Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

RECENZE: Láska všemi deseti. Psaní na stroji nemusí být to pravé retro

Pavlína Nouzová

Pavlína Nouzová

18. 2. 2013

Když se řekne francouzská retro komedie o lásce a rychlopsaní na stroji, mnoha lidem, kteří mají za sebou nejednu romantickou komedii z Hollywoodu, srdce zaplesá. Že by konečně pořádně stylizovaná romantika, která by byla i originální?

Jenže ouha, Láska všemi deseti možná na první pohled originální je, ale na ten druhý už přináší takový mix klišé, že by Hollywood záviděl. Jedinečnost snímku je především v námětu, ovšem jeho svěžest vydrží jen několik prvních minut. Co si má ale divák počít, když tato komedie čítá téměř dvě hodiny?

Hlavní postavou filmu je sice křehká blondýnka, ale nesmí se zapomenout ani na jejího sidekicka s tváří Romaina Durise. Tento téměř čtyřicetiletý herec, který má kukuč rozpačitého mladíčka, pochází z umělecké rodiny: matka výtvarnice, otec architekt. Zahrál si po boku Jean-Paula Belmonda a překvapil v komedii Erasmus a spol. a jejím pokračování Erasmus 2, což byly jedny z mnoha spoluprací s Cédricem Klapischem. Naposledy se zapsal do pamětí diváků coby svůdný (K)lamač srdcí.

Téma snímku rozhodně je neobvyklé. Mladá Rose chce stejně jako všechny dívky v 50. letech být roztomilou sekretářkou, kterou si posléze vezme její sexy šéf. Když se ale uchází o místo u šarmantního Louise, pohovor se nepovede. Naštěstí si ale Louis všimne její schopnosti psát neuvěřitelně rychle na stroji. Rose pozici sekretářky dostane, musí si však projít těžkým tréninkem, aby svému soutěživému nadřízenému vyhrála nějaký ten pohár.

Psaní na stroji může být très chic. Zdroj: Aerofilms

Psaní na stroji může být très chic. Zdroj: Aerofilms

Samotný vývoj příběhu, nedej bože vztahu hlavních hrdinů, už tak neotřele nepůsobí. Nejprve se oba nesnáší, poté si k sobě naleznou cestu, posléze se opět rozejdou, následně se zamilují, ale musí se nepochopitelně rozejít, protože jeden chce pro druhého to nejlepší (tyto dějové zvraty, kdy jeden druhého opustí pro jeho dobro, vždy působí v romancích tak nepravděpodobně a hloupě, že to dokáže zkazit celý film).

Oldřich MánertOčima Oldřicha Mánerta: A co kdybychom natočili film o soutěžích v psaní na stroji? Když by u mě s takovým návrhem zaklepal mladý nadějný tvůrce, s chutí bych mu věnoval pár milionů, které nemám, aby svůj námět natočil. Pokud by mi o pár měsíců později ukázal výsledek v podobě Lásky všemi deseti, se zlou bych ho vyprovodil.

Francouzská rádoby retro romantická komedie působí dojmem zaseknutého kolovrátku, který se vleče rychlostí ojeté škodovky na dálnici D1. Ústřední dvojice se nemá ráda, pak začne spolupracovat, z šedé myšky se stane krásná labuť a v psaní na stroji všem nakope pozadí, včetně peněz lačných Američanů.

Proč ale pět hodin sledovat dvouhodinový film, když je vám každá příběhová zákruta předem zcela jasná? Smutný recenzent se pak snaží chytat pověstného stébla v podobě vizuálních nápadů. Ať však kouká vlevo nebo vpravo, žádné nemůže najít. Snímky, kde je nejlepším prvkem počáteční nápad, si zaslouží nemilosrdnou kritiku. Hvězdička dolů za absolutně nevyužitou krásu Bérénice Bejo.

Hodnocení: 2**

A nejde pouze o romantickou linku, nejen ta se ubírá přímočarým směrem, který nikoho nepřekvapí, a právě rezignací na snahu ozvláštnit příběh něčím neobvyklým může až otrávit. Jde i o zvraty týkající se soutěžení hlavní hrdinky na jednotlivých šampionátech v psaní na stroji. Neprohloupili byste, kdybyste si vsadili, jak dopadne následující závod – vždy se to dá bez problému uhádnout.

[youtube_660]5p6xo2W-DHs[/youtube_660]

Scénář navíc hapruje i v dialozích, které občas působí banálně, aniž by za svou jednoduchostí skrývaly něco hlubšího. Kdo by čekal, že tento rom-com bude alespoň zábavný, když už to žánr napovídá, také by příliš nepochodil. Komediální prvky spočívají ve Francouzi oblíbeném zakopávání, pouštění křehkých věcí na zem či v situačních trapasech. Špičkování, jež by se mezi hlavními hrdiny dalo skvěle využít, je zbytečně málo (zvlášť, když jsou skoro na třetinu filmu rozděleni).

Naivka a elegán k sobě padnou všemi deseti

Snímek aspoň zachraňuje ústřední herecké duo. Déborah François plní roli roztomilé, ale nemotorné dívenky z Horní Dolní, která žije svůj sen. Svou naivitou a přeslazeností perfektně pasuje po bok Romaina Durise, jenž dává průchod svému šarmu už jen úsměvem. Dohromady tvoří dvojici, která sice nepůsobí skutečně zamilovaně (jejich vášnivá scéna je taková…chladná), ale aspoň to mezi nimi výborně jiskří.

Stejně tak pomáhá retro ladění, a to ať už v pastelových barvách interiérů, tak i mírně vlezlé hlavní hudební lince. Doba je ve filmu vystihnutá do puntíku, a když už ke konci divák přestává být napnutý (neboť napětí je kvůli předvídatelnosti budováno velmi chatrně) a dvojici ani moc nedrží palce, alespoň se na to dá dívat.

Když už nic, této dvojici to spolu pořádně sluší.

Když už nic, této dvojici to spolu pořádně sluší.

Zajímavostí na konec budiž fakt, že v hromadných scénách soutěží vystupují české sportovkyně v psaní na stroji. Jistě tak minimálně pro ně bude mít film přidanou hodnotu v tom, že pochází z jejich prostředí. Pro běžného diváka, který chce jen vidět kvalitní romantickou komedii, jež bude vybočovat z šedi průměru, bude Láska všemi deseti bohužel zklamáním.

Láska všemi deseti (Populaire), Komedie, Francie, 2012, 111 min, Režie: Régis Roinsard, Hrají: Romain Duris, Déborah François, Bérénice Bejo, Mélanie Bernier, Féodor Atkine, Miou-Miou, Nicolas Bedos

Hodnocení: 2**

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Láska všemi deseti. Psaní na stroji nemusí být to pravé retro