2 fotky 
Pamatujete si, jak jste se dozvěděli o útoku na WTC 11. září 2001? Že ano? Zvláštní, všichni si to přesně vybavíme, i když už je to deset let zpátky. Architekt Jiří Boudník byl přímo na místě a pomáhal hasičům. A napsal o tom knihu.
Jiří Boudník je nenápadný muž s nápadným úsměvem, ze kterého srší příjemně nakažlivá sebedůvěra. Něco ve stylu nic není problém. Asi i proto se mu knihu o útoku na WTC s názvem Věže – Příběh 11. září podařilo vydat v nakladatelství Motto v šibeničním časovém úseku dvou měsíců, aby mohla vyjít k desátému výročí jedenáctého září.
Kniha o architektuře
Nápad vytvořit knihu dostal Boudník už před jedenáctým zářím. Toužil totiž napsat o architektuře mrakodrapů ve formě beletrie. Prostě poučně a zábavně. Pak ale přišel teroristický útok a priority se změnily.
FOTO: Libuše Turecká, Topzine.cz
„O katastrofě jsem začal shromažďovat informace už od druhého dne. V roce 2003 jsem si vzpomínky na jedenácté září zapisoval v souvislých textech. Také mi hodně pomohlo, když jsem se z USA přestěhoval do Čech. Získal jsem tak odstup a podařilo se mi knihu dokončit,“ komentuje průběh svého psaní Boudník.
Kniha není celá jen o útoku a následném pátrání po zmizelých. Mapuje totiž celý jeden rok, kdy osudné září přichází přibližně v polovině knihy a je mu věnováno několik kapitol. Titul je vyprávěn z pohledů několika osob, které pomáhaly po výbuchu hledat zraněné, rozhodně nejsou fikcí. Takže to, co čtete, se opravdu stalo.
Zničili si WTC sami Američané?
Autor, který je původním zaměstnáním architekt, je výborným a poutavým vypravěčem, který nevynechá jediný detail v příběhu. V knize komentuje Boudník také ožehavé téma konspiračních teorií, které odmítá logickým argumentem. Vzešly totiž z neověřených zdrojů.
Do ruky se tak čtenáři dostává výjimečně poutavě napsaná kniha, která je beletristickým záznamem reality a nechává nás nahlédnout do osudů lidí, kteří si jedenácté září i dny poté prožili na vlastní kůži.
Využila jsem možnosti mluvit s panem Boudníkem osobně a položila jsem mu pár otázek.
V anotaci knihy stojí, že jste se po útoku přihlásil jako dobrovolník, který chce pomoci. Proč?
Takovou otázku si člověk v ten moment neklade. V podstatě přišla situace a já jsem na ni reagoval a až potom jsem uvažoval, jestli to bylo správné nebo špatné, nebo jestli to bylo nerozumné nebo nebezpečné. Ale člověk v těchto situacích nepřemýšlí, adrenalin vám začne kolovat krví a vy pak jednáte podle situace. Takže jsem tak jednal.
Takže jste věděl, že musíte pomoci.
Ani na sekundu jsem nepřemýšlel o tom, že bych měl reagovat jinak. Stalo se to, já jsem věděl, že jsou v ohrožení požárníci, kteří tam budou parkovat pod věžemi. Byli v ohrožení. Takže jsem si jen řekl: „Co můžu udělat ze své pozice. Nemůžu je zavolat, protože všechny linky jsou dole.“ Tak jsem se rozhodl vzít přilbu a jít je varovat pěšky.
Jak se na to díváte po deseti letech?
Nedělal bych nic jinak. Zachoval bych se úplně stejně. To, že jsem o něco starší nebo rozumnější, by mě asi neodradilo od toho, abych udělal tu samou věc. To je asi povahou ne ani vzděláním nebo zkušenostmi.
Jiří Boudník se narodil roku 1970 v Plzni, ale jako sedmnáctiletý emigroval s matkou a sestrou do USA. Zde vystudoval na univerzitě Cooper Union v New Yorku architekturu. V současné době žije v Plzni, kde se stal členem přípravného týmu akce Plzeň – Evropské město kultury 2015.
