Menu
TOPZINE.cz
Cestování

Cestovatelka Lenka Pallotti: Na cestu do Indie musí mít člověk hlavně chut‘

Samcová Jana

Samcová Jana

1. 5. 2010

Lenka PallottiRozhovor s cestovatelkou Lenkou Pallotti, která před dvěma lety podnikla půlroční putování po severní Indii. Začtěte se do nadšeného vyprávění o Indii a nejen o ní. Aneb co vás v Indii čeká a nemine.

Lenka Pallotti, Zdroj: archiv Lenky Pallotti

Lenka Pallotti, Zdroj: archiv Lenky Pallotti

Lenka Koukolová-Pallotti je ostřílenou cestovatelkou. V devatenácti vylétla z rodného hnízda a postupně žila ve Velké Británii, v Austrálii, v Monaku a v Paříži. Dnes je jejím domovem italský Řím. Před dvěma lety podnikla se svým manželem Massimem půlroční putování po severní Indii, z něhož vzešel i poutavý cestopis s názvem Všechny chutě severní Indie (recenze zde). Dnes je pyšnou maminkou osmiměsíčních dvojčátek a na cestování jí nezbývá mnoho času. Na rozhovor pro čtenáře Topzine.cz si však čas velmi ráda našla.

Co Vás vedlo se v tak brzkém věku osamostatnit a vydat se do ciziny?

Hranice se otevřely a chtěla jsem prostě zažít něco nového, navštívit nové země.

Proč jste si zvolila zrovna Velkou Británii?

Já chtěla do Austrálie, ale nedokázala jsem si představit reakci mých rodičů. Ani ohledně Velké Británie nesouhlasili! Když ovšem viděli, že jsem to myslela vážně (kontaktovala jsem au-pair agenturu, odjela na chmel vydělat si trochu peněz a informovala se přes kamarádku, která v Anglii byla), vzdali to a podpořili mě.

Lenka Pallotti, Zdroj: archiv Lenky Pallotti

Lenka Pallotti, Zdroj: archiv Lenky Pallotti

Díky stěhovavému zaměstnání svého manžela jste postupně žila v Austrálii, Monaku, Francii, Itálii… Kde jste se nejvíce cítila doma?

Do Austrálie jsem se vydala sama po třech rocích v Anglii a právě v Sydney jsme se s Massimem seznámili. V krásném Sydney jsem nechala kus svého srdce, v Monaku bych nechtěla žít (vše se zdá umělé a naivní), proti Paříži se snad nedá říct nic záporného a kdo by nežil v Římě? Itálii mám velice ráda, snad je to tím, že odtud pochází manžel.

Uvažujete, že byste se někdy vrátila do České republiky, nebo už je Váš domov jinde?

Tato možnost tu stále je a bude. Narodila jsem se tu, žila devatenáct let a mám tu celou svou rodinu.

S manželem jste uskutečnili půlroční cestu po Indii. V čem Vás Indie nejvíce lákala?

Novým dobrodružstvím a faktem, že finančně se ten půlrok zvládnout dá (po Evropě by to prostě nešlo). Dále tím, že do Indie jsme chtěli už na svatební cestu.

Lenka Pallotti, Zdroj: archiv Lenky Pallotti

Lenka Pallotti, Zdroj: archiv Lenky Pallotti

Co jste od Indie očekávali? Splnila se Vaše očekávání?

My chtěli mimo jiné pryč ze stereotypu a během cestování jsme v tomto samozřejmě uspěli. Jak se ale člověk vrátí zpět, je nadmíru těžké změnit to, na co byl zvyklý. Chtěli jsme vyzkoušet ášram, což se překvapivě ukázalo jako skvělá zkušenost a brali jsme věci tak, jak jsou. Navíc jsme se vrátili „klidnější“, určitě k tomu přispěl právě ášram, kvůli maličkostem se jen tak nerozčílíme.

Co Vás na Indii překvapilo a co naopak zklamalo?

Na Indii je překvapující její rozličnost. Najde se tam všechno, a všechno pohromadě. Bída i bohatství, špína i čistota, hnus i krása a překvapující je to, že vše vypadá harmonicky. Nezklamalo mě snad nic, protože jsem před cestou neměla o Indii žádný přesný obrázek. Jestliže tam jede člověk s tím, že ji za půl roku procestuje celou, bude samozřejmě zklamaný. Já byla zklamána určitými situacemi, ale ne Indií, jela bych tam okamžitě znovu.

Jak rychle jste se adaptovala na indický způsob života? Co Vám dělalo největší problémy?

Snad hned, když se člověk příčí, o to je to těžší. Vadily mi pohledy – třeba čekám s batohy u cesty, zatímco Massimo obhlíží naši příští střechu nad hlavou a okolo mně se sejde skupinka tří, čtyř, pěti, šesti,.. Indů a jen tak na mě koukají. Nic neříkají, nijak neobtěžují, jen koukají. Tohle se dělo každý den několikrát.

