RECENZE: Demo demokracie v Ypsilonce. Téma se pere se zpracováním

FOTO: Ypsilonka DemoDemokracie
Rozhovory v sauně v DemoDemokracii. Zdroj: Studio Ypsilon

Režisér Braňo Holiček vybral mediální a společenská negativa, umístil je do jedné bedny a na ni napsal slovo: Demokracie. Musíme si ale uvědomit, že negativa se vždy hledají snadněji. Demo demokracie stojí na zajímavém tématu, zpracování by jej ale mohlo využít mnohem více.

FOTO: Demo dekracie Studio Ypsilon
V sauně probíhá stejná diskuze jako u piva nebo na internetu. Zdroj: Studio Ypsilon

Režisér Holiček se společně s tvůrčím a hereckým týmem pokusil nastavit společnosti zrcadlo. Hospodu, kavárnu nebo internet, kde lidé na politickou a společenskou situaci nadávají nejvíce, Holiček vyměnil za saunu. Sonda do české společnosti 21. století může začít.

Recenzujeme: Tomáš Klus na scéně Ypsilonky šňupe kokain

Inscenace má za cíl ukazovat, jak by demokracie vypadat neměla a snaží se postihnout nešvary dnešní doby. Nehledá východisko z bludného kruhu, nenabízí řešení ani nekritizuje, pouze konstatuje a říká: Podívejte, jací jsme a jak nás média ovlivňují. Nestydíme se trošku za demokracii, kterou jsme si sami vytvořili? Protože nejen politici a elity vytváří demokracii. Podílí se na ní celá společnost, každý z nás.

FOTO: Demo dekracie Studio Ypsilon
Demokracie běží o život.

Téma a myšlenka zajímavá a velmi trefná. Holiček, ač mladý režisér, v tomto případě uhodil hřebíček na hlavičku. Chabé zpracování tématu jako takovému uškodilo a nedokázalo z něj, až na výjimky, podtrhnout to podstatné.

katerina-cermakovaOčima Kateřiny Valalik Čermákové: V inscenaci Demo demokracie se Braňo Holiček snaží ukázat, jak jsou lidé zmanipulovatelní médii a přijímají vykonstruovanou realitu za svou. Samotná myšlenka inscenace je velice zajímavá, jen realizace se nezdařila. Každá repríza je unikátní a také maximálně aktuální díky reakci na konkrétní zprávy daného dne. V návaznosti na zpravodajství oceňuji především improvizační schopnosti herců, kteří naprosto nekonkrétně hodnotí události dne, až nakonec zjistí, že jeden mluví o koze a druhý o voze.

Tak to dneska často funguje. Málo si nasloucháme, životy trávíme před televizí a necháváme se ovlivňovat názory jiných. Režisér si za snahu upozornit na tento problém zaslouží pochvalu. Škoda jen, že není inscenace zpracována líbivější formou. V této podobě je totiž masovému divákovi velice vzdálená.

Hodnocení: 70 %

Demo demokracie začíná na minutu přesně, stejně jako zprávy nejsledovanější televizní stanice. Pět herců běží půl hodiny na běžícím páse v rytmu demokracie, která se promítá za nimi v podobě večerní zpravodajská relace. Publikum upírá pohled na hlavní zprávy dne. Část se baví nad tématy samotnými a druzí se smějí zpracování reportáží a promluvám obyčejných lidí i redaktorů. Zatímco demokracie stále utíká. První část inscenace se tak odvíjí čistě v režii televizních novin, druhou by pak měli svými nápady ovládnout divadelní herci.

FOTO: Demo dekracie Studio Ypsilon
Nejvyhrocenější momenty patřily k nejzajímavějším. Bylo jich ale pomálu.

Reakce herců závisí na aktuální agendě zpravodajství. Stojí tak na improvizaci, která patří k populárním divadelním formám dnešní doby. Potřebujete na ni určitá pravidla a zkušené improvizátory. První podmínku inscenace splňuje. Každých asi pět minut se forma promluv změní. Se zkušenými improvizátory už je to horší. Dialogům, ve kterých se ale navzájem neposlouchají a každý si vede svůj monolog, chybí zajímavost i plynulost. Inscenace se točí v kruhu kolem jednoho tématu a nevyvíjí se.

Téma vyhmátl Holiček perfektně, zpracování však chybí dynamika a svěžest. Bezzubá inscenace možná nastaví společnosti zrcadlo, ale ve mně nezanechala žádnou emoci. Demo demokracie suše konstatovala fakta, avšak neapelovala na politickou ani sociální změnu.

Demo demokracie, Studio Ypsilon, autor: Braňo Holiček a kol., režie: Braňo Holiček, hrají: Daniel Šváb, Petr Vršek, Barbora Vyskočilová, Jakub Slach a Petr Hojer

Hodnocení: 40 %

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Anna Kottová
Narodila se jako revoluční dítě v listopadu roku 1989. Chodila na čtyřleté Gymnázium Na Zatlance. I díky tomu se dostala na vymodlenou žurnalistiku a poté na mediální studia na FSV UK v Praze. Do redakce TOPZINE.cz nastoupila v podzimním měsíci listopadu léta Páně 2010. Píše pro rubriku divadlo především recenze a rozhovory. Od května 2011 působila jako zástupkyně editorky a od listopadu 2011 vedla divadelní rubriku. Od června 2013 se vrátila zpět na redaktorskou pozici, protože miluje psaní. Jakékoli pochvalné komentáře i ostrou kritiku můžete zasílat na: anna.kottova@topzine.cz

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*