×
TOPZINE.cz

RECENZE: Depresivní děti zadaptovaly Makropulos. Emilia Marty je kurva

Depresivní děti nikdy nedělají nic klasicky. Ovšem zadaptovat klasiku způsobem, že si vůbec není podobná, a přesto se téměř striktně drží předlohy, to tu ještě nebylo. Makropulos nemá s Čapkovou Věcí Makropulos zdánlivě nic společného, přesto jsou jednotlivé repliky téměř nezměněné.

[album: https://www.topzine.cz/wp-content/plugins/dm-albums/dm-albums.php?currdir=/wp-content/uploads/dm-albums/depresivni-deti-makropulos/|width=660]

Divákovi neznalému dramatické předlohy se může zdát, že si Depresivní děti jen pohrály s lidskou touhou po nesmrtelnosti, doplnily ji aktuální otázkou soukromých vysokých škol a zasadily do vděčného prostředí modelingu. Ten, kdo zná Věc Makropulos, ale ocení především jejich dramaturgický záměr.

Recenzujeme: Depresivní děti upekly děsivou podívanou

Není jednodušší způsob, jak přiblížit téměř stoleté drama současnému divákovi, než ho zasadit do aktuální doby a prostředí. To se povedlo Depresivním dětem naprosto přesvědčivě. Podívejte se na některé ze společenských médií a uznejte, že nejmedializovanější skupinou jsou momentálně modelky a různé pseudocelebrity. Právě takových najdete v Makropulos celou řadu.

Děti kritizují soukromé školství i divadlo

Jak všímavě poznamenal módní guru Vítek skřítek, každý z členů panoptikální agentury doktora Kolenatého studuje některou ze soukromých vysokých škol. Děti se během představení ale nestrefují jen do studentů pochybných soukromých ústavů, ale na paškál si berou také tělovýchovné obory, hvězdičky showbyznisu vzešlé kdo ví odkud nebo současné inscenační praktiky v divadle.

FOTO: Depresivní děti_Makropulos_4
Depresivní děti předkládají klasiku věrnou předloze v netradičním kabátu. Zdroj: Jáchym Kouba, Depresivní děti

Během dvou a půl hodiny se diváci zasmějí, dojmou, někteří si i popláčou. Hlavně si ale uvědomí svou konečnost a omezenost. Vždyť co se dá stihnout za nějakých šedesát sedmdesát let? I když Čapek sdělil prostřednictvím svých postav domněnku, že i jepičí život je pro obyčejného člověka až příliš dobrý, tento názor patrně Děti nesdílejí a konec dramatu si upravily po svém.

Očima Anny Kottové: Depresivní děti mě mile překvapily. Čapkovu klasiku dokázaly nabít odvahou, aktuálností i snesitelnou vulgárností. Jako zajímavé zpestření se ukázal nápad obsadit do ženské role nesmrtelné EM muže, Jakuba Čermáka. Vžil se do postavy jiného pohlaví a dokázal vtáhnout do děje i obecenstvo, které mu viselo na rtech. Také z Jakuba Krejči jako Bertíka sálal divadelní elán, každý kousek dotahoval do perverzních podrobností.

Právě expresivita paradoxně inscenaci místy ubírá. Především v první části příliš tříští děj, takže bez znalosti příběhu se ztratíte. Inscenaci nesluší také délka a především konec graduje nadvakrát, což druhé gradačně výraznější finále shazuje a ubírá mu na celkovém vyznění.

Hodnocení: 70 %

Kdo má ale právo rozhodovat o tom, kdo bude žít tři sta let a komu musí stačit jepičí život? Čapek i Depresivní děti představili mnoho teorií, kdo by měl mít privilegium dlouhověkosti, každý si s nimi ale poradil po svém. Čapek radši nechá hrdinku Kristy spálit návod na dlouhý život, zatímco Děti dají napít všem lobotomním cvičencům v čele se znuděnou modelkou Marty, která se bojí smrti. Bojí se tolik, že radši bude dál žít svůj nudný život bez smyslu, než aby zemřela.