Lenka a Massimo Pallotti, Zdroj: archiv Lenky Pallotti

Lenka a Massimo Pallotti, Zdroj: archiv Lenky Pallotti

Ve Vaší knize Všechny chutě severní Indie jste se zmínila i o svých pochybnostech, zda dokážete strávit půl roku čtyřiadvacet hodin denně po boku jednoho člověka – Vašeho muže. Co bylo v této souvislosti nejnáročnější? Nehádali jste se? Nelezli jste si chvílemi na nervy?

Pohádali jsme se jednou (když jsem si v obchodě v Dillí nechtěla před koupí vyzkoušet naušnici do nosu). A lhala bych, kdybych tu prohlásila, že jsme si nelezli na nervy, to bychom nebyli lidé! Musím ale říct, že jsme to vždy překonali bez větších problémů. Ono kolikrát stačí začíst se do knížky či počkat až se protějšku vrátí dobrá nálada a zbytečně neprovokovat a nedělat naschvály.

Dokázali byste po Vašich zkušenostech s indickou mentalitou a prostředím v Indii trvale žít a případně konvertovat k hinduismu?

V Indii bych nechtěla trvale žít a ani to nepovažuji za možnost. Je to opravdu úplně jiné prostředí, kultura a zvyky, než na jaké jsem zvyklá. O to úžasnější je v ní cestovat. Ani hinduismus neberu jako možnost, ráda a s úctou se však připojím k hlučnému obřadu v hinduistickém chrámu, zatočím si přacími válečky a pomedituji s buddhisty, či se zahalím, než vejdu do mešity.

Indie, Zdroj: archiv Lenky Pallotti

Indie, Zdroj: archiv Lenky Pallotti

Co byste poradila ostatním turistům, kteří se plánují vydat na půlroční cestu po Indii?

Jejda, hlavně se nebát experimentovat a brát vše s nadhledem. Takže: hluboce se nadechnout, brát věci tak jak jsou, nikam nepospíchat, být flexibilní a neplánovat cestu do detailů (na půlroce je skvělé to, že máte v každém městě dostatek času zvážit, zda se tu či tam chcete zdržet pár dní, či se podívat po okolí nebo naopak pokračovat hned dál – při krátké dovolené či organizované cestě se musí dodržovat dny a hodiny). Dále se obrnit trpělivostí a není špatné ovládat alespoň základy angličtiny. Na cestu do Indie musí mít člověk hlavně chut‘ a pak už to jde samo.

Na co by si měli dát pozor?

My se s ničím nebezpečným nesetkali a to ani v Kašmíru. Člověk si však musí dát pozor na to, co jí a pije. Přece jenom náš organismus je zhýčkaný a nesnese například vodu z kohoutku. Setkali jsme se s turisty, kteří si bez obav dávali mísy ovocných či zeleninových salátů – my se však snažili řídit heslem „Co si sama neumyji v pitné vodě, to nesním“ a myslím, že jsme udělali dobře.

Lenka Pallotti v Indii, Zdroj: archiv Lenky Pallotti

Lenka Pallotti v Indii, Zdroj: archiv Lenky Pallotti

Na kolik peněz taková půlroční cesta vyjde? Asi bude nejlepší si předem zjistit, jaké cenové poměry v zemi panují, že?

Určitě je lepší se informovat, kolik se za co platí. Za pokoj jsme platili zhruba mezi 100 až 200 korunami, oběd pro dva se pořídí třeba i za dvacet korun, ale taky jsme se občas rozšoupli a najedli se za 300 a víc. Dost jsme zaplatili za vstupy a nějaký ten peníz padnul na dopravu z místa na místo. Nepočítaje letenku, pojištění a dárky – pro jednoho nás den (nocleh, jídlo třikrát denně, vstupy, poplatky, různé druhy dopravy a doplňování základních potřeb) vyšel zhruba na 250 korun.

Kolik zavazadel jste s sebou z domova vezli? Půlroční putování je na zabalení kufrů docela oříšek.

Každý jeden velký batoh na zádech a menší na prsou. Jeden z těch menších sloužil jako batoh na každý den (fot’ák, voda, …) a ve druhém jsme měli MacBook, který se nám osvědčil při psaní a publikování blogu. Během naší cesty jsme vybalovali a balili dost často, v průměru jsme se stěhovali každou třetí noc. Někdy jsme se na jednom místě zdrželi i několik týdnů, jindy to bylo jen na jednu noc. V Indii se sežene všechno, takže člověk nemusí vláčet tuny, navíc jsem se při cestování cítila mnohem lépe v místním oblečení než například v džínách. No, a když se věci (suvenýry, dárky) nahromadí, není nic jednoduššího než zajít na poštu a doufat, že balík dorazí.

Lákají Vás i jiné země než Indie? Kam se plánujete vydat příště?

Láká mě Mexiko a Jižní Amerika, s osmiměsíčními dvojčátky však žádnou další cestu prozatím neplánujeme.

Lenka Pallotti, Zdroj: archiv Lenky Pallotti

Lenka Pallotti, Zdroj: archiv Lenky Pallotti

Čtěte také:

„Kdybych se bál, nemohl bych jet nikam“, říká Tomáš Poláček, stopař z Mladé fronty

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Cestovatelka Lenka Pallotti: Na cestu do Indie musí mít člověk hlavně chut‘