×
TOPZINE.cz

RECENZE: Cantos v blázinci. Divadlo Na zábradlí experimentuje s Poundem

FOTO: CantosDivadlo Na zábradlí uvedlo poslední premiéru sezony a zanechalo diváky v očekávání, co si na ně připraví v té další. Ezra Pound a jeho Cantos představují tvrdší materiál než oříšek, ale nakonec se sesypal jak domeček z karet. 

FOTO: Cantos
Ezra Pound (Ladislav Mejzlík) se svými „mudrci“ Zdroj: Martin Špelda, DNz

Odvážným přeje štěstí, říkává se, ale paní štěstěna tentokrát Divadlo Na zábradlí nenavštívila. Dílo amerického spisovatele a básníka Ezry Pounda Cantos láká a odrazuje čtenáře genialitou i složitostí. Vždy se najde odvážný režisér, který se pustí do podobného projektu s vizí ohromujících ovací. Ale co když ne? Tak to divák možná přesně nepochopil. A já jsem nejspíš jedním z oněch šťastných nechápavších.

FOTO: Cantos
Fu-si (Petr Čtvrtníček), Chuang-ti (Leoš Noha), Jao (Ladislav Hampl), Jou (Ivan Voříšek)

Jeviště divadla se promění v interiér psychiatrické léčebny. Ta navozuje dojem lehce dekadentního až depresivního stavu lidské mysli, ale následující přeměna místa na jakousi cestu časem za východními filozofiemi znásilní nejen vaše oči, ale dotáhne počáteční recesi do absurdní deprese.

Nepochopeno, nedotaženo, nebo přeplácáno?

Celá inscenace nepostrádá důležitý fragment – dobrou myšlenku. Tu však režisér Miroslav Bambušek zabalil do strojených bláznivých představ jednotlivých postav a především Ezry Pounda (Miloslava Mejzlíka). Zasadit inscenaci do blázince a využít tak Poundovo dvanáctileté uvěznění patří mezi kladné kroky v tvorbě inscenace. Avšak interpretace Poundových Cantos už zaniká v záplavě východních mudrců v podání spolubláznitelů (Petr Čtvrtníček a spol.)

Očima Tomáše Kladného: Jak by se Cantos, Ezrův básnický „epos moderní doby“, mohl stát dramatickým předivem inscenace, když se již při jeho čtení neobejdete bez komentáře? Nějak určitě (inscenoval se i Marxův Kapitál), ale ne způsobem, který použili Na zábradlí.

Od světa odtržený Pound dostává impuls v podobě mladé obdivovatelky G. (Natálie Řehořová), pro kterou sehraje divadlo. Představení na pomezí reality a fikce, kde se střídají osoby a roční období připomíná psychedelické stavy po požití záhadných hub. Vše vyústí jedním z mála jasných symbolických zakončení.

Očima Tomáše Kladného: Paraboly, citáty a metafory (obrazové či verbální) se vrší na sebe bez hlubšího smyslu. Pro úspěšný efekt závěrečné klíčové metafory se rozbije zeď vězení, abychom si vysvětlili, že osvobozen nechce být téměř nikdo. Tohle závěrečné znásilnění výpovědi podtrhuje všechny ostatní.

 

Celkové vyznění inscenace vyšumělo při závěrečném potlesku. Žádná dohra v mysli nenastala, čímž se pro mě zařadila do méně významných počinů Divadla Na zábradlí. Méně někdy znamená více a zde se na méně zapomnělo úplně. Už jsem si zvykla na velký trend nahých herců, ale stále nejsem smířená s tím, že si to diváci opravdu zaslouží. Zde se obnažená zadní čast Ivana Voříška stala prvoplánovým humorným prvkem, který však diváci přijali s chladnou reakcí.

Mezi zábradlími

Herci sešněrovaní představou režiséra připomínali spíše senilní dědky než blázny hrající si na mudrce. Pokud šlo o vážnou hru k zamyšlení, vyšla z toho pro laika neuchopitelná fraška, kde se mísí Poundův osud s jeho myšlenkami. Chtěl-li Bambušek na diváka přenést kouzlo Pounda, měl si spíše vybrat snadnější cestu, možná trochu nudnější, ale více důstojnější, hodnu tohoto díla.

FOTO: Cantos
O nahá těla není nouze. Otázkou zůstává, zda je to opravdu nutné

Herce samotné zachránila jejich disciplína a snad i důvěra ve vlastní práci. Nebyla jsem moc přesvědčená o tom, že tohle je inscenace podle jejich gusta a pokud ano, tak se mi jejich výkony zdály strojené, až vyumělkované. Od blázna nevíte, co čekat a tady se jede podle scénáře. Svěžím větříkem v zatuchlosti blázince profukoval Ladislav Hampl, který se role zhostil hezky a jako jediný z herců bez panděra trochu zmírňoval šok z polonahých exhibicionistů.

Očima Tomáše Kladného: O inscenaci vypovídá i to, co redukovala a vynechala. Cantos ve skutečnosti nebyly zpracovány. Výběr z Poundova díla se organizoval podle předem stanovené, banální a tezovité struktury. Ani Poundův osud nebyl tématem. Přitom to, že velký básník a utopik uvěřil podvrženým Protokolům mudrců ze Sionu a stal se z něj zapřísáhlý antisemita, to je látka, kterou by bylo možné zpracovat třeba i ve formě řecké tragédie.

Hodnocení: 60 %

Cantos Divadla Na zábradlí bych nazvala jednoduše experimentem, který se moc nepovedl. Neuzaujal mě, a navíc se zde míchalo příliš nedotažených linek, které snad i dávaly smysl, ale já jsem je buď ztratila nebo ani nepochytila. Divadlo Na zábradlí nabízí plno inscenací, které stojí za to vidět, ale Cantos bych si podruhé ráda ujít nechala.

Cantos

Divadlo Na zábradlí

Autor: Ezra Pound

Režie a adaptace: Miroslav Bambušek

Hrají: Miloslav Mejzlík, Natálie Řehořová, Igor Chmela, Petr Čtvrtníček, Leoš Noha, Ladislav Hampl, Ivan Voříšek

Hodnocení: 30 %



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..