Kostýmy i scéna dopadly na výbornou

Vzhledem ke zvolenému prostředí byla velice vhodně vymyšlena scéna, která se prakticky za celou dobu nezmění. Aby byl pocit modelingového prostředí umocněn co nejvíce, ocitá se uprostřed místnosti molo s židlemi po obou stranách. Ve druhé části se židle přesunou do čela mola, a divákům se tak otevírá jiný pohled na celý prostor. Molo však stále zůstává a znázorňuje všechny prostředí od přehlídky až po hotelový pokoj Emilie Marty.

FOTO: Depresivní děti_Makropulos_1
Nevíte, o čem je Věc Makropulos? Poradí vám na lince 1188

Stejně jako scéna i kostýmy si zaslouží pochvalu. I když poskládané ze současné nabídky konfekčních oděvů, rozhodně nepostrádají nápad. A jsou i jakýmsi charakteristickým prvkem každé postavy.

Nepřehlédněte: Depresivní děti napadají diváky

Manželé Kolenatí mají například mnohem střízlivější a také elegantnější oděvy než zbytek ansámblu. Kostým tak znázorňuje věkový rozdíl mezi nimi a samotnými modelkami a modely. Ten patří mezi další témata inscenace. Oproti tomu vysportovaný Johny, který spíš než na modeling a milenku Kristy myslí na svaly a Marty, má neustále odhalenou hruď a vystavuje své tvary lačným pohledům diváků.

FOTO: Depresivní děti_Makropulos_2
V malém souboru se výběr postav povedl

Nejodvážnější a také nejpřitažlivější jsou ale bezpochyby všechny kostýmy samotné Marty. Hlavní postava je dobrodružka, má ráda erotiku, má ráda sama sebe a na ničem jiném jí nezáleží. Přesně to o ní řeknou i všechny modely.

Hlavní hrdinku hraje muž

Sama Christy prohlásila, že když vejde Marty na molo, všichni přestanou dýchat. A skutečně. Když se objevila Marty v podání Jakuba Čermáka, všichni jsme zadrželi dech. Většinu osazenstva vyšokovala volba představitele hlavní hrdinky, ale především z Čermáka vyzařovalo něco. Přesně to něco, co Čapek chtěl, aby vyzařovalo z jeho dramatické hrdinky a prostoupilo celý koncertní sál i divadlo.

Ačkoliv musí mít malé soubory, Depresivní děti nevyjímaje, často problém s co nejpřesnějším výběrem herce pro konkrétní postavu, u Makropulos se u všech postav volba povedla. Modelky Kristy a Christy jsou dostatečně naivní, Bert úžasně zamilovaný a Kolenatý parádně zoufalý. A všichni do jednoho naprosto zahledění sami do sebe.

Čapek je mrtvý a Marty je kurva!

Zkrátka komu záleží na ostatních? Hlavně abych já se měl co nejlépe, já mohl rozhodovat, co bude a nebude, a abych právě já dosáhl nesmrtelnosti, i když se už za pár let budu nudit. Vytvořme si vlastní privilegovanou skupinu nesmrtelných a nuďme se, dokud nezjistíme, že ta pravá nesmrtelnost je někde úplně jinde.

A pokud nemáme sami na dosažení nesmrtelnosti, pokusme se alespoň přiživit na nesmrtelnosti někoho jiného. Přesně tak, jak to udělaly Depresivní děti s Čapkem.

Makropulos

Depresivní děti touží po penězích

Autor: Karel Čapek

Režie: Jakub Čermák

Hrají: Jakub Čermák, Zoja Oubramová, Jiří Ratajík, Janusz Hummel, Barbora Šupová, Jakub Krejča, Juraj Savinský, Jiří Matoušek, Barbora Mitošinková, Alena Julie Novotná

Hodnocení: 100 %

RECENZE: Depresivní děti zadaptovaly Makropulos. Emilia Marty je kurva
Ohodnoťte tento článek


1 Komentář RECENZE: Depresivní děti zadaptovaly Makropulos. Emilia Marty je kurva

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.