×
TOPZINE.cz

Rammstein provokují. Jejich nejen sexuální narážky vás vyruší z klidu

Rammstein Zdroj: myspace.com

!Speciál!Náš seriál o největších provokatérech v historii rocku pokračuje. A na čtvrté příčce se nenachází nikdo jiný, než tolik opěvovaní i nenávidění němečtí metalisté Rammstein, jejichž pražský koncert pomalu klepe na dveře.

Rammstein Zdroj: myspace.com

„Milujeme lásku. Zajímá nás a chceme prozkoumat všechny její temné aspekty. Láska je všude! Když chlap znásilní ženu, tak je za tím také láska, protože tak činí vlastně z nedostatku lásky. Jsme posedlí láskou!“ vysvětlil již na začátku kariéry Rammstein zpěvák skupiny Till Lindemann, o čem ta jejich hudba vlastně je. A co Lindemann slíbil, to Rammstein také dodrželi.

Rammstein: 4. největší provokatéři v historii rocku

Za více než patnáctileté období fungování skupiny přišli tito temní romantici s pěknou řádkou písní o různých a temných druzích lásky. A tak se v jejich hudbě můžeme setkat s Oidipovým komplexem (ve skladbě Mutter), incestem (Wiener Blut), pedofilií (Hallelujah), homosexuální láskou (Mann Gegen Mann) či milostným vztahem dvou kanibalů, v němž jeden zabil druhého a samou láskou ho snědl (Mein Tail). A když k tomu přidáte další tabuizovaná témata (například domácí násilí), tak je jasné, že na problémy máte hned zaděláno.

„Říká se o nás, že jsme špatným svědomím lidstva. O mnoha věcech se nemluví, ony tu ale přesto jsou, i když si je nechceme připustit. Tato témata nás fascinují, ale vždy si k nim snažíme najít zajímavé metafory, snažíme se určité téma přebásnit tak, aby nepůsobilo příliš skandálně,“ vysvětlil klávesista Rammstein Christian Flake Lorenz, proč a jak se skupina věnuje tak ožehavým tématům.

Rammstein

Skupina Rammstein vznikla v roce 1994 v Berlíně. Skupina hraje mix industriálního metalu, pop metalu a Neue Deutsche Härte. Kapela má na kontě celkem šest studiových alb, poslední deska s názvem Liebe Ist Für Alle Da vyšla v říjnu 2009. Rammstein hrají v sestavě: Till Lindemann – zpěv, Richard Kruspe-Bernstein – kytara, Paul Landers – kytara, Oliver Ollie Riedel – baskytara, Christian Flake Lorenz – klávesy, Christoph Doom Schneider – bicí.

Rammstein si první negativní ohlasy užili prakticky už na začátku své existence, když v roce 1995 vydali debutové album Herzeleid, na jehož obálce byla vyobrazena kompletní šestice muzikantů vysvlečená do půl těla. Obvinění, že jsou Rammstein nacisti, se jenom hrnula a když pak kapela vydala videoklip ke skladbě Du Riehst So Gut (voníš tak pěkně) s jasným fetišistickým podtextem, bylo vymalováno.

Inspirující Fritzl

Rammstein

O tom, že jsou Rammstein mistři v rozebírání tabuizovaných témat, již byla řeč. Skupina ale pitvání temných skutečných příběhů ze současné společnosti povýšila na něco víc. Stalo se jedním z poznávacích znamení skupiny, což se projevuje nejen v písních a klipech, ale i v nehudební komunikaci skupiny s veřejností, v níž lze vystopovat poněkud černý smysl pro humor.

Jako příklad lze uvést aféru rakouského sexuálního násilníka Josefa Friztla, jenž čtyřiadvacet let věznil svou dceru ve sklepě svého domu a zplodil s ní sedm dětí. Pro Rammstein, jakožto temné básníky, bylo toto téma hozenou rukavicí, kterou také samozřejmě zvedli. Na dosud posledním albu s příznačným názvem Liebe Ist Für Alle Da (láska tu je pro všechny) z roku 2009 Rammstein představili skladbu Wiener Blut (vídeňská krev), jež právě o tomto případu pojednávala.

