Režisér Jan Nebeský naposledy představil inscenaci Král Lear na prknech Národního divadla. Kritici chválili nápaditost, jedinečnost scény a hudby. Diváci opouštěli sál o přestávce. Něco podobného vás čeká i v inscenaci Denně. Tady ale nemáte, kam utéct.
[album: |width=660]
Podobný typ inscenací, nedějových, se hodí na menší jeviště, jako má k dispozici Divadlo Na zábradlí. Přesto tleskali a smáli se jenom vyvolení. Pro obyčejné diváky bude Nebeského inscenace nerozlousknutelný oříšek. Cítíte se podobně, jako když koukáte na podivnou americkou komedii.
Čtěte také: Havlova Asanace nakoukla do současnosti
Zdá se, že trojice Tobiáš, Nebeský a Čtvrtníček si padla do noty s unikátním typem humoru. Sem tam se zasmějete, ale inscenaci si užívají víc herci a tvůrci než diváci, kteří pro složitost a překombinovanost odkazů nemají sebemenší šanci pochopit, co se na jevišti děje.
Aspoň že tentokrát Nebeský ušetřil klasiku a zrežíroval Tobiášovu autorskou hru. Tobiáš ji musel psát v opileckém nebo drogovém opojení. Možná, kdybyste se dívali ve stejném stavu, objevili byste hluboko ukryté krásy.
Výrazný Nebeského podpis prýští z každé jeho režisérské práce. Surrealistické až dadaistické pojetí má nepochybně něco do sebe. Stylem vybočuje z jakékoli zaběhlé divadelní tradice či klišé. Odlišné ale ne vždy znamená kvalitní nebo spíš koukatelné.
Nepřehlédněte: Režisérka Lucie Ferenzová bojuje o svůj domov pořád
Na kriminálce Aneňák, nikoliv kriminálce Anděl, situace vypadá, jakoby si zločinci a policisté vyměnili role. Každá postava má ale přesnou charakteristiku, alespoň zpočátku.
Muži se představují
Eduard Svrchník, pupkatý policista v podání Miloslava Mejzlíka, má před důchodem. Podobá se typickému úředníkovi, který v životě neopustil svou kancelář. Právě Mejzlíkův sólový výstup na hudbu Personal Jesus patřil k nejzdařilejším díky energii a souhře se světly.
Nejvtipnější texty vložil autor Egon Tobiáš do úst šéfovi Miloši Brázdovi (Petr Čtvrtníček). Ten opouští pracoviště jenom tehdy, když chce vyvenčit psa. Takřka v každé větě se účelově přeřekne a na diváka tato taktika většinou zafunguje. Mladý nováček Jürgen Pavič zdědí po předkovi z kriminálky kalhoty a bojí se klaunů.
A teď jemné pohlaví
Ambiciózní premiantka a neukojená žena Vlaďka Vedralová (Natália Drabiščáková) vypadá jako maskulinní domina. Sekretářka Renáta Hladká (Lucie Trmíková) trpí torretovým syndromem, vykřikuje sprostá slova a následně se za ně fackuje. Proto ji nevzali do rozhlasu, ale uspěla na kriminálce.
Hilda Jirovská (Magdaléna Sidonová) připomíná zjevem Abbey ze seriálu Námořní vyšetřovací služba. Pusu si maluje černou rtěnkou, vlasy mají stejnou barvu jako mikina s rudým nápisem Mad Love.
Divadlo, nebo experiment?
Klobouk dolů před všemi herci, kteří si na sebe nenavazující texty dokázali zapamatovat. Mezi nejvýraznější výkony patří Čtvrtníčkův boss Brázda, Mejzlíkův Svrchník a především Sidonové Jirovská. Sidonové nechyběl charakteristický projev, který jsem tentokrát postrádala u Igora Chmely.
Z původního motivu kriminálky Aneňák nezbyde nic a postavy ve finále připomínají figurky z filmu Ukradené Vánoce nebo spíš z Krále Leara?
Každopádně tohle nemá s divadlem nic společného. Jde o experiment, kolik toho český divák snese. Naštěstí, i když jak pro koho, se hraje dvě hodiny bez přestávky, takže se nedozvíme, kolik lidí by se po ní do sálu vrátilo.
Denně
Divadlo Na zábradlí
Autor: Egon Tobiáš
Režie: Jan Nebeský
Hrají: Petr Čtvrtníček, Miloslav Mejzlík, Igor Chmela, Lucie Trmíková, Natália Drabiščáková a Magdaléna Sidonová
Hodnocení: 40 %
Napište komentář