíka Roye.
Téměř hmatatelná tíha objímá každý řádek a čtenáři je od počátku jasné, že se ve Vannově knize setkává s tragédií doslova antických rozměrů. Tenhle příběh nemůže skončit dobře, neboť představy a touhy obou protagonistů jsou prostě příliš odlišné, aby se bez potíží spletly v jediný pevný provaz.
Bezmoc ve své nejčistší formě
Zhruba ve třetině knihy přichází první klimax budovaných problémů, který čtenáře udeří do prsou stejně prudce jako kuší vystřelený železný šíp. Do příběhu rázem vstupují nové elementy a společně se zrychlujícím se dechem čtenáře se stupňuje i chlapcova bezmoc. Nejen ulovené rybí maso by se v tu chvíli dalo krájet.
To nejlepší si přitom David Vann schovává zhruba do poloviny knihy. Pak sice zvolní a tempo celé novely v druhé části podstatně zbrzdí, využije jej však k hlubšímu průzkumu psychického stavu a myšlenkové transformace jednoho z hrdinů. Pokud první polovina knihy byla trýznivou zpovědí, pak v druhé přichází ještě bolestivější rozhřešení.
Příběh je vyprávěn s moderní syrovostí, poměrně silnou explicitou a důrazem na realističnost celé dějové linie i chování obou hrdinů. Nejenže americký prozaik nešetří své vlastní hrdiny, ale žádný ústupek nedaruje ani čtenáři, a tak se Ostrov Sukkwan stává výletem do nejhlubších zákoutí lidské mysli. Vann se nehledě na drobné oděrky i větší sečné rány prodírá až k dřeni lidského já. A taková cesta se rozhodně neobejde bez následků.
Nový literární talent
David Vann navazuje ve své novele, která v originále vyšla ještě s pěticí kratších povídek, v češtině však vychází samostatně, na literární odkaz autorů jako William Golding nebo James Dickey. Od obou si nepůjčuje jen tematické motivy, ale také obdobné kulisy, zápletky a v neposlední řadě i rozuzlení. Vytváří však svůj vlastní prozaický odkaz, aniž by tento jeho kousek negativně trpěl stigmatem skutečné tragédie, která se v autorově rodině zrodila.
Ostrov Sukkwan je pohlcující, svižná a v mnohých ohledech překvapivá až omračující próza, jež se nese v duchu podobně depresivních literárních příběhů Vannova neskrývaného vzoru Cormaka McCarthyho. Ač je Vannova kniha pouze krátkou novelou, je jednoznačně jedním z nejpozoruhodnějších anglo-amerických debutů na českém trhu posledních let.
Název: Ostrov Sukkwan
Název originálu: Sukkwan Island
Autor: David Vann
Překlad: Roman Tilcer
Formát: 162 stran, 21×13 cm
Vazba: vázaná s přebalem
Vydalo: Argo, Praha 2011Hodnocení: **** (90%)