Čtěte také předešlý díl: Jim Morrison – 5. největší provokatér v historii rocku

„Když jsme poprvé slyšeli o té záležitosti s Fritzlem, byli jsme z ní upřímně nadšeni,“ odpověděl v jednom rozhovoru baskytarista Ollie Riedel, když se stočila řeč na inkriminovaný song. „Došlo k tomu v současné, moderní společnosti a ještě k tomu v takové rodině od vedle. Tenhle člověk si sedí ve své chalupě, maže si svůj chleba a přitom jeho sousedi absolutně netuší, že se v jejich blízkosti něco tak strašného odehrává,“ vysvětlil Riedel poněkud zkoprnělým novinářům, co připadá Rammsteinům na celé události tak fascinující.


Rammstein – Wiener Blut

„Ale je to hrozné. Nemůžeme být prostě jen tak v klidu, když zjistíme, že se něco takového odehraje. Stejně mi přijde děsivé, že za celou tu dobu si nikdo ničeho podezřelého nevšiml,“ uzavřel celou záležitost Riedel.

Kauza Fritzl z další komunikace skupiny ale jen tak nevymizela. 27. srpna 2009, měsíc a půl před vydáním netrpělivě očekáváného alba Liebe Ist Für Alle Da, se na Facebookovém profilu tajemné organizace Lifad, o němž se spekulovalo, že patří Rammstein (což je dnes narozdíl od situace před dvěma lety již potvrzené), objevil vzkaz: „Pozor! Pozor! 28.8. – 22 hodin. Revoluce v lásce. Buďte u toho všichni!“

Mezi fanoušky se okamžitě roznesla zpráva, že v ten čas bude na jednom německém kanále premiéra videoklipu k prvnímu singlu nového alba Pussy. Natěšení fanoušci se v daný čas usadili před televizí – a nestalo se nic. Naštvaní příznivci pak zaplavili rozhořčenými vzkazy facebookový profil záhadné organizace. Těch bylo tolik, že mezi nimi zanikl i vzkaz, který tam vložila pravděpodobně kapela a z něhož vyplynulo, že právě v ten den uplynulo pětadvacáté výročí od události, kdy doslova opěvovaný Fritzl uvěznil svou dceru ve sklepě… Inu, revoluce v lásce á la Rammstein.

Nejsme nacisti!

Rammstein a nacismus – toto spojení se už objevilo tolikrát, že se stalo evergreenem. Kapela se nacismu zřekla již mnohokrát, ale stejně se vždy najde dostatek lidí, kteří kapelu z tajného šíření této ideologie opět obviní.

Prvních obvinění se kapela dočkala víceméně již po vydání debutového alba Herzeleid, kdy někteří kritici poukazovali na výrazně tvrdé písmeno R ve zpěvu Tilla Lindamanna, což je údajně fonetický prvek, jenž má zdůraznit nadřazenost německého jazyka nad ostatními.

Mnohem větší problémy se ale objevily v roce 1998, kdy Rammstein vydali klip k songu Stripped, což byl cover od Depeche Mode (mimochodem vůbec první song Rammstein, který je kompletně zpívaný v angličtině). Kapela v něm použila záběry z dokumentu Přehlídka národů od režisérky Leni Riefenstahlové, jež vešla do historie jako tvůrkyně Hitlerových propagandistických filmů. Temná a militaristická image kapely tuto domněnku jen posílila.

[youtube_660]EwR4qJTjy9c[/youtube_660]

„Ano, máme světlé vlasy, modré oči a zpíváme německy, ale to ještě není důvod k tomu, aby nás podezírali z nacismu. Sakra, vždyť náš manažer má tmavou barvu pleti, tak ať jdou ti idioti s těma kecama už někam!“ vyvracel rázně a naštvaně obvinění bubeník Christopher Doom Schneider.

