Menu
TOPZINE.cz
Literatura

RECENZE: Kniha Modré květy neklade snění žádné meze

Redakce

Redakce

18. 10. 2011

Sen proti snu, zní výrok Platónův. Ne nadarmo stojí citát v úvodu knihy: je beze zbytku naplněn a skvěle vystihnut. Mimo to je však jejím dějem, podstatou i rozuzlením.

Spisovatel Raymond Queneau Zdroj: archiv spisovatele

K životu je třeba odpočívat. A to hodně. Mimo to, aby snad sladké nicnedělání nezhořklo nudou, musí se patřičně prosnít. Ve snu nuda nehrozí, zvlášť když je zapotřebí stihnout tolik věcí. Cidrolin rozhodně odpočinek nezanedbává a snění teprve ne. Na palubě svého hausbótu, nedaleko staveniště, za věčně natíraným plotem se pravidelně oddává výpravám do středověku.

Vpravdě svérázný vévoda d´Auge se výpravám oddává pro změnu z útrob svého hradu. V doprovodu upovídaného společníka Demosténa. Lépe řečeno na svém společníku – proč by ostatně kůň nemohl mluvit. Pokud Cidrolin nesní, podniká výpravy také, povětšinou však pouze ke své brance s barvou, aby přetřel hanlivé věnování neznámého pachatele, jež spočinulo na plotě.

Přečtěte si také recenzi Queneauovy knihy Zazi v metru

Až práci dokončí, bude Cidrolin potřebovat vydatný odpočinek, zatímco vévoda trpí potřebou prosadit v dějinách svou. Dějinami budiž myšleno několik staletí, vévoda jich pamatuje mnoho. Při svém snažení se majitel nehybné lodi potýká s mnoha kolemjdoucími, převážně těmi, co hledají kemp. Při tažení středověkem se také najdou lidi, s kterými je třeba se vyrovnat. Vedlejší postavy velice zdatně přihrávají hlavním hrdinům a jsou mnohdy naprosto nepostradatelnou součástí dění.

Že je všechno poněkud zmatené? Ani v nejmenším, skutečnost je mnohem zmatenější. Není totiž skutečná. Tedy, pokud zrovna Cidrolin sní. Nebo vévoda. Ale kdoví, jestli zůstane jen u snů. Raymond Queneau nechává prolnout světy dvou snů i realit ve fantastické hře myšlenek a činů dvou postav naprosto rozdílných povah.

Příběhem stejně roztodivným jako je pokus pochopit jej prochází zdánlivě bez zápletky klidný život Cidrolinův společně s bouřlivým životem vévody d´Auge, osudy rozdílné, a přesto plné podobností. Ona zdánlivost bezúčelnost všeho, co se v knize děje, plně odráží snivost, jíž jsou stránky protkány. Mnoho věcí se jen zdá, mnoho jiných se zdá bezvýznamných či naopak. Sen často dostává smysl až na konci a tento není výjimkou. Tedy pokud se konec snu jen nezdá.

Osobitý Raymond Queneau

Modré květy více než přesně odráží tvorbu tohoto francouzského prozaika. Nejen stylem, který si zaslouží vlastní odstavec, ale i nápaditostí. Raymond Queneau je jednoduše originální. Zatímco jiní by nepohrdli námětem na román v podobě příběhu výstředního vévody, druhým v životě podivína Cidrolina a třetím ve spletitosti snění, Queneau by klesl hluboko pod svou úroveň, nezkombinovat vše v nevídaný celek.

Právě v tom tkví jedna z velkých kvalit jeho knih, včetně této. Příběh je poutavý svou neotřelostí od začátku do konce, čtenář pak zjistí, že nehltá stránky jen v očekávání věcí příštích, ale i ze zvědavosti jak budou další události vyprávěny.

Jak jsou události vyprávěny, stojí za dlouhou zmínku. Styl, jímž je Queneau typický, zastiňuje i pověstnou nápaditost. Nelze čekat využití jazyka jako pouhého prostředku pro sdělení toho, co autora napadlo. Zde jde o nástroj v rukou mistra, v dlouhé hře se slovy. Raymond Queneau využívá nezměrných možností slovní zásoby a způsobů, jak ji zužitkovat. Neobvyklá spojení slov, věty, za něž by v hodinách českého (francouzského) jazyka vzplály plamenem zoufalství nejedny profesorské nervy, jednoduchá i zamotaná úsloví.

To vše dodává řádkům na zajímavosti. Spolu s podivnými výrazy či upravenými slovy. Jak zjistit cestu „audem“ do „kempingového kempu pro kempující“? Rozhodně ne tak podivnou otázkou. Ve skutečnosti ale nepřipadá jiná formulace v úvahu. To by nebylo normální.

Přečtěte si: Recenze Viriconia, legendy fantasy. Otec new weirdu Harrison až na věky

Autorův styl je zkrátka neobyčejný. Ovšem stejně jako se pro někoho stává nejsilnější stránkou knihy, může být pro jiného i tou nejslabší – jisté rozpaky z prvního setkání s ním jsou tak trochu jistotou. Postupem textu se však čtenáři zalíbí. Nebo také ne, ale přesto mu nelze upřít unikátnost.

Modré květy jsou knihou originální, zajímavou, pozoruhodnou, zkrátka jednou z těch, které je škoda nepřečíst. Sebelepší knihu dokáže zkazit tuctovost, ta se však Modrým květům vyhýbá obloukem. Raymond Queneau je autorem stejných vlastností, jedním z těch, u nichž hrozí, že nezůstane u jediné knihy, po níž čtenář sáhne. Byla by to věčná škoda.

Vše, co tuto knihu vystihuje a k čemu není co dodat, lze shrnout v jediné slovo, jak jen to jde pozitivně míněné: neobvyklá.

Název originálu: Les fleurs bleues
Český název: Modré květy
Autor: Raymond Queneau
Překlad: Jiří Pelán
Obálka: Chrudoš Valoušek
Počet stran: 216
Vazba: Pevná
Rozměry: 135 x 205 mm
Vydal: Nakladatelství Plus, Albatros Media, Praha 2011
Doporučená cena: 259 Kč

Hodnocení: **** 80%

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Kniha Modré květy neklade snění žádné meze