Očima 
Prostitutky souložící v nespočtu poloh, zákazníci s přáními jako „buď moje panenka“ nebo „postarej se o mou černou pumu“. To je podle režiséra Nevěstince typická Paříž na přelomu 19. a 20. století.
Sličná slečna, 15 let, hledá bohatého zákazníka, Zdroj: distributor filmu
V nevěstinci pracuje několik prostitutek. Každá má svůj příběh, ale divák z něj uvidí jen pomyslnou špičku ledovce. O jedné si z filmu bude pamatovat, že jí táhlo na třicet, a tak přestala být pro zákazníky atraktivní. Jiná chytla syfilis a umřela. Další měla rozříznutá ústa. Jsou to jen fragmenty osobností, které ve filmu trpí nebo se naopak radují, jaké jsou ale doopravdy, to se divák nikdy nedozví.
Očima Oldřicha Mánerta: Nevěstinec je čistým obrazem svých hlavních hrdinek. Na první pohled zajímavý a dobře vypadající, uvnitř ale bez duše. Divákovi se tak už od úvodních minut vkrádá do hlavy myšlenka, proč že toto filmové dílo vlastně vzniklo.
O zápletce nebo vývoji děje tvůrci slyšeli maximálně z rychlíku, hlavní charaktery zase postrádají jakoukoli prokreslenost a alespoň nějaký ten záchytný bod pro boj o divákovy sympatie. Na druhou stranu se může lehce jednat o sofistikovaný záměr, který reflektuje prázdnotu a strnulost životů hlavních hrdinek. Je to jen otázka ochoty naskočit na myšlenkovou vlnu autorů.
Hodnocení: 3***
Režisér Bonello, který si k tomuto dílu napsal i scénář, představuje postavy, které začínají v bodě A. Jenže na konci filmu to vypadá, jako by se vůbec nikam neposunuly. Jejich osobnosti neprošly žádnou výraznější proměnou (snad až na tu, která zemřela, že) a jejich povahy byly málo nastíněné na to, aby se dalo relevantně uvažovat o jejich osudech.
Čtěte více: Ve francouzské metropoli se odehrává i film Woodyho Allena Půlnoc v Paříži
Proto je lepší se soustředit než na příběh spíše na atmosféru a dobové ladění snímku. Dost nevšedně působí skladby, které film doprovázejí. Jde jak o hudbu, kterou složil sám Bonello, tak o odrhovačky z 60. let nebo Pucciniho La Boheme. Čas se zde tedy prolíná, což naznačuje i poslední scéna.
Jenže co to znamená? Osudy hrdinek mohou být klidně osudy některé vaší známé, jen o tom nevíte (kdo by se chlubil tím, že souloží za peníze, kromě Roberta Rosenberga)? Současná humánní společnost není o nic lepší než ta sto let stará? Těžko říct. Dalo by se to omluvit tím, že režisér se snaží nabídnout více výkladů. Jenže u takto dlouhého filmu není nejasné vyznění zrovna to pravé.
Takový typický buržoustský večírek
Podobně na tom je i několik účelově šokujících scén. Bordelem se prochází černá puma a lačně si obhlíží prostitutky stejně jako zákazníci. V obličeji pořezanou hrdinku osahávají buržousti na podivném večírku, kde teče víno proudem a obsluha je nahá, aby mohla okamžitě uspokojovat. Zřejmě ústřední postavě (zřejmě je opravdu to správné slovo) teče z očí sperma místo slz.
To vše dotváří nepříjemný pocit, jaký si divák z kina odnese. Což je polovina úspěchu, zasáhnout nějak divákovy city. Jenže jakmile jsou postavy apatické a režisér nijak nevysvětlí, jaký smysl může mít ejakulát v očích, vzpomínky na film vyplní prázdná šeď.
Nevěstinec (L’apollonide (Souvenirs de la maison close))
Drama / Psychologický
Francie, 2010, 122 minRežie: Bertrand Bonello
Hrají: Adele Haenel, Jasmine Trinca, Hafsia Herzi, Noémie Lvovsky, Céline SalletteHodnocení: 3***
