Povýšenost se navlékla do romantismu

Ideálem se stala žena zámožná, obklopená přepychem, okázale dávající najevo své postavení ve společnosti. Práce byla pro chudé, smetánku by ponižovala. Aneb jak řekl A. Berthold: „Jsou lidé, kteří se i vnitřně odívají, jak to vyžaduje móda.“

Nová doba bez přílišných změn

Pánský oblek pokračuje ve vývoji a poprvé se objevuje v podobě smokingu a žaketu. Kabát bez frakových šosů, vesta a kalhoty se zhotovují z jednoho materiálu, většinou v tmavém provedení, jen vesta svojí barevností či kostkovaným vzorem vypadává z uniformní řady. Střih ani styl košile se v období romantismu a druhém rokoku nezměnil, stále se připíná náprsenka i tvrdý límec, který se až na konci období klopí na polovinu, tedy do podoby, jak jej známe dnes.

Co se však týká kalhot, tam se návrháři vyřádili dostatečně. Prim hrály světlé barvy, střih byl ve velmi úzkém provedení s délkou sahající ke kolenům, kde byl u předního dílu spodní okraj vystřižen do oblouku, aby se nehrnul po botách. Celý oblek pak doplňoval tříčtvrteční plášť. Pro denní nošení byl frak nahrazen žaketem. Pro společenské akce byl vystřídán dvojřadovým prodlouženým kabátem tzv. gehrock. Největší novinkou byl smoking s hedvábnými klopami. Vznikají také různé druhy plášťů a pozvolna se upouští od módních nepraktických výstřelků a oděv se stává pohodlnějším a nositelnějším.

Zdroj: historie-mody.wz.cz

Druhé rokoko

Od roku 1840 se vrací na světla ramp krinolína z mušelínu, taftu, saténu nebo hedvábí, ovšem už o 30 let později dochází k její pružnější inovaci. V kontrastu se stále populárním vosím pasem se představuje turnýra, česky Honzík, což byla užší sukně se zvětšeným zadním dílem, který byl vyztužován kosticemi nebo žíněnými vycpávkami. Spolu s turnýrou se nosily i polonaisy, rozšířené delší sukně odhalující spodní sukni. Na turnýry se nejčastěji využíval samet a brokát z oblíbených květinových nebo kostkovaných vzorů.

Ženskost podtrhoval upnutý živůtek, jehož dekolt odhaloval i části ramen. Vosímu pasu ženy napomáhaly i opticky, pokud se jim nepodařilo dostatečně zdeformovat žebra a vnitřnosti korzetem, pomocí zvětšených širokých rukávů. Ty leckdy dosahovaly opravdu úctyhodné šíře s bohatým řasením, a aby si zachovaly svůj nadýchaný tvar, používaly se všité kostice či různé výztuhy. Naducaným rukávům se tak podařilo ze šatníku vytlačit kabát. Za chladných dnů si přes šaty ženy přehodily šátek či šálu. V zimě kabáty zastoupily plášťové šaty ze silných vlněných látek, upnutých až ke krku. Přes ně se oblékaly široké pláštěnky bez rukávů, tzv. mantily. Jejich okraje zdobily bohaté výšivky či kožešinové lemy.

Koncem 19. století se objevují zárodky dámského kostýmu, cestovního úboru či pláště do deště. Rukávy se pomalu začínají zužovat, živůtek postrádá dekolt a sukně se opět nepatrně prodloužila za doprovodu zcela nepostradatelných volánů.

Zdroj: historie-mody.wz.cz

Počátky konfekční výroby

U mužů narůstá obliba v knírcích, bradkách a kotletách. Celkový vzhled pak dotvářejí pomocí cylindru nebo buřinky, v podobě úzké rovné krempy s kopulovitou střechou. Z empíru byl v počátcích smoking doplňován holínkami, ale později se ukázaly praktičtější černé nízké boty zvané perka, která občas samou novotou vrzala. Jako doplňky mužům sloužily rukavice a tenké hůlky. Ženy rády nosily malé slunečníky, lehce stínící dlouhým loknám, které byly stavebním kamenem pro vytváření složitých účesů za použití stužek, mašlí a květin. Pokud ženy na vycházkách postrádaly slunečníky, nahradily jej malými klobouky s peřím, umělými květy a ovocem. V druhé polovině 19. století vznikají první obchodní domy s konfekcí, a to nejen v Mekce módy Paříži, ale i v ostatních velkoměstech. Což jim umožňuje technický pokrok a s ním vynález šicího stroje, který postavil základy konfekční výroby.