Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

RECENZE: Film Labyrint. Bojte se. Lucka Vondráčková volá do tmy: Haló?

Pavlína Nouzová

Pavlína Nouzová

12. 1. 2012

Thrillerů líznutých hororem v Česku není zrovna moc. A když už se nějaký natočí, z kinosálů se spíš ozývá smích než vyděšená leknutí. Tentokrát se na diváky chystá Labyrint s Lucií Vondráčkovou a kopíruje všechno, co bylo už použito.

Kolik jste viděli českých thrillerů z poslední doby, které ale stály za to? Moc jich nebylo. V Česku se spíše daří hřejivým komediím či jakémukoli žánru, hlavně když se odehrává za komunismu nebo druhé světové války. A když už někdo natočil komerčně úspěšný thriller, šlo často o paranoidní kousky, kde se jeden často nepříliš kladný hrdina vzepřel systému (Hranaři, Bastardi). Labyrint se ale snaží jít proti proudu.

Tomáš Houška je původně středoškolský pedagog a ředitel, který se vrhnul na dráhu spisovatele. Napsal například jistě kladně přijatá díla Zpěvník pro ZŠ nebo Jaké si vybrat povolání?. On si následně vybral povolání filmové. Spolupracoval na scénáři ke Gymplu, k němuž napsal i knižní předlohu s názvem Graffiti rules. Nyní připravil režijní debut Labyrint a natáčí fantasy/sci-fi/romanci/komedii (tu asi především) Blood Age.

Jak se natáčelo ve znojemských sklepech? Podívejte se na Film o filmu Labyrint

Jak se ale Labyrint snaží být tak odlišný od svých českých kolegů, až nebezpečně se podobá tomu nejhoršímu braku ze zámoří, který parazituje na osvědčených prvcích ve filmových dějinách. Vzpomeňte si na Psycho a sprchovací scénu. Nebo na hudbu z Halloweenu. Dočkáte se obojího.

Režisér Tomáš Houška se svým týmem si zřejmě přečetl jakousi příručku Jak se točí horor. A použil všechno, co v ní našel. Snědá kráska se sprchuje, zatímco se kamera k ní napínavě přibližuje a snímá kapky, které stékají po jejím těle. V tajemném domě neustále fouká meluzína a vržou dveře. A hebrejština zní s tím svým typickým „ch“ tak mysteriózně!

Problém je, že Houškovi nedochází, že když použije takové prvky, jen těžko to divák nebude chápat jako parodii. Když někdo volá do černočerné tmy „Haló?“, neexistuje moc lidí, kteří by se v kině dokázali bát.

Napětí nebo strach z neznámého tak příliš nefungují. Aby se divák cítil alespoň trochu vyděšeně, čekají na něj neustálé lekačky. První část Labyrintu se odehrává venku, druhá pak ve sklepeních. Než se hlavní hrdinka Renata (Lucie Vondráčková) dostane pod zem, kde pak kvílí vítr a šepotají zdi (bezdůvodně), neustále na ni musí ostatní postavy bafat. Spolubydlící ji nemůže normálně probudit, soused nemůže normálně otevřít dveře. To by přece nebylo napínavé!

[youtube_660]CoIGGbRWZ1U[/youtube_660]

Aby obě části nepůsobily tak monotónně, jsou prokládány flashbacky, případně naopak budoucností, co čeká hlavní hrdiny v druhém prostředí. Což už přináší náznak alespoň něčeho neotřelého. Škoda jen, že takový nápad tvůrci nepodali trochu smysluplněji. Zatímco flashbacky, kdy postavy ve tmě vzpomínají na některé zážitky venku, jsou vysvětlitelné, záběry na to, co je čeká v temných sklepech, se často objevují zcela bezdůvodně a zničehonic.

Očima Nely Christovové: Proč když se u nás natočí film, který vypadává z konceptu tradičních snímků, tak to většinou zavání pěkným průšvihem? Zatímco až do poloviny můžete nerušeně dřímat, druhá část se odehrává doslova ve vražedném tempu. Jenže v temných chodbičkách mezi vším tím šermováním baterkami jen těžko pochopíte všechny souvislosti naráz. Zkrátka a dobře, ucházející scénář by si zasloužil vyvážit a dovysvětlit, takhle se výsledný aha efekt dostaví až dlouho po závěrečných titulcích.

Hodnocení: 2**

Podobně je na tom filozofické (samozřejmě v mezích možností) orámování příběhu. Na začátku a na konci filmu se Renata zadumá, co by bylo, kdyby se třeba neohlédla v knihovně. Že by se nemuselo stát to, co se stalo. V průběhu snímku ale nepadne jediná narážka na podobnou myšlenku, a tak bohužel vyzní spíš do ztracena.

Nesviť mi do ksichtu!

Když si tak divák zvykne na několik dalších otravných prvků (postavy mu neustále svítí baterkou do očí, kamera ve tmě není zrovna nejkvalitnější…), zbývá mu už jediné. Jaké je rozuzlení příběhu? Parta přátel se totiž vydala do temných sklepení vypátrat jakési zlo, co píše po zdech hebrejskými znaky (čínsky už umí čím dál víc lidí, tak by to nebylo tajemné). A začínají se objevovat mrtvoly.

Vysvětlení vražd je pak nejen očekávatelné, ale i poměrně nelogické. Když se totiž divák zamyslí, kdo všechno zemřel a jakou mělo ono zlo motivaci, nedá se rozhodně každá smrt racionálně obhájit.

Jenže racionalita asi nebude to, o co tvůrcům šlo. Stačí se zamyslet nad některými větami, které pronášejí hlavní hrdinové: „Půjdeme tudy, aspoň to je do kopce.“ Případně: „Nesviť mi do ksichtu!“ Nebo ono do tmy zvolané: „Haló?“

Labyrint

Thriller / Mysteriózní
Česko, 2012, 93 min

Režie: Tomáš Houška
Hrají: Lucie Vondráčková, Martin Zbrožek, Jan Zadražil, Mary Coronado, David Steigerwald

Hodnocení: 1*

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Film Labyrint. Bojte se. Lucka Vondráčková volá do tmy: Haló?