×
TOPZINE.cz

Překvapilo mě ticho v českém metru, říká mladý dobrovolník z Makedonie

FOTO: Tým dobrovolníků!Rozhovor!Proč se Nikola Zdraveski z Makedonie rozhodl strávit rok v České republice jako dobrovolník? Co ho u nás udivilo? A co ho přimělo zůstat zde i po skončení dobrovolnické činnosti? Odpovědi se dozvíte v následujícím rozhovoru.

FOTO: Tým dobrovolníků
Každá cesta do zahraničí je velká výzva, Foto: Nikola Zdraveski

Dobře naladěný Nikola mi v každé třetí větě sděluje, že je z něčeho nadšený nebo má z něčeho radost. Kvůli omezené délce rozhovoru jsem bohužel musela některá jeho optimistická sdělení vypustit. Přesto doufám, že i z takto osekaného textu získáte dojem, který jsem z jeho slov pochytila já. Málokoho baví jeho práce tak jako právě Nikolu.

Proč jsi se rozhodl zkusit projekt v rámci Evropské dobrovolné služby?

V Makedonii jsem již delší dobu pracoval pro skautskou organizaci jako hlavní tajemník. Zde jsem se také setkal s mnoha zahraničními dobrovolníky, kteří zde pracovali v rámci Evropské dobrovolné služby (EDS).

FOTO: Dobrovolník Nikola s pivemPřed třemi roky jsem se rozhodl opustit po pěti letech svou práci u skautů. Řekl jsem si, že potřebuji nový svěží vítr do svého života, novou výzvu, a proto jsem zkusil EDS. Zároveň to byla jedna z posledních možností, protože později bych přesáhl věkový limit pro účast v tomto programu.

Co bylo náplní tvé činnosti během EDS?

Pracoval jsem v neziskové organizaci INEX Sdružení dobrovolných aktivit (INEX-Sda), kde bylo mým největším úkolem organizovat projekt Fotbal pro rozvoj. Byla to úžasná zkušenost, protože kromě českých studentů jsem mohl pracovat také s mladými Keňany.

FOTO: Příprava projektu Fotbal pro rozvojTato práce mi neuvěřitelně dodávala energii. Představovala přesně tu výzvu, kterou jsem hledal.Taky jsem založil novou tradici. Pátého prosince oslavujeme Mezinárodní den dobrovolníků, takže INEX-Sda každý rok pořádá různé aktivity pro naše dobrovolníky.

Myslíš si, že ti zkušenosti z EDS pomohly v pracovním životě, popřípadě při získávání práce?

Pro mě to byla skvělá zkušenost. A je velká škoda, že strašně málo lidí ví o tomto programu, a proto ho nevyužije. Projekty i organizace v jednotlivých zemích jsou odlišné, proto si můžete vybrat něco, co vám bude sedět nebo co vás zajímá. Například mě práce s mládeží velmi motivuje. Vlastně jsem chtěl odpovědět, samozřejmě ANO. Každý se během EDS naučí něco nového, co potom může využít v pracovním životě. Někdy můžete mít i negativní zkušenost, ale i tak se něco nového naučíte, někam dál vás to posune. Právě ten proces neustálého rozvíjení se mě strašně přitahuje.

Měl jsi problémy porozumět češtině?

Pro mě je čeština trochu jako mix všech slovanských jazyků. Kromě makedonštiny rozumím i srbštině a chorvatštině a po čase jsem začal rozumět i češtině. V INEX-Sda moji kolegové nejdřív mluvili anglicky, ale později na mě mluvili v češtině, protože jsem neměl problém s porozuměním.

Ale mluvit česky je pro mě oříšek. V makedonštině nemáme skloňování, takže je pro mě těžké si na to zvyknout. Ale stále se snažím zlepšovat a nyní už česky mluvím, i když s chybami. (pozn. red.: rozhovor je přeložený z angličtiny)

Jak dlouho probíhala tvoje EDS?

Přijel jsem na dvanáct neuvěřitelných, zajímavých, ale i náročných měsíců bez chybičky. Nikdy na těch dvanáct měsíců nezapomenu!

Setkal ses během EDS s nějakými problémy?

Jednoznačně nejhorší je byrokracie. I když všechny dokumenty pro dobrovolnickou činnost byly vyřízené a přestože jde o program podporovaný a financovaný Evropskou unií, získání víz nejenom pro mě, ale i další dobrovolníky trvalo věčnost a zahrnovalo mnoho papírování.