Pomsta těm, kteří kapelu podezírali z nacismu, přišla v roce 2001, kdy vyšlo album Mutter, na němž se nacházel i song Links 2,3,4. Skladba, jejíž název podle kytaristy Kruspeho doslova znamená moje srdce tluče doleva, měla předlohu v jedné německé proletářské písni z meziválečného období a její rytmika je kompletně převzatá z vojenského pochodu. Píseň Links měla být odvetou všem, kteří kapelu dříve obvinili z propagace nacismu.

[youtube_660]Y0UTR5QOoPc[/youtube_660]

„Chtěli jsme dokázat, že dokážeme napsat tvrdou a militaristickou skladbu, aniž bychom v ní pojednávali o nacismu,“ okomentoval skladbu Flake. I přes jeho tvrzení a význam songu Links 2,3,4 se ale kapela podezření z nacismu nikdy úplně nezbavila.

Cesta do Ameriky

Amerika – země zaslíbená. Snad nikde nemají Rammstein tolik fanoušků i odpůrců, jako v tomto státě. Rammstein první negativní ohlasy v Americe získali již díky svému názvu, jenž je inspirován americkou vojenskou základnou v SRN Ramstein, kde se během vojenské přehlídky v srpnu 1988 zřítil letoun a zabil sedmdesát lidí.

Rammstein si získali popularitu v Americe postupně díky songům, které se objevily na soundtracích k americkým filmům. Definitivní americký průlom ale kapela zažila v roce 1999, kdy se jejich song Du Hast objevil na soundtracku k filmu Matrix. Ještě předtím, o rok dříve, se kapela poprvé dostala do Ameriky i osobně, když přijali pozvaní od Korn a přijeli na jejich putovní festival Family Values 98´.

Kontakt s touto zemí ale byl pro členy kapely obrovský šok. „Bylo to obrovské zklamání a vystřízlivění. Celá americká kultura nám přišla špatná. Vše je tam z plastu, aby se to nemuselo mýt a dalo se to ihned vyhodit. Vše je tam nové a plastové, nemají divadla, nemají historii. Vše tam chátrá, nic se neudržuje, na ulici se válí odpadky, je to tam celkově nějak zchudlé. Je to hrozná země…“ neskrýval své rozhořčení nad Amerikou Flake.

Čtěte také: Jaká je historie Rammstein?

„Američani samotní nás také nepřijali. Kvůli každé maličkosti hned vyskakují, hrozně toho namluví, jsou srdeční, ale přitom povrchní. Když jsme hned překotně nemluvili jako oni, hned nás považovali za nevlídné. No chápete to?“ divil se nad americkou mentalitou Flake.

Ne menší šok se ale konal i obráceně: v puritánské a úzkoprsé Americe se nestačili divit, když Rammstein na koncertech předváděli svá oblíbená čísla, plná narážek a sexuálních provokací. Především show ke skladbě Bück Dich, při níž Lindemann opakovaně ejakuloval z obrovského plastového penisu na záda otroka Flaka, měla obrovský úspěch a oba aktéři za to dokonce po koncertu ve Worcesteru strávili i noc ve vazbě.

[youtube_660]uxO_tWyeFWs[/youtube_660]

Hysterické reakce vzbudila i většina videoklipů skupiny, jež byly v amerických televizích vysílány. Dopisy rozhořčené části publika s výzvami o stažení klipů z rotace chodily do televizních stanic jako na drátě. Pro Rammstein to ale nebyla nová situace – již dříve se jim to samé stalo v jejich domovině, kde tehdejší ředitel německé mutace MTV vydal zákaz vysílání klipů skupiny pro jejich „propagaci fašismu a všeobecného násilí.“ Rammstein tak vstoupili do pomyslné stejné řeky.

Mnohem větší problém ale Rammstein zažili o tři roky později. Jejich tehdy nový klip ke skladbě Ich Will, v němž členové kapely dostávali výroční ceny za dobře vykonané teroristické činy, měl v Americe premiéru 10. září 2001.

