Recenze: Namasté Babá aneb Kapela v Indii

Pohled pod slupku živelné Indie prostřednictvím neotřelé optiky kapely Wohnout. Tak by se dal jednou větou charakterizovat cestopis z dvouměsíční poznávací túry po jižní Indii s názvem Namasté Babá aneb Kapela v Indii, který právě vychází v nakladatelství Jota.

Namasté Babá obálka, Zdroj: Nakladatelství JOTA

Namasté Babá lze volně přeložit jako Dobrý den, pane. Pozdrav Namasté čtenáře symbolicky provází po všech 160 stranách poutavého vyprávění. Členové kapely Wohnout (Matěj Homola, Jan Homola a Jiří Zemánek) během svého putování po druhé straně zeměkoule seznamují sebe i čtenáře s indickými reáliemi, zvyky, vyznáním i životní filozofií.

Osobitá deskripce indické reality všedního dne je prokládána větším než velkým množství fotografií, které indickému způsobu života, tak diametrálně odlišnému od evropských zvyklostí a standardů, propůjčují tvář. Nebýt fotografií, nebyl by se cestopis tak intenzivně vetřel pod kůži.

Ulice v Maisúru, Zdroj: Namasté Babá aneb kapela v Indii

Autoři knihy – Jan a Matěj Homolovi – pojali vyprávění o krásách i zrůdnostech stařičké Indie se svérázností sobě vlastní. Dočista odzbrojující je jejich líčení indického smyslu pro hygienu, které ze značného procenta knihy činí vyprávění dosti fekálního charakteru. Aby taky ne, sledovat Indy, kterak po ránu vykonají potřebu do řeky, následně v řece vyperou prádlo a na závěr si ve stejné vodě vyčistí zuby, je silnou kávou i pro otrlé žaludky.

Wohnouti nevybíravě popisují drsné indické prostředí, používají nevšední, místy vtipný, ale přitom trefný jazyk. Na svůj čundr po Indii – prakticky jen s kytarou na zádech – se dívají s nadsázkou a nadhledem, rozplývají se nad čarokrásou tamní přírody a Indii přirovnávají k té nejkrásnější ženě na zemi, která je ovšem špinavá a v zasranejch hadrech.

Obchod s informacemi, Zdroj: Namasté Babá aneb kapela v Indii

Místní nátura kapelu ani v nejmenším neděsí. Zatímco Lenka Koukolová-Pallotti se ve své knize Všechny chutě severní Indie svěřuje se svým respektem vůči odlišné kultuře, mužská výprava si nebere servítky, tropí si z Indů dobrý den a celkově neustále srovnává a hodnotí život na východě očima Evropana. Což je přirozené. Jak sestava Wohnout tvrdí, Indie je továrna na zážitky.

Cestopis byl sepsán již v roce 2005, ale nejprve musel pět let zrát v šuplíku, než se mu dostalo té cti okoupit pulty knihkupectví. Povídání o Bižápuru, Kóčínu, Gókarně nebo Bombaji však ani v nejmenším neutrpělo. Naopak. V době, kdy se cestování do exotických koutů světa stává zcela běžným, může být načasování vydání této knihy dobře promyšleným tahem.