FOTO: Tým dobrovolníků organizace INEX-SdaPokládám to za paradox a nejspíš to pro mě zůstane malou nevyřešenou záhadou. O zážitcích s cizineckou policií se radši zde ani nebudu zmiňovat. Doufám, že se to v budoucnu zlepší a my všichni se budeme moct cítit, jako že pocházíme z jedné planety.

Jaké jsi pozoroval rozdíly mezi českou a makedonskou mentalitou?

Mezi Čechy a Makedonci najdeme spoustu rozdílů. Makedonci stejně jako všechny jižní národy mají několik poznávacích znaků: jsou hluční, hlasitě se smějí, žijí na ulici, tedy chtěl jsem říct, že s ostatními lidmi se setkávají na ulici místo uvnitř domů, rádi hodně jedí a pijí alkohol. Každý národ přináší něco jedinečného, svého. Když jsem vstoupil do metra nebo tramvaje v Česku, hodně mi vadilo ticho. Jenže když teď zajedu do Makedonie, hluk v tamějších dopravních prostředcích mi leze na nervy. Na české mentalitě mě toho překvapilo hodně, ale můj dojem z Čechů je veskrze pozitivní.

Setkal ses u Čechů s nějakými předsudky vůči Makedoncům?

Češi mi připadali velmi přátelští a žádné předsudky jsem nepocítil. Strašně mě potěšilo, že Češi ví, kde se Makedonie nachází, a znají dokonce některé úseky z naší historie.

Co si myslíš o vyhlášení samostatného státu Kosovo?

Podobným otázkám se snažím radši vyhnout. Nikoliv proto, že nemám na toto téma svůj názor, ale protože se obávám, že mě ostatní špatně pochopí. Jenom řeknu, že si všichni musíme uvědomit, že svět se neustále mění a jedna z věcí, kterou se lidská populace stále moc dobře nenaučila, je dělat kompromisy a žít v rovnováze. Když se o to všichni budeme snažit, bude se nám na naší planetě žít mnohem lépe.

Překvapilo tě něco v České republice?

Vlastně je toho docela dost, ale asi nemám tolik místa, abych se zmínil o všem. Kromě českého ticha oproti uřvané Makedonii mě překvapilo, jak chodí lidé oblékaní, když je venku zima. I na začátku jara nebo na konci podzimu, když teplota dosahuje kolem dvanácti stupňů, slunce sice svítí, ale venku by jeden umrznul, Češi chodí po ulicích v kraťasech.

Proč ses rozhodl po ukončení EDS zůstat v ČR?

Do České republiky jsem odjel na rok dobrovolnické práce, aniž bych plánoval, že tady zůstanu delší dobu. Ale když přišla další nabídka na spolupráci s INEX-Sda, neměl jsem důvod odmítnout.

FOTO: Tančící dvojice dobrovolníků
Zábava k práci dobrovolníka prostě patří, Foto: Nikola Zdraveski

Strašně rád jsem v kontaktu se všemi lidmi, kteří cestují do různých koutů světa, takže pracovat jako podpora pro vyjíždějící dobrovolníky mě skutečně naplňuje. Úsměv na tvářích dobrovolníků a jejich radost z pobytu je i moje radost.

Jak bys představil Makedonii někomu, kdo o ní předtím moc neslyšel?

Makedonie je malá země na Balkáně. V tomto srdci Balkánu najdete nádhernou přírodu, velká pohoří, průzračná jezera i příjemné lidi. Pěstujeme tu nejlepší zeleninu v celém Balkáně a pokud jste ještě neochutnali pravý makedonský ajvar (omáčka ze sladké červené papriky), určitě ho musíte někdy zkusit.

Krása každé země se dá obtížně popsat v několika slovech. Nejlepším způsobem, jak se o zemi něco dozvědět, je cestovat tam a přesvědčit se o všem na vlastní oči.

Doporučil bys EDS dalším lidem?

EDS je úžasná příležitost pro každého mladého člověka jak poznat lidi z dalších zemí a pracovat s nimi. Myslím si, že jde o jeden z nejlepších evropských programů, které může mládež vyzkoušet. Zkušenosti, které během jednoho roku na EDS získáte, se dají vážit zlatem.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..