[youtube_660]f4K6ZxDwi34[/youtube_660]

Vzhledem k tomu, že víte, co se o den později přihodilo, je vám asi jasné, co následovalo: klipy a songy Rammstein byly okamžitě po 11. září stáhnuté ze všech rotací a o Rammstein v Americe nikdo nechtěl ani slyšet. Nutno dodat, že Rammsteini nebyli jediní, kdo tuto situaci zakusili: spousta metalových kapel, jež byla vázáná na americké vydavatele, se pro závadnost hudebního obsahu ze dne na den ocitla na chodníku.

Ameriku nikdo nemá rád

Pozice Rammstein byla ale v Evropě silná, takže americkou hudební přecitlivělost skupina přečkala poměrně v klidu. V roce 2004 se skupina rázně vrátila (nejen) na americkou scénu s albem Reise, Reise. Na něm se nacházel i ironický song Amerika, do něhož kapela promítla všechny postřehy vůči USA a navezla se s humorem sobě vlastním do tamější kultury. Slova z refrénu „Coca-Cola/občas válka“ hovoří za vše. Skladbu pak podtrhl neméně ironický klip.

[youtube_660]8y4vIzEkd6s[/youtube_660]

O rok později na albu Rosenrot Rammstein rovněž měli skladbu, jež se vůči Americe vyjadřovala v kritickém duchu – Zösteren. „Při skládání kompozic pro album Rosenrot byl americko-irácký konflikt pěkně vyostřený a my jsme byli každý den konfrontováni s tímto svárem prostřednictvím médii. Měli jsme vztek a říkali jsem si: Zatraceně, jak je možné, že někdo vlítne do cizí země, vše zničí a postřílí tisíce lidí, aniž by věděl, proč to vlastně dělá?“ vyjádřil se k songu Flake a dal tak najevo, že Zösteren je oproti ironickému songu Amerika vážnějším pohledem na zahraniční politiku USA.

Prudíme dál

Rammstein provokovat ale stále umí a evidentně je to baví, což se potvrdilo na podzim roku 2009, kdy všechny zaskočil pornografický videoklip ke skladbě Pussy. Ten předcházel zatím poslední desce skupiny Liebe Ist Für Alle Da a nikdo asi nečekal, že po tom všem, co Rammstein za těch více než patnáct let předvedli, dokáže kapela ještě tak přestřelit.

Když pak album vyšlo, stal se pro změnu terčem kritiky booklet desky, v němž byla ilustrace členů kapely, kteří si na stole porcují a konzumují maso mladé dívky.

Rammstein jsou nepřátelé a nebezpeční pro státní zřízení

Musí se ale nechat, že odpůrci kapely někdy dělají reklamu Rammstein snad schválně, aniž by vůbec tušili, že žerou pomyslný naviják a dělají kapele medvědí službu.

Stejně jako třeba koncert v Minsku ze 7. března 2010, v hlavním městě diktaturou sužovaného Běloruska. Je jasné, že v takové zemi byl koncert notorických prudičů formátu Rammstein pěstí na oko. Nejvyšší běloruský orgán bdící nad morálkou ve společnosti, což je prakticky úřad pro cenzuru, označil koncert Rammstein v Minsku „za velkou chybu, která může přijít draho.“ Kapelu orgán označil za „nepřátelskou,“ a nebezpečnou pro Bělorusko, protože skupina by svým koncertem mohla „rozvrátit státní zřízení (!).“

Čtěte také o koncertech západních kapel v komunistických státech

Přes svůj spalující smysl pro běloruskou morálku si ale tamější orgán vůbec neuvědomil, že kapele, jež si na své provokaci zakládá, daroval nechtěně a úplně zdarma obrovskou reklamu, o jaké se Rammsteinům ani nesnilo.

Co dál?

Rammstein jsou jedni z největších provokatérů v rockové historii. Co můžeme od nich očekávat dál? Další temné texty a sarkastické videoklipy? A nebo se kapela zklidní? To ukáže čas. Každopádně dosavadní provokace skupiny Rammstein bohatě stačí na to, aby v našem žebříčku největších rockových prudičů obsadila pěknou, leč nevděčnou čtvrtou příčku.

Rammstein rovněž ale zavítají i v rámci chystaného turné Made in Germany do Prahy, kde vystoupí 12. listopadu.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..