×
TOPZINE.cz

RECENZE: Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť napíná diváky na skřipec

FOTO: Byla jsem doma a čekala, Apolena VeldováInscenace předčasně zesnulého francouzského dramatika Jean-Luca Lagarce hercům jejich role nijak neusnadňuje. Diváka vtáhne, jen pokud je postavena na skutečně excelentních hereckých výkonech. To se ve Švandově divadle nestalo.[album: https://www.topzine.cz/wp-content/plugins/dm-albums/dm-albums.php?currdir=/wp-content/uploads/dm-albums/byla-jsem-doma-a-cekala-az-prijde-dest/] Příběh je jednoduchý. Otec vyhnal syna, ten odešel a vrací se po letech domů, aby zde zemřel. Mezitím na něj dlouhá léta čeká pětice žen, jeho matka a sestry.

Čtěte srovnání: Mein Kampf hrají v Ostravě i Švanďáku

Léta čekání ničí jejich život, vztahy i charakter. Dochází k hádkám, kumuluje se nenávist a smutek. Opustit ty, kteří nás milují, a nechat je napospas osudu, je zločin.

Text má zvláštní strukturu, jde o čistě konverzační drama. Děj se za hodinu a půl nikam neposune. Statičnost doplňuje i časté opakování konkrétních vět, motivů a absence charakterové proměny postav.

Inscenace nebyla zahrána dostatečně dobře na to, aby vyvolala potřebnou atmosféru. Specifičnost tohoto typu hry tkví v tom, že drobný rozdíl v kvalitě hereckého výkonu rozhodne takzvaně buď, anebo. V tomto případě sklouzlo napětí v nudu.

Herecké pojetí působilo příliš odtažitě a strojeně. Divák tak postavy chápal pouze rozumově, do žádné z nich se nedokázal vcítit, vnitřně ji pochopit nebo si k ní snad vytvořit vztah.

Kostýmy kombinující černou, bílou a červenou, drobně se lišící dle věku a charakteru postav, vytvářely zajímavý i když trochu ohraný vizuální dojem. Svítící stůl a dvě skříně, z nichž jedna sloužila jako vchod, tvořily scénu.

FOTO: Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť, Petra Hřebíčková a Martina Krátká
Ve hře jsou využity rozličné hudební nástroje. Zdroj: Ivana Tačíková, ŠD

Hudební stránka, lze-li to tak nazvat, byla přehlídkou jednotlivých nástrojů, kde figurovala například harmonika. Vyjadřovala neukotvenost života v čekání a počínající šílenství. Šlo pouze o několikavteřinové vstupy.

Recenze: Do Švanďáku zavítala slavná Marilyn Monroe

Oceňuji, že se Švandovo divadlo pustilo do takto odvážné inscenace z nepříliš hraného žánru.  Náročnost se ale ukázala prozatím nad síly divadelního souboru. Hra sama o sobě není dokonalá, ale nejde o nudný, rádoby intelektuální výmysl. Tento dojem ale v podání švanďáckého souboru budila.

Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť

Švandovo divadlo

Autor: Jean-Luc Lagarce

Režie: Braňo Mazúch

Hrají: Apolena Veldová, Martina Krátká, Petra Hřebíčková, Marta Vítů, Marie Štípková

Hodnocení: 50 %



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..