×
TOPZINE.cz

Radek Lang doporučuje: Mazací hlava a Ostře sledované vlaky

Hledáte tipy na opravdové skvosty kinematografie napříč celou její historií? Dokážete rozeznat kvalitu od plevelu a náležitě ocenit výborné nebo zásadní snímky z pokladnice světového i českého filmového umění? Nechte si doporučit pár takových editorem rubriky Film!

Mazací hlava / Eraserhead

Fantasy / Drama / Horor; USA, 1977, 90 min

Režie: David Lynch (portrét tohoto režiséra si můžete přečíst u nás kliknutím sem)

Hrají: Jack Nance, Allen Joseph, Jeanne Bates, Darwin Joston, Jennifer Chambers Lynch, Gill Dennis, Jack Fisk

Kultovní prvotina Davida Keitha Lynche (1946) vznikala počátkem sedmdesátých let při studiu začínajícího režiséra na Americkém filmovém institutu. Experimentální surrealistický horor o nešťastném tiskaři, jemuž nevěrná snoubenka porodila slizkou načícající zrůdičku, se ovšem kvůli finančním problémům nakonec realizoval přes čtyři roky. Výsledkem je pozoruhodné dílo, v němž vizuální stránka dominuje nad úspornými dialogy i nad vlastním příběhem. Kafkovsky laděné mystérium lze interpretovat podle různých klíčů, včetně psycho-sexuálních výkladů. Zásadní vliv na konečnou podobu filmu však asi měly autobiografické prožitky Davida Lynche. (zdroj: kino AERO)

Radek Lang: Je to jako surrealistická báseň: nejde o to pochopit to, protože neexistuje obecné vysvětlení a už vůbec neexistuje něco jako obecně platná nebo pravdivá interpretace. Dokonce je pomíjivé i to, co tím chtěl říct autor (ví-li to vůbec on sám). A dobrá surrealistická báseň spočívá v tom, že každý obraz evokuje jedinečnou myšlenku, každá scéna dokáže diváka natolik myšlenkově vybudit, že ji vnímá jako metaforu, jako obraz, alegorii nebo připodobnění. A všechny asociace, které ho při pohledu na ni napadají, jsou právě důkazem toho, jak povedená scéna vlastně je. Spojíte-li pak tyto sloky (scény) v jednu velkou báseň (film), každé další její přečtení (zhlédnutí) může znamenat nové a nové představy či možnosti interpretace. Nechtějte po mně vysvětlení, o čem to bylo. O to tady vůbec nejde.

Jde o kolotoč děsivé atmosféry točící se na pozadí metaforických připodobnění, jež v každém úseku básně můžou do diváka vnášet nové a nové pocity a myšlenky. Ano, nadchlo mě to, a když už bych měl říct, „o čem tenhle film pro mě byl“, byl právě o metaforickém boji dobra (či „čistoty a nebe – horního patra výtahu“ – ovšem ovlivněné tím spodním a neoddělitelné od něj) a zla (či „hříchu a pekla – spodního patra výtahu“ – rovněž „hovořícího“ s tím horním a nerozlučně s ním spjaté) uvnitř duše (vtipně ztvárněné „příšerkami“) člověka (ne nezbytně živého, viz začátek filmu i jeho průběh). Na první pohled mi to přišlo jako symbolické vyjádření posmrtné zbloudilosti lidského (ne)vědomí, které se jen tupě nechá vláčet tím, co je silnější než ono („dobro“ nebo „zlo“, to už není podstatné).

Skvělé na snímku je, že podíváte-li se na film podruhé (podesáté) a v jiný čas nebo situaci, může ve vás evokovat zcela jiné pocity, představy a připodobnění. A to je na něm krásné: na divákovi záleží, jak na něj snímek promluví. Film jen nabízí surrealistickou báseň, která je k přečtení. Pestrou, děsivě šílenou báseň plnou břitkých obrazů. Tak se začtěte a nechte se unášet!

Ostře sledované vlaky

 

Komedie / Drama; Československo, 1966, 92 min.

Režie: Jiří Menzel

Hrají: Václav Neckář, Jitka Bendová, Vladimír Valenta, Libuše Havelková, Josef Somr, Alois Vachek, Jitka Zelenohorská, Vlastimil Brodský ad.

Film Ostře sledované vlaky natočil Jiří Menzel podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství…

Radek Lang: Hrabalova specifická poetika vtisknutá do filmové podoby působí věrně: příběh si plyne vlastním tempem, na dramatičnosti postupně nabývá skrze malé osobní příběhy a v podstatě se nic neděje. „Akční“ konec je jen třešnička na dortu.

Ostře sledované vlaky získaly Oscara za nejlepší cizojazyčný film v roce 1968. Nejen proto se řadí k nejlepším snímkům české(-slovenské) kinematografie. Pro filmové fanoušky povinnost.



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..